Vaginismus

Vaginismus medicína řadí mezi ženské sexuální dysfunkce. Jde o mimovolné křečovité sevření svalstva pánevního dna, které obklopuje vaginu. Sex ve smyslu průniku penisu do poševního otvoru je nemožný, respektive proveditelný jen přes bolest. Jakmile dojde k pokusu o vniknutí, první třetina přední části vaginy, pánevní dno a někdy také část svalstva stehen se křečovitě, reflexně a mimovolně sevřou. Podle okolností může k těmto stahům docházet také při zavádění menstruačních pomůcek (tamponu, kalíšku) nebo vlastního prstu. Problematické je tedy i gynekologické vyšetření přes pochvu. K typickým stahům pochvy se někdy přidává neochota a odpor ke každému dotyku na genitálu.

Příčiny vaginismu

Příčiny je kromě čistě organických (v menšině případů) nutno hledat spíše v oblasti psychiky. Vaginismus může souviset s vědomými i nevědomými traumaty z dětství (zneužívání; generační předávání informací o bolestivosti pohlavního styku, přesvědčení, že sex je špatný, hanebný, nechutný), může být reakcí na strach z bolesti, např. po poranění při pohlavním styku. Sex je ženami s vaginismem nezřídka vnímán jako akt násilí - reakce těla je potom zcela logická. Vaginismus může být i odrazem partnerských potíží - tělo "odmítá" partnera.

Lékaři rozlišují mezi primárním vaginismem a sekundárním. Při primárním vaginismu k penetraci nikdy nedošlo, a nelze tedy navazovat na předchozí ženinu zkušenost. O sekundárním vaginismu se je řeč ve chvíli, kdy ženy cítí bolest při sexu od určitého okamžiku. Vaginismus se může vyvinout i třeba po porodu, po opakovaných infekcích, při endometrióze, po onkogynekologické léčbě atp. Ale mnohdy jsou příčiny skrytější - a ženy individuálně hledají, jak uzdravit nejen své tělo, ale i své nitro.

Jsou ženy, které roky žijí bez koitálního sexu, avšak ve spokojeném partnerství a k řešení vaginismu je přivede až touha po dítěti... Jsou ženy, kterým s vaginismem paradoxně pomůže porod...

Veronika Mikešová, autorka blogu Ženská síla, kde sdílí své zkušenosti s vaginismem, popisuje: "Trauma jako takové je často vnímáno mylně a nepřesně. Nejde ani tak o uvědomované tragické příběhy z minulosti, jako spíše o aktuální neuvědomovanou biologickou reakci stresu ve fyziologii nervové soustavy. Nehraje tolik roli samotná událost, ale celý paměťový systém těla. Především paměť implicitní, tělesná, nevědomá. Ta, která s námi jde životem od početí. U vaginismu se často setkáváme s událostmi a skutečnostmi, které mohou vést k aktivaci a zahlcení nervového systému. Mohou to být situace, jako je vyšetření vagíny nebo jiné gynekologické vyšetření. Na trauma mohou založit hovory o pohlavním styku jako o něčem hanebném, řeči o bolestivosti prvního pohlavního styku, gynekologického vyšetření nebo porodu. Spouštěčem je pro někoho operace v oblasti pánve, porod, potrat, nechtěný sex nebo dlouhodobá snaha otěhotnět. Někdy to mohou být „jen“ záněty močových cest nebo mnoho jiných událostí v životě. Trauma může a nemusí rovněž vzniknout i v situaci, kdy traumatickou událost „pouze“ vidíme nebo slyšíme." (Celý Veroničin článek si můžete přečíst zde).

Léčba vaginismu je "běh na dlouhou trať"

Vzhledem k citlivosti tématu nebývá pro ženy snadné problém řešit s odborníky - a bohužel ne vždy se v jejich ordinacích setkají s pochopením křehkého psychologického rozměru celého problému.

Léčba je především o trpělivosti - a také pochopení a podpoře ze strany partnera. Primární diagnózu stanovuje gynekolog, na léčbě se může podílet sexuolog, psycholog, psychoterapeut. Doprovodná terapie, ideálně partnerská terapie, přináší obvykle dobré výsledky.

Po stránce psychologické se pracuje na revizi "nevhodných představ". "Jestliže má žena vaginismus, tak je to proto, že k němu je nějaký pádný důvod. Toho důvodu si ale žena nebývá vědoma. Cílem terapií je přijít na to, co tím důvodem je, čemu přesně se ženino tělo brání. V další fázi je třeba najít jiný způsob, jak se této nepříjemnosti vyvarovat. Jsou třeba ženy, které samy sobě nedovolují říct v určitých situacích NE. Mockrát jsem se setkala s tím, že třeba na otázku: 'Co byste dělala, kdyby vám partner dělal něco, co se vám nelíbí?' mi odpověděly 'No, snažila bych se to nějak vydržet'. A tak to NE za ně říká jejich tělo. A preventivně řekne ne všemu, co se jen blíží danému ohrožení. Ve chvíli, kdy si žena přesně zmapuje, z čeho má obavy, a najde si způsob, jak by jim v dané situaci čelila tak, aby pro ni nenastaly žádné nepříjemnosti, vaginismus přestává mít smysl a může začít odcházet," říká k tématu psycholožka Katarína Szabados.

Po stránce fyzické léčba spočívá v relaxačních technikách, fyzioterapii pánevního dna a postupném návyku v zavádění něčeho do pochvy (dilatace), tedy postupném uvolňování a rozšiřování. K tomu se používají například tzv. dilatátory, úzké plastové tyčinky různých velikostí, které si žena zavádí sama, když je v bezpečí, nerušena a není na ni vyvíjen tlak.

Zdroje: https://www.heroine.cz/vztahy-a-sex/5931-nemuzu-mit-sex-pribeh-zeny-s-vaginismem; https://www.nzip.cz/clanek/425-vaginismus