Temný a divoký aspekt v nás

O tom, že se bohyně do našeho života navrací a proč se tomu tak děje, jsem se rozepisovala ve článku Bohyně se probouzí. Zmínila jsem, že v dřívější době lidé nerozdělovali rok na dvanáct měsíců, ale na čtyři nebo dokonce na osm období. Každému období přináležela bohyně, která zpodobňovala změnu v přírodě, a také svátek. Svátek či oslava je vlastně takovým malým zastavením a ohlédnutím se za minulým obdobím. Naši předkové děkovali za úrodu nebo třeba vzpomínali na své blízké, kteří už odešli. I když už nyní nejsme na přírodě tolik závislí (nebo alespoň v takovém přesvědčení žijeme), malé ohlédnutí neuškodí. Můžeme se podívat, co se nám za předešlé období podařilo, co v životě máme a za co všechno můžeme být vděční. Jednotlivými svátky a bohyněmi, které budu v našem osmidílném putování popisovat, se můžete inspirovat či si všechno přizpůsobit vlastním potřebám.

 

Každé jednotlivé období můžeme připodobnit k určité části našeho života a archetypu (vzhledem k zaměření našeho webu na ženskou tématiku budu hovořit o životě ženy a ženských archetypech).

Temná bohyně & premenstruační syndrom

My ženy máme často vnitřní rozpor v tom, jaké bychom měly být a tím jaké bychom chtěly být. Máme představu, že musíme fungovat jako hodinky, být úspěšné v práci, mít skvěle uklizenou domácnost, navařenou teplou večeři, dobře vychované děti a být skvělými milenkami. Někdy je to trochu moc úkolů na jednu jedinou ženu, zvlášť když den má pouze 24 hodin. Ale ruku na srdce, kolikrát jste již měla chuť se na všechno vykašlat, smést ty stohy papírů z kancelářského stolu a vyběhnout bosa do širých polí? To nás volá ta divoká a nespoutaná část v nás, které často v našem životě nedáváme moc prostoru. A co by se stalo, kdybychom toto volání uposlechly? Hm, kdo ví. Zkuste někdy "nakrmit" tuto svou část a třeba najednou utichnou divoké bouře premenstruačního syndromu.

 

Kolikrát jste již měla chuť se na všechno vykašlat, smést ty stohy papírů z kancelářského stolu a vyběhnout bosa do širých polí?

Fotografie od Rob King licencovaná pod CC BY 2.0.

 

V premenstruační fázi na povrch vyplouvají i naše temnější části, kterých se tak bojíme a držíme je pod pokličkou, nejlépe v tom nejzazším vnitřním sklepení. Ale pokud v sobě něco uzavřeme, ještě to neznamená, že to tam doopravdy není. Temné aspekty bohyně jsou známé již od nepaměti. Zmínit můžeme řeckou bohyni Hekaté, indickou ničivou bohyni Kálí nebo slovanskou bohyni Moranu. Tyto bohyně jsou oceňovány právě za svou nekompromisnost. Možná je pro nás těžké vpustit tyto „ničivé aspekty“ do svého života. Vždyť nás nikdo neučil, abychom dělaly změny. Namísto toho nás v životě učí: drž se jistot, nedělej změny, neriskuj - mohla bys o všechno přijít. A my si často říkáme: co když už nic lepšího nepřijde, co když pro mě nic lepšího už není přichystáno? A tak raději zůstáváme na místě, i když nejsme spokojené. Ale tyto bohyně, naše vnitřní aspekty, vědí, že aby se mohlo vytvořit místo pro něco nového, je potřeba odstranit to staré a nepotřebné. Třeba tak, že nám otevřou naši dobře střeženou třináctou komůrku, ze které na světlo vypustí vše, co tam nepatří. Je tedy potřeba svléknout starou kůži, aby mohla narůst nová – krásnější, která nám nyní lépe padne.

Postavit se čelem našim strachům

  • Co se stane, když staneme tváří v tvář svým démonům a strachům – co spatříme?
  • Co se stane, když tyto naše strachy a obavy zpracujeme a překonáme, jak se náš život změní?

Podobné otázky si položila mladá žena Michelle Poler, která již měla dost svých neustálých obav a ustrašenosti. Vytvořila si pro sebe výzvu „100 days without fear“ – 100 dní a 100 překonaných strachů. Každý den vykonala něco, čeho se celý život obávala. (Jak se jí život změnil a co všechno jí tento experiment přinesl, si můžete přečíst na jejich stránkách 100dayswithoutfear.com, kde vše popisuje den za dnem.)

 

Samhain a Dušičky

Skvělou příležitost k takovéto výzvě máme na svátek Samhain (a nejen tehdy!). Samhain je svátkem mrtvých a nachází se na půli cesty mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Slaví se 31. října. Zároveň je oslavou keltského nového roku. Dny se zkracují a tma vítězí nad světlem. Je to čas přicházející zimy, ticha a zimního spánku. Ve starém roce můžeme odložit vše, co nám již neslouží a vytvořit prostor pro nové. Naši předkové věřili, že v tomto čase se poodhrnuje závoj mezi viditelným a neviditelným světem a my s tím neviditelným můžeme komunikovat. Obměnu tohoto svátku můžeme vidět v Halloweenu či našich Dušičkách, které slavíme 2. listopadu. Chodíme na hřbitovy, zapalujeme svíčky a vzpomínáme na ty, kteří tu s námi již nejsou.

Archetypy bohyně stařeny

V úvodu jsem již zmínila několik bohyní, které tento archetyp ztělesňují, ale podíváme se ještě na další. V dnešní době se tohoto archetypu máme tendenci bát. Bojíme se stáří a stárnutí. Kult stáří jsme nahradili kultem mládí a moudrost, která je s věkem spjatá, jsme nahradili touhou „po věčném mládí“. Přitom stále v mnoha našich pohádkách je ústředním tématem cesta mladé dívky za starou ženou (která většinou žije někde hluboko v lesích), aby splnila určitý úkol. Taková cesta je určitá forma přechodového rituálu – iniciace, po kterém se dívka vracela proměněna a obohacena.

 

Barvami archetypu stařeny je černá a fialová. Zvířata vrány a krkavci. Místa s ní spojované jsou temné lesy, jeskyně a samozřejmě hřbitovy.

 

Morana a Vesna jako archetypy mladé nevinné ženy a temné divoženky.Ilustrace od Ivany Rezek znázorňuje Moranu a Vesnu - archetypálně nevinou dívky a temnou divoženku.

Morana

Morana se pojí s obdobím Dušiček, obdobím, kdy přichází temná část roku. V přírodě mnohé umírá, utichá a připravuje se na zimu. Morana nás učí, že smrt je součástí života. Učí nás, že život je věčný, neboť pokračuje skrze naše děti. Napříč celou naší zemí se její jméno objevovalo v mnoha variacích, tak například: Morjana, Mařena, Marmuriena apod. I dnes se na mnoha místech dochoval zvyk na jaře vynášení Mařeny a vítání Vesny – přicházejícího jara.

 

Zajímavost: Od jména Morana můžeme najít mnoho odvozenin, například mor a noční můra. Pokud žijete v Praze, možná znáte část na Karlově náměstí, které se říká Moráň – údajně je to bývalé pohřebiště. Ale i v jiných částech republiky bychom našli její jméno jako základ pro název měst: Mořina, Mořinka, Komořany apod.

 

Jsem Morana, bohyně moudrosti a transformace. Vedu tě zákoutími tvé duše - místy, kterých se tak bojíš. Jsem již příliš stará na to, abych dělala věci, které nechci. Nemám čas na to, abych chodila kolem horké kaše a nebyla upřímná k sobě a k druhým. Svou kosou odsekávám věci, které nepotřebuješ, které ti již neslouží. Sekám a seknu tolikrát, kolikrát bude potřeba. Tvou lekci s tebou zopakuji tolikrát, než ji pochopíš a budeš schopna jít dál. Cesta se mnou bude mnohdy náročná a často se budeš chtít vzdát, ale na konci staneš silnější.

Kerridwin

Kerridwin je známá Velšská bohyně (někdy nazývaná také jako Cerridwin). Mnoho lidí zná příběh o jejím kouzelném kotlíku, v němž vaří lektvar pro svého syna. Ten však kotlík převrhne a stává se tak držitelem veškeré moudrosti, což si Kerridwin uvědomuje. Snaží se ho zničit, avšak chlapec jí uteče. Bere na sebe různé zvířecí podoby, aby syna dohonila, avšak ten dělá to samé. Nakonec se chlapec promění v semínka obilí, Kerridwin ve slepici a semínka sezobne. Po devíti měsících syna opět porodí. Jejich příběh je tedy krásným učením o cyklickém čase.

 

Kerridwin se nás ptá: co už nechci? Co potřebuji pustit, nechat opadat a zetlít, co potřebuji nechat „zemřít“?

 

Vyobrazení bohyně Sheela na Gig sloužily jako ochrana proti zlu.

Reliéf Sheela na Gig na zdi ve středověkém hradu Bunratty v Irsku.

Fotografie od fhwrdh licencovaná pod CC BY 2.0.

Sheela na Gig

Možná jste již někdy spatřili výjev staré ženy, která si rukama roztahuje své velké pysky a ukazuje svou pochvu. Tento výjev je ve skutečnosti velmi starým a možná vás překvapí, že se takové sochy objevovaly v minulosti napříč Evropou a zdobily stěny hradů a dokonce také kostelů. Sloužily jako ochrana proti zlu. Umisťovaly se nad vchodové dveře tak, aby se kdokoli mohl její otevřené pochvy dotknout, což prý danému zajistilo ochranu a přineslo štěstí. Sochy Sheela na Gig byly také součástí okapů, kdy voda stříkala přímo z její pochvy.

 

Jsem Sheila na Gig, jsem bohyně, která tě nabádá, žít tady a teď. Nehleď příliš dopředu, tvůj konec tě stejně nemine a neotáčej se moc dozadu, neboť dnešek zítra již bude také minulostí. Je pouhé teď. Čas nikoho nešetří a plyne pro všechny stejně rychle. Postav se proto čelem ke svému životu. Je to jen tvůj život. Oslavuj jej. Oslav také své tělo, protože každým dnem se tvé tělo proměňuje. Je tak pomíjivé, jako tvá představa, že zde budeš věčně. Oslavuj své tělo, užívej si jej, dokud můžeš. Jednoho dne zestárne a zemře. A stane se prachem. Prach jsi a v prach se obrátíš. Život je pomíjivý, to je má lekce tobě, která tě dovede ke tvé vlastní pravdě a opravdovosti.

 

Vyprávění o archetypech bohyně smrti a stáří, bych shrnula slovy Dalajlámy, který prohlásil: „Lidé žijí tak, jako by nikdy neměli zemřít. A umírají, aniž by předtím žili naplno.“ Vezměme si tedy poselství Dalajlámy a všech těchto bohyní k srdci a pojďme náš život žít naplno!

 

 

 

Článek napsala Veronika Lančaričová. Zdroje: některé části textu byly použité z knihy Ženství jako dar aneb menstruace 21. století, která vyjde na jaře 2017 a knihy Novodobé ženské rituály.

 

Doporučujeme také následující články:

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace