Jak značka Mooncup prolomila tabu a dosáhla velkého úspěchu

Volný překlad a nepatrné zkrácení originálního článku „People were revolted“: How Mooncup bust period taboos and built a big success.

 

Eileen Green and Kath Clements z firmy Mooncup

Eileen Green and Kath Clements z firmy Mooncup Ltd.: Byly jsme docela radikální. Foto: Linda Nylind/The Guardian

 

Zakladatelky společnosti Mooncup, která vyrábí silikonový menstruační kalíšek, musely překonat odpor a nedůvěru uživatelek, když společnost bezmála před dvaceti lety zakládaly.

 

Kolem roku 2000 nastalo období, kdy se všechny veřejné záchodky musely mít na pozoru před fanynkami menstruačního kalíšku Mooncup. Žádné WC nebylo v bezpečí a nebylo ušetřeno nálepek s kalíškem Mooncup. Nálepky se začaly objevovat všude: na festivalech, na školách, v různých klubech a hospodách. Byla velká šance, že ať už jste si sedla a stáhla kalhotky kdekoli, objevila se před vámi malá bílá nálepka hlásající „bezpečnější, ekologičtější a levnější“ menstruaci.

 

Možná nás to dnes tolik nepřekvapuje, ale tehdy v roce 2002, se slova jako menstruace či perioda zas tak běžně nevyskytovala. V tomto roce dvě ženy v Brightonu začaly vyrábět Mooncup, první opakovatelně použitelný silikonový menstruační kalíšek na světě. „Lidé byli pobouření tím, co jsme dělaly,“ vzpomíná Eileen Greene, jedna ze zakladatelek a ředitelek společnosti. „Lidé tehdy o menstruaci a periodě vůbec nemluvili. Působili jsme docela radikálně. Na festivalech by se náš stánek dal nazývat jako „odpuzovací zóna“ – půlkruh kolem stánku zel prázdnotou a lidé se nechtěli ani přiblížit.“

Jak velká změna nastala za těch 17 let...

Kath Clemens, další ředitelka Mooncupu, se připojila v roce 2005. Tým se zpočátku tísnil v malé ložnici ve Whitehawk mezi hromádkami kalíšků, letáčků a nálepek. Nyní je v týmu okolo 40 lidí, má řádné kanceláře a kuchyň s dlouhým dřevěným stolem, kde se lidé z firmy každý den schází u veganského oběda. Je zde také prostor pro cvičení jógy a meditace. „Děláme to, co jsme dělali vždycky“, říká Eileen.

 

Naše pozn.: V roce 2006 do firmy Mooncup Ltd. napsaly dvě studentky z ČR, že by chtěly ve svojí zemi tuto novinku prodávat. Byla to Magdaléna Herová a Ilona Bittnerová, obě docela čerstvé, nicméně velmi nadšené, uživatelky kalíšku. Ilona Bittnerová je v současné době majitelka blogu Kalíšek.cz a e-shopu Maluna, který v roce 2019 nabízí již 21 značek menstruačních kalíšků z celého světa.

 

Menstruační kalíšek Mooncup je pomůcka, která se vkládá dovnitř pochvy, kde sbírá menstruační krev. Můžete jej mít zavedený až 8 hodin, neboť jeho objem je až trojnásobně větší než tampon. Při vyměňování kalíšek vylejete a vypláchnete vodou. Pokud jste na veřejném WC, kde není kabinka součástí toalety, dobře poslouží PET lahev s vodou. Životnost kalíšku je okolo 10 let, tedy jeho cena by se měla do šesti měsíců vrátit. Mám kamarádku, která používá menstruační kalíšek již od svého dospívání a nyní, když je jí 35 let si spočítala, že za celé období svých menstruací utratila pouze 40 liber (cca 1100 Kč). (Podívejte se na náš článek – Porovnání menstruačních pomůcek).

 

Menstruační kalíšek má samozřejmě přínos také pro životní prostředí, neboť díky jeho opakovanému použití se rapidně snižuje vyprodukovaný odpad. Odhaduje se, že každý rok skončí na skládce ve Velké Británii okolo 200 000 tun odpadu z použitých menstruačních potřeb. V posledních pěti letech vzrostly tržby značky Mooncup o 98%. Ale příběh Mooncupu není jen příběhem o síle etického podnikání, ale také o marketingu šířeném ústní formou v sektoru, kterému dominují nadnárodní společnosti. Už jej nenajdete pouze v poličkách zdravých výživ, ale například také v Boots a Asos.

 

Menstruační kalíšky Mooncup

 

Nyní, v říjnu 2019, jsme také poprvé od uvedení produktu na trh přepracovali jeho obal tak, že na přední části krabičky je kalíšek vyobrazený. „Vždy byly naše krabičky neutrálně bílé s fotografií květiny,“ říká Eileen. „Současným vzhledem krabiček říkáme: „Podívej, není to děsivá věc. A jsme s tím v pohodě, že je kalíšek takto v popředí.“

V posledních deseti letech došlo k dramatické kulturní změně, kdy se přestalo o menstruačních tématech mluvit šeptem, polohlasem či v eufemismech.

„V roce 2015 jsme skutečně mohli vidět, že se začíná lámat tabu spojené s menstruací,“ říká Clements. Poukazuje například na tenistku Heather Watson, která se vyjádřila, že na Australian Open hrála špatně, neboť měla zrovna menstruaci. Nebo také o Kiran Gandhi, která běžela maraton v Londýně v době své menstruace a nepoužila žádnou menstruační pomůcku. (Naše doplnění: Kiran se tehdy nechala slyšet, že si nedokázala představit běžet s vložkou nebo použít tampon, který by musela po pár hodinách někde vyměňovat. Proto se
rozhodla běžet a nechat krev volně vytékat.) „Toto byly dva klíčové momenty a i my jsme v něm sehráli (a stále hrajeme) podstatnou a klíčovou roli – velmi odhodlaně o tématu menstruace hovoříme a snažíme se změnit jeho vnímání a celkové povědomí,“ dodává Clements. Zdůraznila však, že mluví o změně ve Velké Británii, neboť v mnoha zemích k takovým změnám ještě nedošlo.

 

První menstruační kalíšek byl vynalezen v roce 1937 americkou herečkou Leonou Chalmers (zde si opět dovolíme doplnění: menstruační kalíšky vznikaly v nejrůznějších provedeních a podobách i před tímto rokem, ovšem zmiňovaný kalíšek z roku 1937 byl první „reálně použitelný“ kalíšek. Dřívější provedení kalíšku nebyly moc praktické a nositelné. Přečtěte si více ve článku Historie menstruačních kalíšků). Eileen Green na tento vynález narazila koncem devadesátých let, když ji o něm řekla jiná žena na cyklojízdě v Londýně. „Tehdy jsem si pomyslela, wow, nikdy jsem o ničem podobném neslyšela!“ O rok později Eileen cestovala po Austrálii. „Kempovala jsem tehdy v Národním parku Boonoo Boonoo a naproti mě byla britská rodina. Viděla jsem, jak žena z této rodiny pere látkové plenky, což tehdy ještě nebylo tak často viditelné. A já tím byla fascinována.“ Tou ženou byla Su Hardy, které Eileen vyprávěla o menstruačním kalíšku. Su byla tak nadšená, že když se vrátila do Británie, objednala várku
menstruačních kalíšků z USA. V té době ale byly k dostání pouze gumové kalíšky. Začala je dovážet a v malém počtu prodávat mezi kamarádkami. Bylo to v pohodě, ale některé ženy měly na latex alergii.

Proto přemýšlela: „Jak to mohu zlepšit?“ A tak přišla s myšlenkou na výrobu kalíšku z lékařského silikonu a udělala z něj produkt 21. století.

Su se přestěhovala do Brightonu a rodící se obchod fungoval mimo její dům. „Bylo to tak chaotické,“ vyjádřila se Clements. „Nebylo možné pohnout ani židlí. Nálepky byly nápadem Su. Lepila tyto nálepky na veřejné toalety a každý den běhala s proutěným košem plným objednávek na poštu. Každá krabička Mooncupu v sobě takovou nálepku obsahovala a tak brzy začaly lepit nálepky i ostatní uživatelky kalíšku Mooncup. „Je to tak odlišný koncept než tampony a vložky, na které jsme byli všichni do té doby zvyklí. Lidé to skutečně potřebují slyšet od někoho jiného.“

 

Je přirozené, že zpočátku spotřebitelky váhaly. Náš vztah ke značkám tamponů je často zakořeněn již od školních let. „Pamatuji si, jak „Tampax lady“ přicházela do naší školy a byla laskavá, což ukazuje, jak chytře o tom přemýšlejí,“ říká Clements. „Musí to pro ně být náročné vidět, jak menstruační kalíšky zaplavují „jejich trh“. Jak se asi nyní cítí, když sama značka Tampax uvedla na trh menstruační kalíšek? Jasně viděli obchodní příležitost a také to, že se časy mění a tak skočili do tohoto rozjetého vlaku,“ dodává Eileen.

Ovšem menstruační kalíšek Tampax přichází nejen v plastovém obalu, ale také v plastovém sáčku. „Doufali jsme, že se zaměří na odstranění plastů na jedno použití u takovéto
pomůcky a budou myslet na životní prostředí. A nejen na přidání dalšího produktu do svého sortimentu.“ U ostatních značek Kathy a Eileen nabádají: „Dívejte se na to, kde jsou kalíšky vyráběny a jestli jsou do nich přidávané barvy (Přečtěte si článek Barevné menstruační kalíšky). Slyšely jsme také prohlášení některých značek, že je kalíšek potřeba vyměňovat za nový každý rok. A některé kalíšky jsou dokonce balené v plastových obalech.“

Nechuť ke zbytečnému odpadu a produkci je důvodem proč Mooncup nerozšiřuje svou nabídku.

„Nevyrábíme ani vlhčené ubrousky či speciální gely, neboť podle nás nejsou potřebné,“ dodává Eileen.

 

Když v roce 2014 odešla Su Hardy, převedla vlastnictví podniku na zaměstnance. Dokonce i výše platů jsou sdílené otevřeně. „Někdy zapomínám, že se jedná o docela radikální praxi,“ říká Clements. Připouští, že to občas může být náročné, neboť konverzace okolo peněz mohou být často emočně zabarvené. Zajímalo by mě, zda došlo k nesouladu ohledně rozhodnutí začít prodávat kalíšky skrze společnost Asos, která byla kritizována ohledně práv zaměstnanců a za jejich sklady, které odbory označovaly za „temné satanské továrny“.

„Jasně se snaží zlepšovat,“ říká Eileen. „Z našeho pohledu to byla příležitost, jak dosáhnout zcela nového demografického vývoje.“

 

Kromě skutečnosti, že některým ženám vadí přicházet do kontaktu s menstruační krví (což naše uživatelky zmiňují jen minimálně), je vůči Mooncupu jen málo kritik. Není však rozumné kalíšek používat na místech, kde není k dispozici žádná čistá voda či jej není možné sterilizovat. Také nedoporučujeme používat kalíšek, pokud vám uvnitř nesedí – tlačí vás a je nepohodlný.

 

Menstruační kalíšek Mooncup

 

V posledních letech se společnost pustila do reklamy. Nejdříve se jednalo o plakáty „Love Your Vagina“, které dostaly některé lidi do varu, kteří si pak stěžovali u úřadu pro reklamní standardy (Advertising Standards Authority) za použití slova vagina na plakátu. Poté v roce 2015 Mooncup přišel s reklamou „Period Drama“, kde si udělali legraci tím, že ve videu vystupovala dívka v křečích, kterou zachraňuje muž na koni. Společně cválají, aby ji sehnal ty správné tampony, i když ve skutečnosti je to kalíšek Mooncup, který potřebuje. Neboť díky němu může prožívat menstruaci bez zbytečných  ramat. „Cílem této reklamy bylo poskytnout prostor pro komplexnější feministické rozhovory, které
se mohou v reklamách odehrávat,“ dodává Clements.

 

Reklama na menstruační kalíšek Mooncup - „Period without drama“.

 

Ve skutečnosti se natáčení změnilo hned na začátku na „feministické drama“, to když se trenér koně dozvěděl, že se bude jednat o reklamu na menstruační hygienické pomůcky. Obával se, že pověst jeho koně bude narušena.

 

Zakladatelky svůj rozhovor zakončují tím, že směrem do budoucna budou usilovat o oslovení ještě většího množství žen.

 

A poslední otázka zní: „Už se někdy Kath a Eileen nudily proto, že celý den mluvily jen o menstruaci?“
„Je zábavné, když několik dní pracujete na festivalech a povídáte o Mooncupu – na konci týdne totiž často neznáte jména lidí, ale znáte kompletně jejich gynekologickou historii!“

 

 

 

Doporučujeme také následující články:

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace