Milostné umění napříč staletími - 1. díl

Od pravěku po středověk

Zajímalo vás někdy, jak asi vypadala erotika napříč celými dějinami lidstva? Nás ano, a proto jsme připravili tuto sérií článků. Dozvíte se například o nejstarším pornografickém komiksu, o posvátných prostitutkách nebo také o dlouhých milostných předehrách v tradičních domorodých kmenech.

 

Způsob milování se měnil podle toho, jak v dané období společnost na erotiku nahlížela. Z historie se dochovalo mnoho písemných dokladů, ale také výtvarných děl. Erotika byla opěvovaná, ale jinými zase zatracovaná. Pravda je ovšem taková, že ve skutečnosti zajímala všechny, i ty, kteří ji navenek odmítali.

Pravěk

O tom, jak vypadalo sexuálním chování lidí v tomto období, se můžeme jen domnívat. Ve své podstatě šlo ale o uspokojování biologických potřeb za účelem reprodukce. Častokrát, abychom zjistili, jak se pravěcí lidé asi chovali, sledujeme počínání dnešních domorodých kmenů, které stále žijí prostým způsobem života v souladu s přírodou. Cestovatelé, kteří nahlédli pod pokličku života domorodých kmenů, popisují (mnohdy se špatně skrývanou závistí) dlouhé rituální hry (přede-hry) přírodních národů, často plné vyzývavosti ale i něhy, které předcházejí vlastnímu tělesnému styku.

 

Je pravděpodobné, že by stejně „hravým“ způsobem k erotice přistupovala i civilizovaná společnost, pokud by přirozená sexualita nebyla překrytá mnohými tabu (o kterých si ještě povíme).

Starověk

Epos o Gilgamešovi (zhruba 2 tisíce let př. Kr. – vychází, ale z mnohem starší ústní tradice)

Možná vás to překvapí, ale nejstarší dochované literární dílo je zároveň nejstarším dílem oslavující milostné umění, ve kterém se také objevuje nejstarší popis soulože. Příběh popisuje hrdinské činy Gilgameše, který byl napůl člověkem a napůl bohem. S pohrdáním odmítl Ištařiny milostné návrhy, což ovšem rozhněvalo bohy, kteří vymysleli plán, jak jej připravit o autoritu. Stvořili mu protivníka Enkidua, který byl napůl člověk a napůl zvíře. Když tohoto „chlupatého tvora“ spatří lovec, běží o něm povědět Gilgamešovi. Ten vymyslí plán, jak tohoto tvora zaujmout: pošle za ním společně s lovcem posvátnou prostitutku zasvěcenou bohyni.

 

Když k němu dorazí, vyzve lovec ženu, aby se svlékla a „vnukla mu plnost rozkoše“. Ona poté „uvolnila svá ňadra, odhalila své lůno a nezdráhala se … rozestřela svůj oděv, aby na ní spočinul… vzbudila v něm plnou rozkoš… šest dní a sedm nocí byl Enkidu vzhůru a spojoval se s ní.“ Tato posvátná prostitutka jej učila něze, lásce, ale i orgiím, až z něj nakonec udělala civilizovaného člověka. (Pro úplnost nutno dodat, že jej také učí jak se mýt a správně jíst.)

 

Ištar - bohyně plodnosti, lásky, války a sexu.Ištar - bohyně plodnosti, lásky, války a sexu.

Posvátná a profánní prostituce

V textu o Gilgamešovi zazněl pojem posvátná prostitutka. Že je toto spojení protichůdným? Nikoli, ukážeme si, že mezi klasickými prostitutkami a těmi posvátnými byl značný rozdíl, také se k nim jinak přistupovalo a měly jiné práva, než ty „obyčejné“.

 

K pochopení toho, jaká posvátná prostitutka byla použiji úryvek z knihy Posvátná prostitutka:

„Posvátná prostitutka vítá cizince, je to muž unavený životem, jenž přišel do chrámu uctívat bohyni lásky. Slov není třeba, rozpřáhnuté paže a něžný, vřelý výraz jejích zářících očí a tváře mluví za vše. Ve svých soukromých pokojích, v posvátných komnatách lásky, naplněných vůní bylin a květů, prostitutka cizince koupe a nabízí mu balzám. Vykládá mu zábavné historky z let, kdy ji chrámoví kněží a jiné rituální kněžky zasvěcovaly do umění milovat… poté přibližujíc se k mramorové soše Venuše mluví s úctou o oddanosti bohyni. Osamocena ve svém vytržení, provádí rituál zapálení lampy s vonným olejem, při němž se lehce pohupuje a zpívá děkovnou modlitbu bohyni. Otáčí se k cizinci a naznačuje, aby přistoupil k soše Venuše. S úctou poklekne před bohyni vášně a lásky a nabídne ji oběť. Žena i cizinec vědí, že vyvrcholení jejich milostného aktu je posvěceno božstvím, skrze něž jsou obnoveni. Samotný rituál je díky přítomnosti božství proměňuje.“

 

Možná si mnoho z vás po přečtení tohoto úryvku říká, že stále nevidí oproti klasické prostituci rozdíl. Domnívám se, že pro nás je pochopení náročnější. Vyrůstáme v křesťanské společnosti, kde stojí sexualita a posvátnost na opačných koncích pomyslného žebříčku hodnot. V těchto dávných dobách, které popisuji, byla sexuální přirozenost a spiritualita plně propojena. Co měly všechny tyto ženy společného? Byly plně oddány bohyni lásky, kterou vzývaly a modlily se k ní. Měla mnoho jmen, ale podstata zůstávala stejná: Babyloňané ji nazývali Inanna (nebo také Ištar, Aštarté)v Egyptě byla uctívána bohyně plodnosti Hathór a Bastet, v Libanonu Attar apod. V Řecku se ženám, které uctívaly bohyni říkalo Héthery, později byly tyto prostitutky známé jako charitky či grácie.

 

A jak to již nastínil i Epos o Gilgamešovi, posvátné prostitutky skrze sexuální spojení proměňovaly surové zvířecí pudy v lásku a milování. Jak prohlásil Hésidos: „Smyslná magie posvátných prostitutek zjemňovala chování mužů.“ Posláním těchto žen bylo uctívat bohyni skrze milování a přenášet tak její lásku do sféry lidských bytostí. Kromě milostných umění se tyto ženy učily také zpěvu a tanci: nahé tanečnice s hudebními nástroji v rukách jsou běžným námětem mnoha maleb.

 

Řecký dějepisec Hérodotos ve svých spisech v 5. století před Kristem popsal: „V Babylonii je zvykem, aby každá žena v zemi, alespoň jednou za život pobývala v chrámu lásky a měla pohlavní styk s nějakým cizincem. Po styku se učinila v očích bohyně posvátnou a odcházela domů.“

 

Smyslná magie posvátných prostitutek zjemňovala chování mužů.

 

Některé ženy, které nechtěly vstoupit do manželství strávily v chrámu celý svůj život. Co se týče postavení těchto žen, byly vážené a v mnoha případech byly politicky a právně rovny mužům. Jejich práva stanovoval i Chammurapiho zákoník: posvátné prostitutky byly chráněny před urážkou na cti, mohly dědit majetek po svém otci a mít příjmy z pozemků, které obdělávali jejich bratři. Nebyla-li spokojena, mohla s pozemky naložit, jak uznala za vhodné. Uvážíme-li společenské postavení žen oné doby, šlo o neobvyklá práva.

Profánní prostituce neboli ta „nenáboženská“

Jak jsem již nastínila, i když byl život posvátných prostitutek svázán jistými omezeními, většinou se jim dostávalo více výhod, než tomu bylo v životě tehdejších žen běžné. Naproti tomu tyto „obyčejné“ prostitutky měly život obtížný. Dům, ve kterém tyto ženy žily a „pracovaly“ nebyl chrámem, ale nevěstincem. Nesměly cestovat, musely nosit předepsaný oděv, který je odlišoval od ostatních žen. Také si často musely barvit vlasy (žlutě, červeně či dokonce modře). Nesměly se zúčastnit společenských setkání a často nesměly přes den ani přejít ulici. Rovněž nesměly vstupovat do chrámů a účastnit se náboženských obřadů.

 

V Římě bylo běžné, že ženy i mladé dívky byly vydané prostituci, aby tak byly potrestány za spáchaný zločin. O trochu lépe se měly krásné prostitutky bohatých mužů, jednalo se o privilegovanou hrstku žen, která byla pod ochranou zákona.

Egypt

I starověcí Egypťané si uměli užívat rozkoší a erotika patřila k jejich základním radostem. Neexistovaly dokonce žádné zákazy, které by omezovaly erotické styky mezi mladými svobodnými lidmi.

 

Dochovaly se desítky milostných písní, které vyprávějí o milostné touze, s níž dívka svádí svého milého a také o tom, jak si milenci domlouvají schůzky na tajných místech. Bez jakýchkoli zábran se na papyrech popisuje milostný akt. Jeden takový (volně převyprávěný) příběh máme k dispozici: mládenec zastihne dívku doma samotnou odpočívat na loži. Opit její omamnou vůní ji obejme a svlékne z ní šaty. Pak ji hladí po stehnech a ňadrech a cítí, jak se jí touhou rozbuší srdce. Dívka se k němu přivine a bere si celé jeho tělo. Je nadšená a touží, aby tato chvíle trvala věčně. (No vida, dnešní milostná literatura se od té starověké zase tolik neliší).

 

V symbolické podobě se ve staroegyptských chrámech na freskách, které ukazují mytologické scény ze života bohů, objevuje soulož. V chrámech v Dendře i na ostrově Philae je znázorněn ležící Usir se vztyčeným údem, na němž sedí bohyně Eséta v podobě ptáka.

 

Obraz z 19. století od Johna Weguelina - kněžka obětující bohyni Bastet v podobě posvátné kočky.Obraz z 19. století od Johna Weguelina - kněžka obětující bohyni Bastet v podobě posvátné kočky.

Bastet (často ztotožňovaná se Sachmet) byla obrazem ideální ženy - zároveň přitažlivé i nebezpečné,

matky, přítelkyně i milenky, která mohla být něžná i krutá.

 

Zajímavost (s hvězdičkou)

O sexuálním životě v nejsyrovější podobě se dokonce zachoval unikátní papyrus v egyptském muzeu v italském Turíně. Studovala jej řada egyptologů (také Champollion, který hieroglyfy rozluštil), ale všichni jím byli tak šokováni, že dělali, jakoby vůbec neexistoval. Jeho obsah byl proto publikován až nedávno. Jedná se ve skutečnosti o nejstarší pornografický obrázkový komiks v lidských dějinách. Pochází nejspíše z 12. století př. Kr. a hlavním hrdinou tohoto „komiksu“ je lehce zanedbaný muž s vyholeným temenem hlavy a neoholených obličejem, který navštíví nevěstinec. Mladá nevěstka je nahá, její pas pouze obepíná pásek s obrubou a je ověšena šperky. Má krásně formované tělo s pevnými prsy, výraznými hýžděmi a dlouhýma nohama. Na jednotlivých obrázcích jsou zobrazeny rozmanité sexuální polohy (jak je z nich zřejmé, starověcí Egypťané nedostatkem fantazie či studem rozhodně netrpěli). Tyto sexuální scény jsou proložené scénami, kdy muž vyčerpaně odpočívá a nevěstka jej hladí a svádí, aby se mohl znovu milovat. Podle značky na papyru se egyptologové domnívají, že obíhal ve vojenských kruzích.

Další země

Egypt ani Babylonie nebyly jedinými zeměmi, ve kterých se dochovala díla milostného umění. Za zmínku stojí Indie, Čína, Persie, Japonsko, ale také země blízkého východu. Když se řekne Indie, kdo by si nevybavil snad nejznámější milostnou knihu: Kámasútru. Název Kámasútra by se doslova dal přeložit jako Učebnice lásky nebo Poučení o rozkoši. Kromě různých erotických poloh v knize naleznete odpovědi například na tyto otázky: které ženy jsou vhodné a které naopak nevhodné pro různé typy mužů, jak si uhájit vlastní manželku nebo jak si připravit zaručený nápoj lásky (či nápoj po kterém se mužům prodlouží penis…).

 

 

 

Článek sestavila Veronika Lančaričová. Zdroje informací: Vlastimil Vondruška: Intimní Historie od antiky po baroko, Nancy Quallls Corbett: Posvátná prostitutka.

 

Doporučujeme také následující články:

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace