Jak jsem k volné menstruaci přišla, aneb od kalíšku zpět ke vložkám :)

Jako již mnoho žen přede mnou, ani já jsem nebyla ušetřena a poctily mě nedávno svou přítomností kvasinky :( Za můj 27 let dlouhý život jsem si už zvykla na to, že mám dvě ruce a protože jsem nechtěla o jednu přijít tím, že ji zaměstnám permanentním drbáním intimních partií (navíc to nevypadá příliš esteticky), rozhodla jsem se vyrazit do lékárny pro krém, který mi kdysi při těchto potížích pomohl. Věděla jsem, že nemám na léčbu mnoho času, protože se mi blížila menstruace a krém se nemá v tomto období používat (těsně před menstruací sice taky ne, ale snad lepší, než během), proto jsem neváhala a začala s léčbou okamžitě.

Stihla jsem dva dny z doporučených tří, jenže ten třetí se mi naskytlo neočekávané pozvání na jednu akci. A protože ty neplánované bývají nejlepší, a brzy se mi mělo rozjet krvácení, zavedla jsem si místo krému kalíšek a vyrazila ;) Ze začátku to vypadalo, že dva dny léčby stačily, ale po celém večeru dráždění neustřiženou stopkou, jsem málem lezla po stropě a po příchodu domů nedočkavě vyrvala kalíšek ven. Okamžitě se mi ulevilo. Znovuzavedení však už nepřicházelo v úvahu, přestože jsem již našla stopy krve. Už při té představě se mi totiž ježily vlasy hrůzou :( Uvažovala jsem tedy nad náhradním řešením. Jiné hygienické pomůcky už dávno nepoužívám, proto jsem doma objevila pouze pár posledních zatoulaných intimek. První dny ale mívám menstruaci silnější, nepovažovala jsem tedy slipovky za dostačující. Nakup klasických vložek však nebyl, díky pokročilé noční hodině, už možný. V tu chvíli jsem si naštěstí vzpomněla na váš článek o volné menstruaci a z minuty na minutu bylo rozhodnuto. Ráno zatáhnu pánevní svalstvo a určitě to mé prádlo přežije. Kalíšku jsem tedy udělila dovolenou a šla přece jen pouze s intimkou do postele :)

1. den cyklu:

Ve čtyři hodiny ráno mě probudily křeče v podbřišku. Obvykle tyto bolesti přetrvávají několik hodin, proto jsem doufala, že brzy zase usnu a zaspím je. Naivka. Bolesti mi usnout nedovolily :( Ještě chvíli jsem se převalovala, než mě konečně přešla pospánková otupělost a vzpomněla si na volnou menstruaci. Vyhrabala jsem se tedy z postele a v předklonu se doloudala na záchod. Samovolně se nic nedělo, takže obava o prádlo a povlečení byla naprosto zbytečná, ale věděla jsem, že už to muselo začít a má děloha se plní krví. Snažila jsem se ji tedy dostat ven. Pořádně jsem nevěděla, jak to mám vlastně udělat, takže jsem pořádně zatlačila a pár kapek krve se mi podařilo vymáčknout. Chvíli jsem to ještě zkoušela, ale víc se mi už nedařilo. No, a protože jsem nechtěla, aby mi samým úsilím praskla nějaká cévka v mozku, šla jsem si raději zase lehnout.

V posteli začaly křeče pomalu slábnout, až nakonec ustaly úplně, a asi po hodině od probuzení už jsem zase bezbolestně spala, což byl takový malý zázrak :)

Po druhém probuzení už jsem šla na záchod bez přemýšlení a tentokrát se mi podařilo vymačkat krve více. S radostí jsem zjistila, že opravdu můžu ze sebe dostat krev vědomě. Při pohledu na ruličku toaletního papíru jsem se ale zděsila a plácla do čela. Ta neplánovaná akce předchozího dne mi vyhnala z hlavy potřebu nakoupit. Došlo mi, že nebudu moct celý den ležet v posteli, v bezpečí, v klubíčku a se záchodem na dosah, jak bylo v plánu. Papír totiž povážlivě ubýval a bylo mi jasné, že při této metodě ho budu potřebovat spoustu, abych se vždy důkladně otřela. Takže jsem si hlubokými nádechy dodala kuráž a vydala se pouze se slipovou vložkou, v nejsilnější den cyklu, do obchodu. Drobnými krůčky a s bradou vztyčenou, jsem nabrala směr k nejbližší večerce. Neriskovala jsem jít až do mého oblíbeného obchodu, kde mi cesta trvá zhruba pět minut. Tak daleko jsem si netroufla. Tři minuty mi připadaly přijatelnější.

Překonala jsem touhu nakoupit i zásobu ostatních hygienických potřeb, pevně rozhodnutá zůstat u volné menstruace, a po zhruba dvou nekonečných hodinách jsem byla konečně zpátky doma pouze s toaletním papírem :) Hodiny po celém bytě sice ukazovaly jen o nějakých 8 minut víc, než když jsem vycházela, ale asi se nějak hromadně po celé zeměkouli zastavil čas, nebo co. Jinak si to neumím vysvětlit.

Okamžitě jsem běžela na záchod, přestože jsem tuto proceduru absolvovala i těsně před odchodem. Venku jsem totiž cítila, jak mě všichni pozorují, takže jsem očekávala celé kalhoty od krve. Po prozkoumání oblečení jsem však nezaznamenala nikde ani kapku. Hrdě jsem se poplácala po ramenou. První zkouška úspěšně za mnou :)

Po zbytek dne jsem nemyslela na nic jiného, než menstruaci, a běhala co dvě hodiny na záchod. Jednou dokonce po hodině, když jsem cítila, že se něco blíží. No, ne vždy to bylo nutné, ale nemohla jsem si pomoct. Dokonce jsem hypnotizovala hodiny, abych nechodila častěji a kdybych měla polstrovanou mísu, nejspíš bych z té místnosti celý den nevylezla.

Párkrát mě začínal bolet podbřišek, ale vytlačením pár kapek krve jsem bolest zahnala. Jakoby mi tělo říkalo: "Mazej na ten záchod, už je čas". Docela bych se bez toho kibicování obešla, chodila jsem i sama, ale věřila jsem, že tělu časem dojde, že to zvládnu i bez alarmu a přestane mě trápit.

Večer se mé tělo ukládalo ke spánku dřív, než já, takže už pár hodin před tím, než jsem si šla lehnout, jsem ze sebe nedostala nic. Nakonec jsem první den zvládla a nebýt potřeba měnit slipovku kvůli hygieně, tak by mi stačila jedna a byla by jen lehce zamazaná. Ani jednou nedostala přímý zásah.

2. den cyklu:

Druhý den jsem byla už klidnější. Nemyslela jsem na menstruaci každou vteřinu, jen co dvě, občas tři, a záchod používala trochu méně. Tentokrát jsem slipovku neumazala ani trochu :) Večer se opět mé tělo zklidnilo a už pět hodin před spánkem nešla ani kapka.

3. den cyklu:

Ráno jsem, ještě vleže, zatáhla pánevní svaly, ale už cestou k mé milované míse jsem poznala, že se nic neděje, takže jsem je zase povolila a zvolnila krok. Překvapilo mě, že stejně, jako večer, nešlo nic ven a na papíře se objevilo jen lehké špinění. Rozhodla jsem se tedy vzít "bezvložkovou metodu" doslova a kalhotky ničím nechránit. Hlavou mi prolítlo, že jsem si menstruaci touto metodou zkrátila a už je po všem, ale nechtěla jsem tomu věřit. Každopádně jsem byla ráda, protože mě čekala návštěva u mamky a určitě by to bylo bez hlídání se mnohem pohodlnější.

Dvě minuty před plánovaným odchodem jsem se rozhodla ještě si odskočit a v tu chvíli se ze mě vyhrnula nečekaně krev. Po 19 hodinové pauze už jsem opravdu začínala věřit, že se nebude nic dít, ale člověk míní, život mění. V tom mě prozvonila mamka, že už na mě čeká před vchodem a protože jsem ještě neměla ten správný cvik a potřebovala na tuto metodu více času, raději jsem narychlo popadla kalíšek z mikrovlnky (nějakou chvíli před tím vyvařený), zavedla a vyběhla z domu.

Po návratu z návštěvy jsem v kalíšku objevila krve pouze na dně, takže se muselo jednat jen o jedno vyprázdnění dělohy, které započalo už před odchodem z domu. To bylo za celý den vše :)

4. den cyklu:

Při náhodné návštěvě WC ze mě samovolně odkápla jedna kapička krve, jinak jsem měla celý den klid :)

5. den cyklu:

Poslední den už vědomě nešlo vypudit nic. Musela jsem ale opět použít intimku, protože se tělo pročišťovalo od zbytků krve a trochu jsem špinila, což nešlo ovládat.

Tím má menstruace skončila :)

Než jsem tuto zkušenost sepsala, uběhlo přibližně půl roku. Stihla jsem tak prožít pár dalších menstruací a na tuto metodu nedám dopustit :) Tělo si na ní krásně rychle zvyklo a já s ním. Jako bych tak menstruovala celý život a bylo to to nejpřirozenější, co můžu se svým tělem dělat. V podstatě už druhý den byl lepší, než první, i když jsem byla ještě stále nejistá. Ale druhý cyklus jsem se už bez problému pohybovala i mimo domov, aniž bych měla jakékoliv obavy, nebo paranoidní představy o pozorujících kolemjdoucích a rudých kalhotách :)

WC navštěvuju v podstatě stejně často, jako kterýkoliv jiný den. Jen navíc vypouštím i krev. S krvácením tělo vždy čeká, než usednu na záchod a ani nemusím zpevňovat svaly pánevního dna, abych v sobě krev udržela. Tělo prostě tak úžasně spolupracuje, že i když prudce vstanu, nemusím na záchod sprintovat a čeká. Občas si dávám docela na čas, než usednu na mísu, a přesto bez nehody. Svaly jsem použila jen jednou, ale jak jsem psala výš, ani to nebylo potřeba.

Není třeba tolik tlačit, jak jsem předpokládala při první zkušenosti. Většinou mi začne krev téct sama a já jí pak už jen kapánek dopomůžu, aby byla opravdu všechna. Představuju si při tom, že se mi otevírá děložní čípek, což mi pomáhá.

Tělo je s mým rozhodnutím spokojené a dává mi to najevo jak bezbolestnou menstruací (jen občas začíná podbřišek pobolívat, což snadno zaženu vymáčknutím pár kapek), tak absencí bolestí, které, již týden předem, na blížící se menstruaci upozorňovaly :) Věří, že u metody zůstanu a podporuje mě v ní. A já ho určitě nezklamu. Taky mi to tak vyhovuje :)

Kalíšek určitě nezavrhnu, s ním jsem taky spokojená, protože o něm ani nevím (viz má předchozí zkušenost s kalíškem u doktora) a do práce je pro mě pořád ještě přijatelnější, protože tam nemám možnost zajít na záchod, kdykoliv si vzpomenu a zatímco měchýř vydrží, děloha by nemusela. Ale po příchodu domů jde vždy okamžitě ven a nechávám tělo volné ;) Občas se chráním ještě i intimkami, protože se sem tam objeví nějaká ta čmouha, tak aby kalhotky zůstaly čisté, ale většinou je to opravdu jen prevence :) Určitě brzy očekávejte mou objednávku na látkové slipovky. Jako záruka čistého prádla se budou hodit. Používám teď jednorázové a je to po kalíšku tak trochu krok zpět.

Každopádně doporučuju metodu "volné menstruace" vyzkoušet alespoň jednou, dvakrát všem ženám. A obzvláště těm, které trápí bolestivá menstruace. Třeba si ji zamilují, jako já. Jakmile si člověk zvykne věřit svému tělu a nehypnotizovat záchod, je to velice příjemné :)

Katka

P.S.: Nemůžu Vás připravit o reakci mé sestřenice, které jsem se svěřila, že už mi kalíšek nestačí a zkouším novou, ještě více "EKO", metodu :)

Její odpověď: "A to jak? Uvrhneš se do lesů a nevylezeš, dokud ,,nevytečeš,,?"

No, "skoro" to uhodla ;)

P.S.2: O své zkušenosti s "volnou menstruací", kterou jsem odeslala o nějakou tu hodinu dříve, jsem psala zhruba půl roku (trpím silnou formou prokrastinace). A jak to tak bývá, čím více se člověk snaží, tím víc toho pokazí (minimálně Murphy to už určitě zaznamenal). Takže jsem se snažila neopakovat dokola stejná slova a používala tak "slipovky" a "intimky", přestože šlo pokaždé o slipovky.

Nikdy mě nenapadlo, že jsou to dvě různé věci. Prostě jsem nad tím nepřemýšlela. Až po odeslání mě pohladil závan intuice a trochu jsem to omrkla. No, intuice opět nezklamala a jako správný "perfekcionista/hnidopich" (nebo jak to nazvat) bych neusnula, pokud bych se neopravila, přestože je mi jasné, že je to všem jedno :)  Asi nějaká má obsese. Takže ne, opravdu jsem to nestřídala a šlo vždy o slipovky.