Nahota a spodní prádlo napříč naší historií

V poslední době jste mohli zaznamenat, že jsme do našeho eshopu přidali také spodní prádlo. Myslíme si, že tento sortiment do naší nabídky rozhodně patří, a proto se můžete těšit na další rozšiřování nabídky. Než se tak ale stane, pojďme se na chvíli vydat na malý výlet do historie a podívat se, jak na tom byli naši předkové s nošením (a nenošením) spodního prádla. Na úvod prozradím, že spodní prádlo je z pohledu historie opravdu novým vynálezem.

Nahota jako věc zcela přirozená a bederní roušky

Po celá staletí platilo, že nahota je zcela přirozená věc a pohled na nahé tělo nikoho nepohoršoval.

Pravěk a domorodé kmeny

V pravěku se lidé zahalovali do kožešin, aby je chránily před zimou a mrazem. Ale pokud se sešli kolem ohně, kožešiny odkládali. Podobné chování můžeme i dnes vidět u přírodních národů. Ti si tělo většinou zahalují jen minimálně – podle počasí, které v jejich domovině panuje. Často si své tělo zdobí šperky a tetováním (a často je toto jejich jediným zahalením). V některých kmenech (kdysi i dnes) si členové zvýrazňovali své genitálie. Muži si na penis dávali nástavec a ženy si zdobily svůj klín a prsa okolo bradavek. Misionáři, kteří tyto kmeny při svých výpravách objevovali, je často považovali za necudné.

Mimochodem také vás napadlo, proč se nejznámější (a zřejmě nejpoužívanější) poloze při milování říká zrovna misionářská, když ti misionáři byli často tak prudérní? Podle jednoho příběhu se prý křesťanští misionáři snažili pohlavní styk domorodců „polidštit“ a učili je proto této poloze, kdy si s ženou hledí společně do očí. Ve skutečnosti se však jedná o omyl a o špatné pochopení překladu jednoho díla. V tomto díle se naopak zmiňovalo, že si domorodci často dělali legraci z jednotvárnosti sexu bílých lidí. Označení této polohy však i přes tento omyl zůstalo. (Ale víme, že tuto polohu znali lidé daleko dříve, minimálně od vzniku staroindické knihy o lásce Kámasútry.)

Starověký Egypt

Ve starověkém Egyptě chodili lidé polonazí a zahalovali se pomocí bederní roušky, pod kterou již nic nebylo. Bederní rouška byla znakem spíše civilizovanosti než nutnosti – bylo zde horko a nebylo tedy nutné se příliš zahalovat. Ženy si svá ňadra nezakrývaly a tanečnice chodily nahé úplně, což dokládají i mnohé fresky. Ale dokonce také Egypt zažil své puritánské období, kdy některé z fresek, kde byla původně vyobrazena nahá těla, byly přemalované.

Starověké Řecko a Řím

V Řecku byla situace podobná, lidé se moc nezahalovali a dokonce rádi ukazovali svá nahá těla. Dbalo se zde totiž na soulad těla i ducha (Kalokagathia), a proto lidé pravidelně cvičili a na vypracovaném těle si zakládali. To se odrazilo také v umění – můžeme zde nalézt mnoho děl, která vypracovaná těla ukazují, nikoli z erotického hlediska, ale z hlediska krásy. To platí hlavně o mužích, ženy se takto nahé nezobrazovaly (a pokud ano, tak velmi málo). I když ve skutečnosti se také ženy na veřejnosti pohybovaly jen velmi spoře oděné. Zahalovaly se pouze do chitonu z průsvitné látky. Až v pozdější době se začaly ženy vyobrazovat nahé a to v době, kdy se žena dostala více do popředí a společně s ženskou krásou se uctívaly také bohyně. Zajímavostí je, že ve starověkém Římě ženy používaly cosi, co připomínalo podprsenku – pruhy měkké látky si zavazovali pod ňadra, aby lépe držela vztyčená. Podobné „korzety“ znaly ženy také v Řecku.

Středověk

Kupodivu ani ve středověku nebyla nahota považována za něco sprostého (to až morálka novověku udělala z nahoty tabu). Nahota ve středověku byla tolerována, neboť lidé moc oblečení neměli. Většinou měli jedny šaty na práci a druhé, ty lepší, si šetřili pro speciální události (jakými byla například návštěva tržiště nebo kostela). „Pracovní“ oblečení ale přes den propotili, proto jej nechávali v noci vyvětrat a spali nazí (často spala pohromadě celá rodina včetně všech čeledínů).

První vlaštovky aneb kalhotky na obzoru

Ve 13. století se objevily první pánské spodky, které byly dlouhé od pasu po lýtka (později byla vymyšlena i verze s poklopcem). A kdy se první „kalhotky“ objevily u žen? Možná vás to nepřekvapí, ale bylo to v nevěstincích. První kalhotky vypadaly spíše jako kratší kalhoty – nohavice byly dlouhé až ke kolenům nebo do půli stehen.

Vliv křesťanství v otázce nahoty a oblékání měl jistě velký vliv, ale oproti katolické církvi byli mnohem přísnější novější protestantské církve a to se v Evropě projevovalo i v dalších stoletích. Je charakteristické, že nejprudérnějšími zeměmi v 19. století byly ty, kde zůstal silný vliv protestantismu. Proslulou se v tomto ohledu stala viktoriánská Anglie. Oproti tomu Francie a Itálie si udržely mnoho ze své „morální uvolněnosti“. V renesanci byla oblíbeným námětem v umění odhalená Venuše a další (spoře oděné) antické bohyně.

Právě kvůli tomu, že se první kalhotky objevily právě v nevěstincích, je ještě v 18. století ženy nechtěly nosit. Byl ustálený názor, že spodní kalhotky jsou jen pro služky, nevěstky, tanečnice nebo staré dámy. Až ve druhé polovině 19. století se dámské spodní prádlo začalo více používat, neboť došlo k textilnímu rozmachu a tovární výroba nabízela levnější zboží. Opravdový „kalhotkový zvrat“ přinesla ve 20. století britská návrhářka Lucy Duff-Gordon, která délku kalhotek rapidně zkrátila. (Zajímavost: Lucy společně se svým manželem přežili ztroskotání lodi Titanic.)

Korzety a podprsenky

Různé varianty korzetů se objevovaly napříč celou historií. První podoba korzetu se objevila již roku 1800 př.n.l. Od 13. století se začaly používat korzety šněrovací. Ženy se šněrovaly opravdu pevně, a proto často docházelo i k pohmožděninám nebo k deformaci orgánů.

V roce 1893 si Marie Tucek, američanka českého původu, nechala patentovat první moderní podprsenku s ramínky a zapínáním na háčky. Svůj vynález pojmenovala jako breastsupporter neboli prsní podpěrač. Jejímu nápadu však nikdo nevěnoval pozornost, a proto upadl do zapomnění. Ovšem ne na dlouho. Roku 1913 se jistá zámožná Američanka Mary Phelps Jacob chystala na ples. Zjistila ale, že jí z šatů vyčnívá a rýsuje se korzet. Proto si kolem ňader uvázala dva kapesníky, které k tělu upevnila růžovými stuhami. Její nápad nezůstal na plese bez povšimnutí. Jedni její nápad velmi oceňovali a od jiných sklidila ostrou kritiku. Ale bylo více těch, které si přály mít něco podobného a tak ji požádaly, aby jim to ušila. V roce 1914 si nechala svůj vynález patentovat jako Caresse Crosby a předběhla tak Češku Marii.

Zajímavost: V první světové válce byl vynález a používání podprsenky velmi podporován. Proč? Korzet v sobě totiž obsahoval železo, a toho bylo ve válce velmi potřeba. Vlastenecky naladěné ženy začaly kupovat podprsenky a tím údajně ušetřily pro americké hospodářství kolem 28 000 tun železa.

A dnes?

Posledních 100 let bychom mohli shrnout jako návrat k odhalenému ženskému tělu. Například umělecký směr secese, který zazářil na počátku 20. století, si v ženské nahotě přímo liboval.

Zdroje informací: Intimní historie od antiky po baroko - Vlastimil Vondruška‎, cs.wikipedia.org, femina.cz