Podzimní rovnodennost a svátek druhé sklizně Mabon

Rovnodennost nastává 23. září a je to zároveň první podzimní den. Tomuto období odpovídá keltský svátek Mabon a u nás si tento den můžeme spojit s vinobraním, které se oslavuje zhruba v tento čas. Je to čas, kdy děkujeme zemi za dary, které nám dává. Starhawk ve své knize* zmiňuje, že americký svátek Díkuvzdání má původní kořeny právě v tomto svátku.

Balanc a vyrovnání

Jak už název vypovídá – rovnodennost – dny i noci jsou stejně dlouhé. Na rozdíl od jarní rovnodennosti nás v tento čas čeká ponor do temnější poloviny roku. Více se stahujeme dovnitř, a to jak ve vnějším světě, tak také v tom našem vnitřním. Naši předkové v tomto čase ukončovali práce na polích a věnovali se domácím pracím, na které přes rok nezbýval čas. Například ženy tkaly nebo draly peří. V tento čas se také konalo nejvíce svateb. Byl dostatek jídla, práce na poli již pomálu a počasí to ještě dovolovalo. Věřilo se, že manželství, které se uzavře v tomto období, bude svazkem pevným.

 

I my si můžeme v podzimním čase dopřát více tvořivých aktivit uvnitř a také dostatek odpočinku a relaxace.
I my si můžeme v podzimním čase dopřát více tvořivých aktivit uvnitř a také dostatek odpočinku a relaxace. Tento čas nás k tomu přímo vybízí: Máš svůj život v rovnováze? Odpočíváš stejně jako pracuješ? Právě podzimní rovnodennost můžete pojmout jako den, kdy zhodnotíte a podíváte se, jak jednotlivé oblasti svého života máte „vybalancované“.

„Je čas sklidit to, co jsme zaseli, a poděkovat za hojnost a plody, které nám poskytuje Matka Země. Je to výborný čas na ukončení starých projektů a plánů a pro zasévání semínek nové budoucnosti.“ Citace z knihy Novodobé ženské rituály.

Ze starých českých podzimních tradic a mouder

Ve Slezsku se věřilo, že by strom celý rok plakal, pokud by mu někdo při česání ovoce ulomil větvičku. Při česání se rovněž mělo stromu zpívat, aby mu nebylo smutno. A pro zajištění budoucí hojnosti měla vždy první plod utrhnout žena.

Archetypy bohyně podzimu a země

Bohyně tohoto období jsou spojované s elementem země. Napříč celým světem se můžeme setkat s různými jmény a označením pro bohyni země, tedy vlastně i pro bohyni Země. Neboť naše planeta Země je jedna velká země... Právě jméno Gaia, které původně označovalo řeckou bohyni země, se dnes stalo ekvivalentem pojmenování naší planety. Gaiou nazývají Zemi lidé, kteří ji vnímají jako živou bytost, nikoli jako pouhý shluk hornin a dalších elementů, které společně dohromady umožňují život na zemi. Ve Velké Británii to byla například Modron, což jednoduše znamenalo matka (podle mýtu právě ona byla matkou velšského boha Mabona, od kterého dostal tento svátek své jméno). Z dalších jmen můžeme zmínit Erthu (i zde můžeme vidět tu propojenost Ertha – Earth jako anglické slovo pro zemi). V Irsku měli bohyni Banbhu (někde označovaná také jako Bambha). Tuto bohyni uctívali a představovali si ji jako velmi starou, aby lidé pamatovali na to, jak moc stará a tedy posvátná je naše Země. A staroslovanskou bohyní země byla bohyně Mokoš (či Mokoša).

 

Staroslovanskou bohyní země byla bohyně Mokoš.Ilustrace Bohyně země od Wendy Andrews.

 

Zajímavost: Od jména staroslovanské bohyně Mokoš, byl odvozený také název české obce Mokošín. Propojenost s bohyní Mokoš dokazuje také znak této obce, na kterém je vyobrazení bohyně s klasy obilí. Na počest bohyně je v obci i dřevěná socha, u které probíhají rituály jejího uctění.

Archetypy těchto bohyní věkově odpovídají střednímu věku a tedy období menopauzy. Žena v tomto čase vstupuje do období, které si zasluhuje být nazývané časem královny. (Ale o tom někdy v samostatném článku.) Barva těchto bohyní je hnědá, jako zorané pole a oranžová jako listy stromů, které každou chvíli ze stromu opadají. Dávají nám důležitou lekci: nedržme se toho starého, s lehkostí to pusťme a díky tomu uvolníme prostor pro nové.

 

„Jsem bohyně země a ve svých rukách držím rovnováhu dne i noci. Jemně šeptám a volám k sobě zvířata, která ulehají k mým nohám, aby se schoulily do zimního spánku. Stromy ztrácejí své listí, které přes zimu nebudou potřebovat a zúrodňují si tak půdu pod sebou. Ze mě se vše rodí a ke mně se zase později vše navrací.“

 

Matka příroda

Příroda k nám možná nemůže hovořit slovy, ale mluví svými výtvory. Ovšem jak by to vypadalo, kdyby mluvit opravdu mohla? Co by nám asi tak řekla? Poslechnout si to můžete ve videu Nature is speaking. Hlas Matce přírodě propůjčila Julia Roberts.

„Někteří mě nazývají přírodou, ostatní Matkou přírodou. Jsem zde již více než 4,5 miliardy let, 22500 krát déle než vy. Já lidi vlastně nepotřebuji, ale lidé potřebují mne. Ano, vaše budoucnost záleží na mě. Když se mi bude dařit, bude se dařit také vám. Když slábnu, slábnete i vy. Nebo i hůř. Ale jsem tu už věčnost. Nakrmila jsem druhy větší, než jste vy. A nechala jsem vyhladovět druhy větší, než jste vy. Mé oceány, má půda, mé proudící potoky, mé lesy. Všechny vás můžu přijmout nebo zatratit. Jak se rozhodnete žít každý den, jestli si mě vážíte nebo ne, je mi vcelku jedno. Tak či tak, vaše činy rozhodnou o vašem osudu, ne o mém. Já jsem příroda. Já půjdu dál. Já jsem připravena se vyvíjet dál. A ty?“

 

Já jsem příroda. Já půjdu dál. Já jsem připravena se vyvíjet dál. A ty?

 

 

 

Článek sepsala Veronika Lančaričová

Zdroje a informace byly posbírané za mnoho let při a po absolvování Výcviku slovanských kněžek.

Dále bylo čerpáno z těchto zdrojů:

*Circle Round Raising children in Goddess traditions Starhawk, Diane Baker, Anne Hill

Priestess of Avalon Priestess of the Goddess Kathy Jones

 

Doporučujeme také následující články:

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace