Děsí vás menstruace během dovolené? Inu, na cestách se mohou stát i horší věci, než že se dostaví, ať už plánovaně nebo neplánovaně, vaše dny. Třeba na vás sedne horečka dengue. Petra Cihlářová sepsala svůj cestovatelský zážitek z Thajska, v němž jednu z hlavních rolí hraje menstruační kalíšek. A taky výzva, jak si ho jako levák vyndavat a zavádět pravou rukou...
Měla jsem to perfektně vymyšlené už dlouho, mám bezva kluka, vezmu si měsíc volna a odjedeme spolu do milované Asie. Konečně si užijeme čas sami pro sebe, už dávno jsem s mužem na takhle dlouhé cestě nebyla, vždycky jsem jezdila s kamarádkou. Jenže jak se říká, když člověk plánuje, Bůh se směje. V mém případě se asi popadal za břicho. S mužem jsme se rozešli a já zůstala před rozhodnutím, co s tou plánovanou dovolenou. Že by nastal čas, abych po čtyřicítce konečně vyzkoušela to, co dělají některé mé i mladší kamarádky a vyrazila sama?
Po delších úvahách jsem došla k tomu, že být sama měsíc na druhém konci světa není nic pro mne. Ale před dvěma lety jsem byla na týdenním kurzu chrámových tanců a právě se chystal čtyřtýdenní lektorský výcvik opět na Koh Phanganu. Perfektní příležitost, jak vyjet sama a přitom nebýt sama. Už to tam znám, vím, kde dobře vaří, kde se cvičí jóga, kde je jaká pláž.
A tak jsem vyrazila plná očekávání nových dobrodružství. Měla jsem trochu pocit, že se vracím domů, takže když jsem na pláži potkala bývalou kolegyni z práce a taky dalšího kamaráda z Prahy, brala jsem to jako potvrzení, že tady jsem správně. Kurz byl skvělý, malá intimní skupina, jsem plná energie. No co, že prší, ačkoli tohle je období sucha. Už se ani nesnažím koukat na mobil na předpověď, mění se totiž asi tak co dvě hodiny. Učí mě to žít tady a teď. Totálně jsme zmokli cestou na vodopád, který byl vyschlý :-) No a co, tak jsem si koupila nové šaty. První týden byl super a ještě zbývají tři další. Těším se, co všechno přinesou.
Slunce začalo pálit a mně jeden večer začalo být špatně. Ještě ani jeden den jsem vlastně neležela na pláži, ale třeba mě to sežehlo na cestách. Odpočinu si a bude mi dobře. Přišla dost šílená noc, zimnice, vše mě bolelo, totálně propocené peřiny. Ještěže mám manželskou postel sama pro sebe a můžu se pohybovat mezi půlkami. Hořím. Vezmu si paralen a čekám že bude líp. Není... Tancovat nemůžu, ale aspoň se dívám, co se učíme, abych z toho nevypadla. Jak dlouho takový úpal asi trvá? Pomažu se jogurtem, to chladí... jíst nemůžu.
Další den už raději jedu do nemocnice, holky říkají, že je to divné a přece jen tu jsou komáři. Ještě stíhám radši zavolat na pojišťovnu a jedu taxíkem do hlavního města, kde má být "western hospital". Nemocnice vypadá na úrovni, všichni jsou milí. Už tolik nehořím a teplota 38,3, aha, takže jsem měla asi ty uplynulé dni 40. Berou mi krev, to už jen ležím na lehátku, motám se a všechno mne bolí. Nikdy jsem si nemyslela, že záda můžou takhle bolet. A je tu diagnóza - horečka dengue.
Mám málo krevních destiček a hrozí vnitřní krvácení, musí si mne tu nechat. Prosím je ať mne ještě pustí domů pro prášky na štítnou žlázu a pro kalíšek, věděla jsem, že má menstruace se blíží. A samozřejmě, že přišla, dokonce trochu dřív. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak skvělý je kalíšek parťák na cesty. Nemusíte počítat, kolik tamponů či vložek s sebou mít. Nicméně doktorům se moje krvácení nelíbilo, protože málo destiček znamená hodně krve a tu teď ztrácet nepotřebuju. A tak se rozhodli dát mi nějaké hormony a zastavit to. No, ale i to chce čas, než to přejde. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mít kapačku v levé ruce, když jste levák, není úplně ideální. Protože i když se s tím naučíte chodit na záchod a odchytávat moč do nádoby na měření, kalíšek si prostě druhou rukou fakt nevyměníte. Teda já ne. Takže mne čekalo přehazování kapačky na druhou stranu. To už je lepší, velká úleva, i když rozpíchaná ruka od odběrů a ještě z tohoto není nic moc. Menstruace po dvou dnech opravdu přešla a já měla prostor vypotit svoje horečky, krev se začala zlepšovat a po šesti dnech mě z nemocnice pustili.
Jaké bylo překvapení, když jsem večer po návratu opět začala krvácet. Tělo je chytré, hormony sice fungovaly, ale jakmile jsem je přestala brát, menstruace se vrátila. A zase ten kalíšek... díky, díky. Je všude se mnou. Celou tuhle epizodu jsme zakončili krásným rituálem na pláži, který měl za cíl žehnat lůnu. Říká se tam - lůno není místo na zadržování bolesti a strachů, lůno je místo, které tvoří a dává nový život. A já si uvědomuji, jak jsem vděčná za ten svůj život, za to, že už jsem zdravá, i za to, že jsem plodná. A že menstruace už dávno není nic, co by mne na cestách otravovalo.
Více o žehnání lůnu se můžete dočíst na theriteofthewomb.com.
Petra je konzultantka, která ve velké poradenské společnosti propojuje byznys a spiritualitu. Kromě toho podporuje ženy na jejich cestě k sobě. Zajímá ji léčení, ať již firmy, prostoru, těla či duše, a směřování k harmonii, které vnímá jako své poslání.
petracihlarova.cz
Některé z našich článků popisují velmi intimní zkušenosti a proto jejich autorky nechtějí být pod textem podepsány. Jiné nám třeba přispějí jen jednou a proto u nás nemají svůj vlastní profil, ale pod článkem najdete jejich medailonek. Všechny takové příspěvky najdete pod tímto profilem. Pokud byste také ráda přispěla zajímavou zkušeností nebo svými znalostmi v oboru gynekologie, čínské medicíny, jógy apod., neváhejte a napište nám na info@kalisek.cz!
