Mizející tváře starých žen

Myslím, že by projekci mělo předcházet varování, protože jsem málem vyskočila ze sedadla. Judi Dench jako M, na své už sedmé schůzce s Bondem, jako jeho šéfka v čele MI6, vypadá jako žena, která strávila na planetě skoro osm dekád, popíjela skotskou a snažila se ochránit svou zemi před chechtajícími se blonďatými megalomany.

Možná vás uráží slovo "stará", ale pouze pokud je ztotožňujete s ošklivostí, což já nedělám. Myslím že madam Judi to ještě nikdy tak neslušelo, možná proto, že nevypadá jako oloupané vejce natvrdo nebo depilovaná veverka, tak jako je tomu dnes u mnoha starších hereček. Má volnou kůži pod očima a na tvářích, její ústa lemuje jemná pavučina vrásek. Je jí 77, a my už jsme zapomněli, jak by 77 letá žena měla vypadat. Vypadá staře a nádherně. Tyto dvě věci se vzájemně nevylučují.

Ve svých pamětech, "A kromě toho", popisuje paní Dench svoji cestu na předávání Oscarů v roce 1998, kdy byla nominována jako nejlepší herečka za roli královny Viktorie ve filmu Mrs. Brown. Vzpomínku nazvala “Odpočítávání před Oscary, aneb Budu jedinou tváří bez liftingu v Holywoodu?" Ve skutečnosti máme štěstí, že vůbec můžeme na obrazovkách paní Dench vidět. Když byla na konci padesátých let jako mladá divadelní herečka na svých prvních filmových zkouškách, řekl jí ředitel: "Tak, slečno Dench, musím vám říct, že úplně všechno na vaší tváři je špatné." Ten muž pak odešel pracovat do továrny na konzervy (alespoň v mojí fantazii).

Někdy se bojím, že se tváře starých žen ztratí z veřejnosti, že skončí stejně jako psací stroje a kinofilmy Kodak a budou nahrazeny napodobeninami mládí. Minulý týden za mnou přišel kamarád a stěžoval si na novou dvacetidolarovku s obrázkem královny. "Vypadá hrozně!", řekl, "jako Diego Maradona po proflámované noci".

Ale když jsem se na ni podívala, pochopila jsem, co se děje: Královna nevypadá hrozně, vypadá jen starší. Je jí koneckonců 86, a nevypadá jako typ ženy, která tráví hodně času na klinikách plastické chirurgie. Poté, co si prožila válku, různé tragédie a pohled na svého vnuka, jak se promenáduje nahý v luxusních apartmánech v Las Vegas, s korunovačními klenoty v ruce, vysloužila si své vrásky. V jisté chvíli se vaše tvář stává vaším odznakem cti.

Tohle není článek proti plastické chirurgii, na to už je pozdě. Ve věku tělesných proměn mají lidé svobodu hrát si na "Pana Bramboru" dosytosti (odkaz na píseň od Melanie Martinez Mrs. Potato Head). Ale chybí mi určitý typ tváří: moje babička, slečna Marplová* nebo Maggie Smith například (Tři čtvrtiny úspěchu seriálu Panství Downton tkví právě ve výrazech herečky Maggie Smith, v jejím nevěřícně pozvednutém obočí. Představte si, že toto obočí by se nemohlo pohnout!). Když se procházím po Avenue Road v Torontu a vidím identicky prázdné výrazy a botoxová čela, říkám si: "Nechtěly byste vědět, jak byste měly ve skutečnosti vypadat?" Jestli byl dříve do každé tváře vepsán osud člověka, dnes už to tak není.

A proto se zdá, že vidět vrásčitou ustaranou tvář na plátně kin, je tak radikální. Když letos vyhrála Maryl Streep Oscara za svůj výkon jako Margaret Thatcherová v Železné Lady, byla to spíš vyjímka, než pravidlo, kterou umožnila kombinace hvězdné síly dvou nejznámějších žen na světě. Režisérka Phyllida Lloyd udělala odvážné rozhodnutí portrétovat zestárlou, unavenou baronku Thatcherovou. Dělala jsem interview s paní Lloydovou, když měla Železná Lady premiéru a ptala jsem se jí, jestli natočila politický film. "Pokud je v tom politika," řekla, "je v tom, že na plátně ukazuje starou ženu, protože to dnes nikdo nedělá." A já dodávám: Obzvlášť takovou, která vypadá na svůj věk.

Článek napsala Elizabeth Renzetti pro THE WEEK - The vanishing face of the older woman. Přeložila ho Katka Kramolišová - psycholožka, terapeutka a průvodkyně ženských kruhů, www.zenskekruhy.cz

*Slečna Marplová je postarší neprovdaná dáma, která žije ve vesnici St. Mary Mead a vystupuje jako amatérský detektiv v detektivních románech spisovatelky Agathy Christie.