Namísto kalhotek ze syntetických materiálů radíme sáhnout po těch z bavlny. Doporučujeme nezůstat pouze u klasické bavlny, ale vybrat si spodní prádlo z bio bavlny. Proč? A je mezi konvenčně pěstovanou bavlnou a tou „bio“ skutečně tak velký rozdíl?
Začíná léto a s ním přicházejí i horké dny, které nám kromě potěšení z koupání a slunění mohou přinést také určité nepříjemnosti: zapařování v intimní oblasti. Někdy se tyto problémy mohou vystupňovat až k vážnějším problémům, jakými jsou například kvasinky. Tomu ale můžeme zabránit například výběrem vhodného spodního prádla. Namísto kalhotek ze syntetických materiálů radíme sáhnout po těch z bavlny. Doporučujeme nezůstat pouze u klasické bavlny, ale vybrat si spodní prádlo z bio bavlny. Proč? A je mezi konvenčně pěstovanou bavlnou a tou „bio“ skutečně tak velký rozdíl?
Syntetické spodní prádlo
Shrňme si nevýhody spodního prádla, které se vyrábí z umělých materiálů:
- Pokožka nemůže dýchat a lehce dochází k zapařování
- Špatně odvádí pot
- Při používání těchto materiálů může docházet k různým opruzeninám či dokonce gynekologickým potížím
- Některé ženy jsou na tyto umělé materiály alergické
Naše doporučení:
- Když už kalhotky syntetické, dbejte na to, aby alespoň dotyková látka v rozkroku byla z bavlny.
- Pokud trpíte například kvasinkovou infekcí a doma zatím prádlo z bio bavlny nemáte (nebo si ho kupovat ani nechcete), můžete vyzkoušet intimní vložky z bio bavlny značky Organyc nebo Natracare.
Alarmující: Na pěstování bavlny připadá až 16% celkové světové spotřeby pesticidů, přestože zabírá jen 2,5 % zemědělské půdy.
Fotografie od Kimberly Vardeman licencovaná pod CC BY 2.0.
Není bavlna jako bavlna…
….aneb konvenční bavlna a bio bavlna pod drobnohledem.
Nyní si zvlášť porovnáme konvenčně pěstovanou bavlnu a tu bio. (Věřím, že se mi podaří vyvrátit zažitý mýtus, že bio zemědělci hnojí stejně jako ti konvenční – jenom potají a v noci. :))
Konvenční bavlna
Konvenční bavlna se pěstuje na velkých plantážích ve velkých monokulturách. Aby byl výnos co největší, používají se vysoko výtěžní hybridní rostliny. Tyto monokultury způsobují erozi půdy a mají velké nároky na zavlažování. Dochází proto k vyčerpávání a masivnímu znečišťování vodních zdrojů, neboť při pěstování a sklízení se používá mnoho chemických látek a umělých hnojiv. Protože je výkupní cena bavlny velmi podhodnocována, jsou farmáři nuceni používat velmi levné postřiky, z nichž většina je prokazatelně toxická nebo karcinogenní a lidé pracující v bavlněném průmyslu proto mají zdravotní potíže. A jako poslední doplňující informaci k pěstování uvedu, že většina produkce bavlny pochází ze zemí třetího světa, kde neplatí tak přísné normy jako v Evropě či v USA.
Při sklízení bavlny se využívá defoliantů, kterými se rostliny spálí a tím se usnadní jejich sběr. Do textilních továren přichází bavlna pokrytá a nasáklá opravdu velkou spoustou pesticidů a dalších chemikálií, které byly při pěstování a sklizni použity.
Ale tímto výčtem „chemický koktejl“ nekončí. Další látky se používají při samotném zpracování bavlny. Jsou to například toxické chemikálie, oleje, vosky a podobně. Všechny tyto látky, které na bavlně ulpívají (některé více, některé méně – některé z nich se v průběhu zpracování vyplaví, jiné se naopak ve vláknech zafixují) mohou způsobit řadu zdravotních problémů, od kožních reakcí přes celkové snížení obranyschopnosti až k vážnějším (i rakovinovým) onemocnění. Nejčastěji se konvenční bavlna bělí chlorem, který je ovšem velmi toxický. (Informaci, kterou jsme o chloru snad ani vědět nechtěli: chlor se používal během 1. světové války jako bojový plyn a dodnes slouží jako surovina pro výrobu dalších bojových látek – fosgenu a yperitu.)
V posledním kroku zpracování bavlny se aplikují různé látky a změkčovadla. Složení těchto látek se liší podle toho, k čemu bude textil určený a co se od něj „očekává“. (Může se tedy jednat o látky, které způsobí, že textil se bude méně mačkat, nebude žmolkovatět, bude se méně srážet, sníží se jeho hořlavost, nebude plesnivět, bude se snadno žehlit a podobně.) Po obarvení tkanin se používají další látky, díky kterým se vyplaví některé z nežádoucích chemických látek a k tomu je pochopitelně potřeba obrovské množství vody. Bohužel takto znečištěná voda neputuje do čističek odpadních vod, jak by nás mohlo napadnout. Jak jsem před chvíli uvedla, výroba nejčastěji probíhá v rozvojových zemích, kde často čističky odpadních vod úplně chybí. Takto „chemicky znečištěná“ voda proto nejčastěji putuje přímo do řek či zásobáren pitné vody.
Fotografie od Kimberly Vardeman licencovaná pod CC BY 2.0.
Toto všechno jsou velmi smutná fakta a bohužel za toto ničení přírody a dopady na naše zdraví můžeme my všichni – kdykoli dáváme v obchodě přednost oblečení z klasicky pěstované bavlny.
BIO bavlna
Naštěstí existuje řešení: oblečení z bio bavlny. Bio pěstování s sebou nese ale hodně podmínek a zemědělci musí dodržovat přísná pravidla. Rozdíl je hned na začátku, a to při výběru plodin. Při bio zemědělství se nesmí používat geneticky modifikované rostliny (které se při konvenčním zemědělství hojně používají). Při pěstování se nepoužívají chemické látky a postřiky, které by ničily půdu. Tedy žádná syntetická hnojiva, pesticidy ani chlor. Naopak se používají přírodní insekticidy a další různé postupy (např. vysazení určitých plodin), které podporují výskyt přirozených nepřátel škůdců nebo naopak rostliny, které se vzájemně podporují v růstu.
Bio bavlna se ve většině případů sklízí ručně a bez použití chemikálií (defoliantů). Poté se rostliny třídí a vlákna se rozčesávají, aby vznikly ještě jemnější „vlákénka“, která se poté spřádají. (Stačí si vzpomenout na pohádku: Jak krtek ke kalhotkám přišel. Tak asi nějak takto.) V žádném kroku při zpracování bio bavlny se nepoužívají prostředky na bázi ropy, formaldehydy, bělidla na bázi chloru a další látky, které by pro naše zdraví mohly být nebezpečné. Namísto toho se používají přirozeně rozložitelné alternativy a peroxid vodíku pro bělení.
Barvení bio bavlny
Najít alternativu pro bělení bio textilu je trochu obtížnější, ale možné to je. Používají se ekologicky šetrnější barvy, které jsou skoro stejně tak dobré, jako ty syntetické (mají ovšem své nedostatky - zlatou, stříbrnou ani žádnou fluorescenční barvu si nenamícháte). Někdy se bio bavlna také barví přírodními barvivy a někdy dokonce i jílem!
Barevně rostlá bio bavlna
Věděli jste ale, že existuje ještě jeden způsob, jak dosáhnout barevné bavlny? Ano, a to vysadit si bavlnu, která barevná už rovnou je! Nemám na mysli nijak synteticky dobarvovanou bavlnu. Květ bavlníku může totiž kromě smetanové barvy mít také barvu zelenou či hnědou (a mnoho dalších odstínů těchto barev). Nejedná se ale o žádný nový objev – v Jižní Americe tento způsob pěstování znají již více než 5000 let!
Fotografie od Xavier licencovaná pod CC BY 2.0.
A jak můžeme mít jistotu, že se skutečně jedná o bio bavlnu? Odpověď zní CERTIFIKÁTY. Bio bavlna je přísně kontrolovaná od samého počátku až po zpracování. Asi nejznámějším (a zároveň nejuznávanějším) certifikátem pro bio bavlnu je:
GOTS (Global organic textil standard) bio bavlna s certifikátem GOTS je vždy také v souladu s principy Fair Trade. V bio bavlně s touto certifikací nejsou pesticidy, herbicidy, těžké kovy a další látky, které jsou (bohužel) v konvenčně pěstované bavlně běžné. Vysoká kritéria činí z GOTS nejuznávanější certifikát pro hodnocení kvality bio bavlny.
Na co si dát pozor: V obchodech můžete často narazit na oděvy, kde je bio bavlna uvedena. Často se ale jedná o smíšený materiál, tedy konvenční bavlnu s podílem bio bavlny. Bohužel tento podíl bio bavlny je často minimální, jedná se pouze o marketingový tah.
Kůže je největší orgán lidského těla a skrze ní se do těla dostává z oblečení spousta látek. Proto bychom měli dbát na to, co si oblékáme. Když se lidé o rozdílu bavlny a bio bavlny dozví, bývá spodní prádlo první věc, kterou změní.
Spodní prádlo si můžete zakoupit přímo na eshopu Maluna.cz.
Zdroje informací: www.biosatnik.cz, www.amwa.cz.
Zakladatelka blogu Kalíšek.cz a žena, která v roce 2006 přivezla do Čech první menstruační kalíšky. Hned po studiu biologie a matematiky na VŠ začala podnikat na internetu a proto je dnes nejenom odbornice na menstruaci i další ženská témata, ale i na e-commerci. Zajímá se také o udržitelnou módu a rozvojové vzdělávání. Je matkou Helenky a Zorana, miluje cestování a je vášnivá kočkomilka vlastnící jednu fenu.