Element vzduchu - Vánoce a Bohyně

V minulém díle tohoto článku - Element vzduchu - předvánoční část o Bohyni našich předků - jsem popisovala předvánoční atmosféru. Nyní se podíváme na oslavu Vánoc a zimního slunovratu a podrobněji se také podíváme na bohyně, které jsou s tímto obdobím spjaté.

Vánoce – Yule a zimní slunovrat

Vánoce - Štědrý den u nás oslavujeme 24. prosince večer, na jiných místech ve světě se dárky rozdávají až 25. prosince ráno. 25. prosinec je svátkem Narození páně, avšak v římskokatolické tradici se oslavovat začíná již předchozího dne. O pár dní dříve nastává zimní slunovrat. Je to den, kdy se slunce začíná "vracet zpátky", od této chvíle se dny postupně prodlužují. Zimní slunovrat nastává 21. či 22. prosince.

 

Yule je keltské označení svátku, který se slavil právě o zimním slunovratu. Jedná se o den, kdy je nejdelší noc - tma trvá nejdéle. Naši předkové oslavovali narození světla, kterého od této chvíle každým dnem přibývá. Přes jarní rovnodennost, kdy je den stejně dlouhý jako noc, se rok přelije až k letnímu slunovratu. Kromě narození světla se na Yule také oslavovalo to, že se Bohyni narodil syn. Zajímavá „náhoda“, že i v křesťanské tradici se oslavuje narození božího syna.

 

Zajímavost: Narození, ať už syna Bohyně či narození světla, se oslavovalo napříč různými náboženstvími a tradicemi daleko dříve než přišlo křesťanství.

 

Zimní bohyně ticha ochraňuje všechny, kteří odpočívajíIlustrace k Yule od Wendy Andrews, která tvoří nádherné malby
zobrazující proměny a cykličnost přírody. 

Archetypy bohyně vzduchu

Představu o bohyni, která tomuto období vévodí, jsem vždy měla zcela jasnou. Představovala jsem si tento obraz: je zima a chlad. Všude je ticho, které občas přeruší foukání větru. Místy jeho zvuk přechází do jemného hvízdání, to když se rychle prohání po zasněžené pláni. A do toho pomalu kráčí žena, jejíž kůže je bělejší než sníh. Má na sobě bílý plášť, u kterého není možné rozlišit, kde začíná a končí, neboť splývá se zasněženou krajinou…

 

„Jsem bohyně vzduchu a přináším ti do tvého života klid a spočinutí v sobě samé. Umíš se na chvíli zastavit, ztišit se a nedělat vůbec nic? Zaposlouchej se do mě a nechej k sobě přijít něco nového. Období, které je pod mou ochranou, je pro to skvělou příležitostí – venku je zima, brzy je tma, jen po zmrzlých stráních se prohání větřík – můj chladivý dech.“

Danu

Známým archetypem bohyně vzduchu je bohyně Danu. Danu je keltská bohyně, která je ze všech bohyní nejstarší. Říká se jí také matka ledových plání. Zároveň je strážkyní našich vzpomínek na první předky a historii lidstva.

Meluzína

Je žena s dlouhými rozpuštěnými vlasy, které vlají ve větru. Jméno Meluzína pochází z francouzských pověstí o Meluzíně, která byla ve dne ženou a v noci mořskou pannou. Ta se ovšem proměnila ve vzdušnou bytost ve chvíli, kdy její manžel porušil svůj slib a překvapil ji v její tajné podobě. Poletovala vzduchem, kvílela v komíně a věštila klíčové události svého rodu. Meluzína je totiž podle pověsti zakladatelkou rodu Lucemburků. Jméno Meluzína vzniklo z mere de Luisignan (matka Lusignanu): pramatka hraběcího rodu de Lusignan, odkud pocházejí i Lucemburkové. Tato pověst se dostala do Čech a spojila se s pověstmi o vzdušné bytosti Větrnici. Starým zvykem bylo, že se o Štědrém večeru házela hrst mouky do vzduchu, jako dar pro Meluzínu, aby se utišila.

 

Představovala jsem si tento obraz: je zima a chlad. Všude je ticho, které občas přeruší foukání větru.

Když se ponoříme hlouběji do ticha, můžeme uslyšet lépe svůj vlastní vnitřní hlas…

Fotografie od BeSt Photography licencovaná pod CC BY 2.0.

Bohyně předků

Řekli jsme si, že keltská bohyně Danu stráží vzpomínky na naše předky. A nebyla sama. Archetyp bohyně vzduchu je s našimi prapředky spojen. Bohyně vzduchu je totiž ještě starší než bohyně stařena. Představuje poslední a zároveň úplně první fázi života, prostor mezi životem a smrtí. Ona je tou, která vítá umírající za bránou života a loučí se s dušemi, které se znovu vydávají na svou cestu životem.

 

Tato bohyně nám může pomoci znovu navázat pomyslnou červenou nit a spojit se s linií našich předků. Přezdívalo se jí také „žena z kostí“ – i když si na období našich předků nepamatujeme, jejich moudrost si neseme v našich kostech. Uctít ji a propojit se s ní můžeme pomocí zvuku: hlasem, šepotem či písní…

 

A protože právě píseň je způsob, jak se můžeme s touto bohyní propojit, na závěr připojuji skladbu mladého severského zpěváka Jon Henrika Fjällgrena, jež se pro mě osobně stala symbolikou aspektů této bohyně. Složil ji pro svého nejlepšího přítele, jež zemřel. Na křídlech písně můžou doputovat naše vzkazy lidem, kteří mezi námi již nejsou.

 

 

Jsi stále se mnou, můj drahý příteli,

i když jsem tě již tak dlouho neviděl?

jsi ještě stále tady na zemi,

tak jako jsi stále v mém srdci?

 

Ležím tady a přemýšlím

a okolo mne je skličující ticho,

slzy padají při vzpomínce na tebe.

 

Anděl, který tu byl zapomenutý,

má už nyní svá křídla.

Kam letíš teď můj anděli?

Kam teď letíš?

 

Letíš přes perleťové brány?

Nebo na konec světa?

Letíš vedle mě?

Anebo jsem nyní úplně sám?

Všude tam kde jsi nyní, můj příteli,

všude tam kam tě vedou tvé cesty,

slib mi, že mě tam budeš čekat,

než se znovu sejdeme.

 

Doufám, že jsi nyní šťastný,

tak jako jsem byl já s tebou.

A ta bolest, kterou jsi trpěl,

doufám, že jsi na ni zapomněl.

 

Leť volně můj drahý příteli,

Nyní jsi již volný.

A než se znovu střetneme,

sbohem (buď s Bohem) můj anděli.

 

 

Jon Henrika Fjällgrena - Daniel's jojk

 

 

 

 

Článek napsala Veronika Lančaričová, zdroje: kniha Novodobé ženské rituály, překlad písně ze stránek karaoketexty.cz

 

Doporučujeme také následující články:

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace