O zkušenostech s kalíšky toho bylo již mnoho napsáno a je asi zbytečné se opakovat. Stejně, jako mnohé ženy přede mnou, i já tento způsob intimní hygieny považuji za naprosto bezkonkurenční. Ale teď bych se s vámi ráda podělila o méně všední zážitek.
Nedávno jsem se ocitla s bolestmi žaludku, teplotou a zvracením na pohotovosti. Při čekání na chodbě jsem se přirovnala k porouchanému autu. Stejně, jako ono, po příjezdu do servisu, šlape, jako hodinky, tak i já jsem byla najednou fit, přestože jsem se předtím trápila v nesnesitelných bolestech pár hodin. Když už jsem ale zaplatila devadesáti korunový poplatek, rozhodla jsem se přece jen pro vyšetření.
V ordinaci vše probíhalo celkem rychle a už už jsem byla jednou nohou ze dveří s předpokládanou diagnózou, když se mě paní doktorka zeptala, zda nechci ještě vyšetření konečníku (hahaha, prý jestli nechci. Poněkud nešťastná volba slov). Vysvětlila mi, že se běžně v těchto případech provádí, ale pokud nechci, nebude mě nutit. Jelikož taková vyšetření nijak neprožívám, rozhodla jsem se pro kompletní "servis" a ocitla se ležící na boku, s pokrčenýma nohama a prstem v zadku.
Paní doktorka nebyla z vyšetření nijak moudrá.
"Něco tam je. Nemáte problémy s hemoroidy?"
"Ne," zavrtěla jsem hlavou.
Zároveň objevila na rukavici kapánek čerstvé krve, proto mě poprosila, jestli by nemohla zákrok zopakovat. Nechtěla jsem ji připravit o to potěšení, tak jsem tedy souhlasila. Tentokrát mi prst obalený rukavicí i ukázala. Asi si chtěla být jistá, jestli ji nešálí zrak a opravdu se na něm nachází trocha krve. Omluvila se mi, že s tímto vyšetřením nemá moc zkušeností a že by mě ráda poslala ještě na kontrolu na chirurgii, protože má podezření na hemoroidy, ale jistotu nemá. Hned je telefonicky o mé návštěvě informovala.
Na chirurgii
Znova jsem se ocitla na chodbě před ordinací, tentokrát s lékařskou zprávou v ruce. Nedalo mi to a na papír mrkla. Jakmile jsem si přečetla větu: "Na dosah prstu hmatná rezistence velikosti švestky", plácla jsem se dlaní do čela a šla smíchy do kolen. Já totiž měla ten den zavedený kalíšek. Vůbec ho v sobě necítím, takže na něj zapomínám. V ordinaci jsem měla kapánek jiné starosti a proto o něm paní doktorku neinformovala.
Když už mě teda na chirurgii očekávali, považovala jsem za slušnost za nimi zajít a celou situaci jim objasnit. Se stopami krve jsem si hlavu nelámala. S tím jsem nikdy problémy neměla.
Po mém vysvětlení se postarší pan doktor podíval nechápavě na sestřičku. Ta jen řekla: "No, kalíšek," a naznačila mu, že opravdu nekecám, že opravdu něco takového existuje a že mu to pak vysvětlí.
Pan doktor byl ovšem profesionál a nenechal mě odejít jen tak. Takže jsem se toho večera již potřetí ocitla s koleny u brady a vystrčenými půlkami. Jakmile pan doktor vybouleninu nahmatal, začal se smát.
"Tohle je ten kalíšek?"
"Jo."
"Tak to už se nedivím, proč byla paní doktorka tak vyděšená," popadal se za břicho.
Kalíšek pro něj představoval druhé Vánoce, takže si ho ohmatal důkladně a já trpělivě čekala, až ho to přestane bavit.
Krev už nenašel a přesto mě z nějakého, mně neznámého, důvodu poslal ještě na rentgen a sono.
Na rentgenu
Už před místností s ultrazvukem jsem uvažovala, jestli je kalíšek při tomto vyšetření viditelný a zda o něm doktora informovat. Rozhodla jsem se, že uvidím podle situace, abych nevypadala, jako hlupák, kdyby tam vidět nešel.
Doktor začal pěkně nahoře pod žebry, kde se nachází žaludek, protože s ním jsem tam původně přišla, ale byl důkladný a posunul se i níž. Jakmile se dostal k podbřišku, vykulil oči na monitor a já jsem se už nesoustředila pouze na to, abych nedýchala, jak jsem byla doktorem požádána, ale abych ještě k tomu nevyprskla smíchy. Byla jsem zvědavá, jestli bude pan doktor zjišťovat příčinu toho, co objevil, proto jsem po celou dobu, co projížděl tam a zpátky, nahoru a dolů po celém podbřišku, dusila smích a čekala, co bude.
"Máte pravidelnou menstruaci?" zeptal se po nekonečném prohlížení mých útrob.
Chytrý chlapec, přihořívá.
"Ano," potvrdila jsem.
"Kdy naposled?"
"Teď."
Chvíli mu tato informace šrotovala hlavou, ale nakonec se přece jen zeptal: "Máte tampón?"
Hořííí.
"Ne, kalíšek."
Pan doktor zavrtěl hlavou. "To nevím, co to je."
"No, jestli vám to ukazuje silikon...," zamířila jsem prst na monitor.
Pan doktor mě ale nenechal domluvit. "Celé mi to tady září, vůbec nic přes to nevidím," kroutil hlavou. "Nicméně žaludek a všechno okolo je v pořádku."
Znova jsem se dostala do ordinace na chirurgii, kde už byl pravděpodobně pan doktor sestřičkou poučen, protože byl pro něj kalíšek téma číslo jedna.
Odcházela jsem od něj vysmátá a se stejnou diagnózou, kterou určila už první doktorka, jen po pár vyšetřeních navíc.
Jsem ráda, že mě během celé "exkurze" po nemocnici už žaludek nebolel, protože tak jsem si celou tu vtipnou situaci mohla alespoň náležitě užít.
Poučení: Je skvělé, že kalíšek nejde v těle cítit a můžeme ho během dne pustit z hlavy. Ale v některých situacích bychom na něj zapomínat asi neměly.
Katka
Některé z našich článků popisují velmi intimní zkušenosti a proto jejich autorky nechtějí být pod textem podepsány. Jiné nám třeba přispějí jen jednou a proto u nás nemají svůj vlastní profil, ale pod článkem najdete jejich medailonek. Všechny takové příspěvky najdete pod tímto profilem. Pokud byste také ráda přispěla zajímavou zkušeností nebo svými znalostmi v oboru gynekologie, čínské medicíny, jógy apod., neváhejte a napište nám na info@kalisek.cz!
