Čím dál tím více je menstruace vnímána jako něco normálního a pomalu tak ztrácí svou nálepku TABU. Ale bohužel, stále ve světě existují místa, kde jsou menstruační pomůcky vnímány jako luxus, který si ne každá žena může dovolit.
Mezinárodní den menstruace
Před pár lety byl jako Mezinárodní den menstruace vyhlášený 28. květen. Cílem této iniciativy je pomoci těm ženám, které nemají přístup k běžným menstruačním pomůckám. Jejich heslo zní: „vytvořme svět, v němž každá žena a dívka může svou menstruaci prožívat hygienickým způsobem – doma, ale také kdekoli jinde.“
Afrika a menstruační hygiena
Situaci v Africe nelze zevšeobecňovat – je to velký kontinent a situace se proto liší nejen podle země, ale také ve městech a na vesnicích. Zmapovat celou „menstruační situaci“ v rámci jednoho článku by bylo nemožné. V mnoha zemích a městech je situace stejná jako u nás a ženy si mohou zakoupit menstruační pomůcky, které jim vyhovují. Narozdíl od Evropy zde ale stále existuje mnoho oblastí, kde ženy přístup k hygienickým potřebám nemají. O tom, s jakými problémy se v těchto oblastech potýkají, je tento článek.
Reportáž z keňské televize o situaci v Nairobi a ve vesnici v oblasti Daba.
Absence ve školách
Podle Unicef (Dětský fond OSN, který pracuje ve více než 190 zemích světa) jedna z deseti dívek v Africe nechodí kvůli menstruaci do školy. Je to proto, že nemá vhodné menstruační pomůcky nebo že ve škole chybí vhodný hygienický prostor pro výměnu pomůcek. (Podobná situace je například také v Indii, Kambodži a Íránu.)
Podmínky jsou horší na venkově, proto tam k takovým případům dochází častěji. Dívky zameškají ve škole 5 ale i více dní v měsíci kvůli své menstruaci. Nejčastější důvod je ten, že nemají peníze na nákup menstruačních pomůcek. Jejich rodiny dávají přednost nákupu základních potravin a na menstruační hygienické pomůcky již peníze nezbývají. Proto dívky pro zachycení krve používají nejrůznější materiály: vatu, stránky ze sešitu, noviny, listí ze stromů, hadry či staré plenky po mladších sourozencích nebo zkrátka to, co najdou doma. Jedna šestnáctiletá studentka se k tomu vyjádřila: „Já používám oblečení, například stará trička, která rozstříhám. Bohužel mi to ale často nestačí a krev mi proteče na oblečení a udělá skvrny. Kluci se mi proto ve škole často smáli, a tak nyní v době své menstruace raději zůstávám doma.“
Bohužel toto se děje často – materiály, které dívky pro zachycení krve používají, jsou nedostatečně savé, krev jim protéká na oblečení a ony se stávají terčem posměchu. Učební látku, kterou kvůli menstruaci promeškají, mají poté velký problém dohnat. Často proto i nadějné studentky své vzdělání předčasně ukončí.
O menstruační situaci v Keni (ostrov Rusinga na Viktoriině jezeře) vypráví Lenka Čapková z Centra Narovinu:
Rusinga Island je malý ostrůvek na Viktoriině jezeře v západní části Keni, kde žije asi 22 tisíc obyvatel, z nichž téměř polovinu tvoří děti do 15 let. Je to odlehlá, velmi chudá oblast, kde se většina lidí živí pouze drobným zemědělstvím a rybolovem. Choroby jako malárie, TBC, AIDS, břišní tyfus, parazitická onemocnění a podobně, jsou zde spolu s podvýživou a nedostatečnou zdravotní péčí obrovským problémem. Situace žen na ostrově není jednoduchá. Ženy jsou často vdovami a mají doma děti, které musí živit a pokud chtějí, aby chodily do školy, musí jim zaplatit školné. Nejčastěji se zde živí přeprodejem ryb. Dívky z chudých poměrů mají velké problémy koupit si hygienické potřeby. Vložky jsou pro ně důležité, nejen z praktického hlediska, ale představují pro ně také jakýsi symbol sociálního postavení. Mít vložky je základ, aby se nedostaly do trapné situace před ostatními, protože bez vložek by byly vnímány jako velmi chudé. Ve společnosti je menstruace tabu, neřeší se ani v rodině, a tak si dívky musí vložky shánět samy. Nemají ale na nákup těchto hygienických potřeb dostatečné finanční prostředky. Stává se tak, že když dívkám rybáři slíbí výměnou za sex vložky, neodmítnou.
Menstruace jako společenské stigma
Menstruace pro dívky a ženy v těchto oblastech není snadnou záležitostí nejen z hlediska nedostatečnosti menstruačních pomůcek, ale také proto, že na mnoha místech jsou menstruující ženy vnímány stále jako špinavé a méněcenné. O menstruaci se mluví málo, proto mnoho dívek zastihne nepřipravené. Ty pak vyrůstají a svou periodu nenávidí jako společenské stigma, které s nimi bude po mnoho let spojené. Některé dívky z Ugandy dokonce prohlásily, že jejich život nástupem první menstruace končí.
Organizace působící v Africe se snaží tuto situaci různými způsoby řešit. Některé dávají dívkám jednorázové pomůcky na jeden rok a učí je, jak se správně mýt a dodržovat hygienu. Jiné je zase učí o menstruaci hovořit jako o běžné záležitosti. „Takové znalosti jsou důležité nejen pro dívky, ale také pro chlapce a my se snažíme, aby se hovory o menstruaci staly součástí sexuální výchovy po celém světě,“ optimisticky dodává jedna ze členek působící v jedné z těchto organizací.
Další způsob pomoci je ten, že učí ženy šít si vlastní menstruační vložky. Obstarávají jim vhodné materiály k výrobě vložek, které jsou dostatečně savé a nepropustí menstruační krev na oblečení. Některé školy dokonce zahrnuly šití vložek do běžné výuky v rámci uměleckých či řemeslných předmětů.
Organizace se také snaží zajišťovat potřebné finance ke stavbě umýváren a WC kabinek ve školách. „Finance, které do stavby investujeme, je jen malá cena za to, abychom těmto dívkám poskytli to, co je jejich základním právem: možnost vzdělání“.
Menstruační kalíšky
Další variantou menstruační pomůcky pro tyto dívky jsou menstruační kalíšky. Tuto formu pomoci si vybrala organizace v rámci své Serithi kampaně. Za podpory vlády rozdali menstruační kalíšky Mina Cup ve škole Tshegofatsong v Pretorii a v dalších oblastech Afriky. Iniciátoři této kampaně dali přednost menstruačním kalíškům oproti jednorázovým pomůckám z důvodu jejich životnosti. Věří, že dívky díky této pomůcce již nebudou zameškávat vyučování.
Ilona Bittnerová ale k tomuto dodává: "Problém menstruačních kalíšků oproti vložkám je ten, že nevyhovují každé ženě - ať už velikostí nebo způsobem použití. Také hygienické podmínky dívek jsou často takové, že používání kalíšku je v nich velmi obtížné a odkládání vypláchnutí kalíšku či použití závadné vody na jeho umytí může vést ke gynekologickým potížím. V případě rozdávání kalíšků zdarma je tedy velmi důležité informovat dívky o správném používání a hygieně. Moje zkušenosti z Tanzanie jsou takové, že místním ženám (ačkoliv používají tampóny), připadaly kalíšky přinejmenším podivné a používat je nechtěly. Obecně také platí, že černošky potřebují větší kalíšky a v rámci rozvojové pomoci jsou často distribuovány levné čínské kalíšky vyrobené pro asiatky, které jsou na tom s potřebou velikosti kalíšku opačně. (Na tuto skutečnost upozornila jako první Nwadiuto Onuoha z Nigérie, která začala vyrábět průměrově větší kalíšky Luv Ur Body pro africký trh - velikost S byla přidána až později, když se kalíšky začaly prodávat také v Evropě).
a zdravotní výchovu a mohou se ptát na věci, které je zajímají.
Na osvětu při svých projektech v rozvojových zemích vsadila firma Lunette. První projekt realizovali v Keni v roce 2010. Místní ženy se v rámci projektu učily vyrábět látkové menstruační vložky a efekt byl tak dvojí - dostupné menstruační pomůcky a nové možnosti výdělku. Projekty, při nichž jsou pořádány výukové programy o ženském těle a menstruaci byly pak realizovány také v Keni (např. ve slumu Kibera) a v Burkina Faso. V Ugandě darovala firma Lunette menstruační kalíšky ženám pracujícím v rádiové stanici pro ženy MAMA FM. Ty je vyzkoušely a své zkušenosti pak mohly předávat dál. Zpětná vazba z tohoto projektu byla velmi pozitivní!
Není to tak dávno, co ani u nás nebylo snadné sehnat kvalitní menstruační pomůcky. Stačí rozpomenout si na dobu před rokem 1989 nebo se na ni zeptat svých maminek či babiček. Dnes nejenom, že jsou pomůcky dostupné, ale je i velký výběr, takže každá z nás může najít pohodlnou variantu menstruační hygieny! A kdo by po přečtení článku měl potřebu pomoci, může si z menstruačních kalíšků vybrat třeba právě Lunette a skrz tuto férovou značku podpořit ženy žijící v rozvojových zemích.
K tématu se vyjádřila Lenka Čapková centrum Narovinu. Hlavními projekty Centra Narovinu, o.p.s. je od roku 2000 „Adopce afrických dětí – projektu pomoci na dálku“ a od roku 2003 „Ostrov Naděje – komunitní centrum na Rusinga Island v Keni“. Fotografie a informace jsou čerpány z Inuadadafoundation.org, Huffingtonpost.com, Theguardian.com, Communityledtotalsanitation.org, Lunette.com.
Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!
