Historie antikoncepce - 1. část

Otázka antikoncepce a zabránění nechtěnému početí je stará snad jako lidstvo samo. Samozřejmě je možné sledovat určitý vývoj a změny v jednotlivých obdobích. Bývaly doby, kdy jakkoli bránit početí dítěte, bylo vnímáno jako velký hřích. Určitě mnozí z vás slyšeli o předchůdcích dnešních kondomů, které se dříve vyráběly z jehněčích střívek. Ale víte například, jak zabraňovali nechtěnému početí ve starověké Číně či v Egyptě? Kdy se objevila první antikoncepční poradna nebo jak vypadalo úplně první nitroděložní tělísko? Vydejte se společně se mnou na pouť skrze několik století naší historie a objevme způsoby antikoncepce našich předků.

Starověk

Obecně lze říci, a je to i pochopitelné, že naši předkové před několika tisíci lety používali přírodní způsoby antikoncepce. Možná proto, že byli více napojeni na přírodu a znali účinky jednotlivých rostlin.

 

Všechny náboženské texty: židovské, křesťanské i ty posvátné hinduistické, se zmiňují o bylinách, které způsobují dočasnou neplodnost. Ale o antikoncepci hovoří ve většině případů jako o něčem, co je nepřípustné. V Bibli (Genesis 1,28) je pasáž, která praví: „Ploďte a množte se, naplňte zem…“. A tuto pasáž ctili jak křesťané, tak židé. V jiné biblické pasáži je ovšem zmínka o Onanovi, který „vyplýtval své semeno“ na zem, aby nezplodil dítě s vdovou Tamar po svém bratrovi. Mít ale pohlavní styk, který nevedl ke stvoření dítěte, bylo v očích Hospodina hříšné a Onan byl proto potrestán smrtí. Jméno tohoto nešťastníka máme pevně spojené se známou činností: onanií.

 

Z tohoto úryvku je patrné, že v očích křesťanů bylo nepřípustné, aby muži svým semenem plýtvali. Stejně tak židé zakazovali jakékoli použití antikoncepce pro muže. (Antikoncepce pro ženy mohla být použitá pouze ze zdravotních důvodů.)

 

Mít ale pohlavní styk, který nevedl ke stvoření dítěte, bylo v očích Hospodina hříšné a Onan byl proto potrestán smrtí.

Egypt

Nejvíce informací o použití antikoncepce se nám dochovalo ze starověkého Egypta. Stejně jako v jiných zemích, i v Egyptě jsou zmínky o vykuřování pochvy speciálním zařízením k tomu určeném. Na kolik ale byla tato metoda antikoncepce úspěšná, se již nedozvíme. Za zmínku také stojí směs z krokodýlího trusu a medu. O této směsi se dočítáme v různých obměnách. Například egyptský Ebersův papyrus z roku 1550 př. n. l. obsahuje nejranější zdokumentované popisy antikoncepce – opět med, lístky akácie a cupaniny, které se vkládaly do vagíny, aby zabránily proniknutí spermatu. Tuto směs kombinovaly Egypťanky také s včelím voskem a s drtí z jadérek granátových jablek, které mimo jiné obsahují i přírodní estrogen.

 

Za zmínku stojí ještě jedna směs, která se natírala na genitálie: obsahovala akátové trny, med a datle. (Doufám, že ty trny byly v jiném, než v původním stavu!) Dnešní vědci tuto směs zkoumali a došli k závěru, že byla účinná! Akátové trny totiž v sobě obsahují živici, která ve vlhkém prostředí vytváří kyselinu mléčnou. Stejná látka se používá v antikoncepčních gelech proti početí, které dodnes používáme.

Na staroegyptských kresbách můžeme rovněž najít vyobrazení toho, jak se používaly tehdejší kondomy.  A perlička na závěr: ve vykopávkách našli archeologové také jakousi obdobu nitroděložních tělísek! No páni, Egypťané, tedy vlastně Egypťanky, to měly již před tolika lety opravdu „vychytané“!

Lékař Sun Ssu, kterému se přezdívalo „Král medicíny“ vytvořil metodu pro ženy, které již nechtěly děti.Čína

Ani v Číně nezaostávali. V 7. století př. n. l. jistý čínský lékař Mistr Tung-hsuan zdokumentoval metodu, která mužům umožňovala dosahovat vyvrcholení bez ejakulace a zároveň sloužila jako poměrně úspěšná antikoncepce. Muži se tak mohli milovat „bez výčitek“, že by plýtvali posvátným semenem. Z dalších čínských spisů se o této metodě dovídáme více: nepoužívala se jen jako antikoncepce, ale hlavně k zachování energie v mužově těle. Čím více muž ejakuloval, tím více ztrácel svou životní energii a chřadnul, bylo proto žádoucí si této životodárné energie ponechat co nejvíce. Nejen v čínských textech se o tomto umění můžete dočíst, vyvrcholení bez ejakulace se věnují mnohé indické tantrické texty.

 

Ve stejném století Sun Ssu (Simiao), kterému se přezdívalo „Král medicíny“ vytvořil metodu pro ženy, které již nechtěly děti. Obě složky, olej i rtuť, z které byla směs vytvořena, se společně zahřívaly a požívala se ústy. Dle informací tato směs způsobovala sterilitu. (Vůbec bych se nedivila, kdyby způsobovala i něco dalšího …)

Indie

O Indii jsme se zmiňovali již v souvislosti s tantrickými texty, tedy přesněji o odnoži tantry, která pojednává o využívání sexuální energii. Nikoli pouze za účelem zlepšení sexuálních prožitků, ale hlavně k dosažení vyššího vědomí.

 

Kniha z 12. století Ratirahasya (známá také jako Koka Shastra) popisuje různé způsoby kontroly početí a využití rostlin k tomu určených. V roce 1964 byla tato kniha přeložena do angličtiny a vyšla pod názvem Secrets of love.

 

Z dalších dochovaných spisů se můžeme dozvědět, že Indové používali k zabránění početí například lektvar z prášku palmového listí a červené křídy. Také se používala směs z medu, ghí, a kamenné soli. Antikoncepční účinky prý měli i semínka ze stromu palasa.

 

Chrám Tripurantaka v Indii jehož stěny jsou zdobeny erotickými výjevy.

Chrám Tripurantaka v Indii byl postaven kolem 1070 n.l. Vnější stěny chrámu jsou zdobeny erotickými výjevy.

Jsou miniaturní velikosti a dobře viditelné pouze při bližším zkoumání.

Řecko

Má se za to, že ve starověkém Řecku se jako antikoncepce hojně využívala rostlina hladýš. Tato rostlina patří do čeledi miříkovitých, stejně jako mrkev obecná, která se pro své antikoncepční účinky rovněž využívala. Možná se v této čeledi nachází ještě více rostlin, které by se daly pro tyto účely použít, jen o tom zatím nevíme. Hadýš je divoce rostoucí rostlina a v Indii se dodnes používá jako postkoitální metoda.

 

Z dalších rostlin, které se prý antikoncepčně využívaly: vrba, myrha, pelyněk, routa vonná, anebo datlovník a granátové jablko, o kterých jsme se zmiňovali již ve spojitosti s Egyptem.

 

V roce 600 př. n. l. řečtí kolonizátoři objevili v severní Africe (dnešní Libyi) rostlinu Silphium, která je obecně považována za první perorální antikoncepci.

 

Antikoncepční rostliny

Granátové jablko i hladýš z čeledi miříkovitých se využívali jako antikoncepční metoda.

 

Persie

Na přelomu 9. a 10. století popsal perský lékař Muhammad ibn al-Razi popsal mnoho způsobů antikoncepce, jako například použití sloního trusu či zelí. V tomtéž století Ali ibn Abbas al-Majusi zdokumentoval použití kamenné soli jako antikoncepční metody pro ženy, pro které by těhotenství bylo nebezpečné. V 10. století autor, kterého v Evropě známe jako Avicennu, zahrnul do lékařské encyklopedie Kanon medicíny kapitolu: Seznam 20 různých metod prevence početí.

 

Rozhodně metod a způsobů antikoncepce, které využívali naši předkové, bylo daleko více. My jsme posbírali alespoň několik střípků a dali je dohromady. Tady naše pouť ale zdaleka nekončí, v dalším díle se můžete dočíst o antikoncepci ve středověku.

 

 

 

Autorkou článku je Veronika Lančaričová. Informace a obrázky čerpány z: 

en.wikipedia.org

www.mum.org

www.levret.cz

 

Doporučujeme také následující články:

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace