Adéla napsala knihu, která vypráví příběhy žen, které užívaly hormonální antikoncepci. Jaká byla jejich zkušenost a také jaké dopady to na ně mělo. Součástí knihy jsou rovněž vyjádření „odborníků na slovo vzatých“ a troufám si tvrdit, že tato kniha je tak nejucelenějším pojednáním o hormonální antikoncepci: pravdivě, bez obalu, autenticky...
Adélo, co tě vedlo k tomu sestavit knihu o hormonální antikoncepci? Pro koho je určená, v čem může být ženám nápomocná?
Je tomu tak rok a půl, co mě prvně oslovila myšlenka, možná bych řekla spíše vize, dát dohromady něco čtivého, co ženám otevře oči. Nejdříve jsem na Facebooku narazila na skupinu Volná menstruace a poté na skupinu Přirozená antikoncepce, kde spousta žen řešila pro mě základní otázku – užívat/neužívat hormonální antikoncepci a jaké jsou výhody obou přístupů. A v tom mi to přišlo. Já sama mám s HA poměrně náročnou zkušenost a už dlouhou dobu žiji bez ní a jak je mi dobře! Cítila jsem najednou silnou touhu podělit se o zkušenosti a podvědomě jsem tušila, že nejsem sama, kdo by chtěl veřejně o tématu a vlastním prožitku promluvit. Kladla jsem si otázku, jak ideálně, nenásilně a inspirativně ženám představit, že to jde i jinak. Knihu jsem od začátku směřovala k čtenářkám v plodném věku, ženám, které jsou otevřené jiné možnosti a zatím neznají jinou alternativu než užívání hormonální antikoncepce. Kniha je také vhodná pro mladé dívky, které začínají žít sexuálním životem a nemají jiné informace, než ty, které jim poskytne gynekolog. Knihu čtou ale i starší ženy a samy říkají, že díky takto uceleným informacím si může každá žena sama zvážit, zda nezkusit jinou, nehormonální možnost. Myslím, že kniha Život bez hormonální antikoncepce obohatí každou ženu, kterou zajímá vlastní zdraví, naplněný život a je otevřená změně.
Knihu Život bez hormonální antikoncepce najdete na eshopu Kalíšek.cz
Jaké máš plány s touto knihou, chystáš i nějakou osvětu mezi lékaři?
Cítím, a vlastně od začátku jsem to tak chtěla, aby samotná kniha nebyla cílem. Jsem si jistá, že knihou to rozhodně nekončí. Chci ji použít jako nástroj - jako komunikační prostředek mezi ženami, muži, lékaři, ale i dalšími. Vidím velkou hodnotu v její otevřenosti a upřímnosti. Každá z autorek v ní otiskla kus svého života, který byl leckdy poměrně náročný, avšak dost důležitý k tomu, aby si určitou situaci dokázala lépe uvědomit - a to mi přijde dost cenné. Její druhá polovina je protkána rozhovory s lékaři, farmaceutkami, i odborníky na zdravý a naplněný životní styl. Takový, který je skutečně možný a přitom přínosný pro každou z nás. Zatím nechci úplně prozrazovat, co dalšího mám v plánu, ale rozhovory s lékaři, představení nehormonálních, zdraví prospěšných metod, je jednou z cest.
Jaký je tvůj příběh s hormonální antikoncepcí?
Má zkušenost s antikoncepcí je také součástí knihy, ale v podstatě popisuje dost typickou situaci, kterou prožívá spousta žen. Po jejím vysazení jsem se na pár měsíců propadla jako by hluboko do své temnější oblasti a najednou zažívala něco, jako totální nechutenství snad do čehokoli. Jako by mě zahalila vlna deprese a já se začala pomalu stavět na nohy a vůbec se poznávat. Otevřela se mi tím i cesta k něčemu neznámému a to vlastnímu sebevědomí a seberozvoji. Vlastně antikoncepce způsobila to, že jsem si začala sama sebe více vážit. Vydala jsem se směrem, který mě doprovází i nyní, a věřím, že do konce života bude. Každý den objevuji, jak jsem proměnlivá, jak se mi mění cyklus a čím více se tím zabývám, tím jasněji se v sobě dokážu sama zorientovat. Vloni jsem zjistila, že existuje úžasná metoda, která mi to potvrdí i vědecky! Začala jsem používat symptotermální metodu přirozené antikoncepce – SENSIPLAN a postupně si uvědomovala, že proměny nejsou jen tak něco vymyšleného, ale že je to zcela normální, běžné a navíc vědecky podložené. Najednou jsem získala větší jistotu a víru ve vlastní tělo. Jako bych s ním našla společnou řeč. Nyní se učím jeho gramatiku a čím jsem pečlivější studentkou, tím je mi vše jasnější a já sebevědomější. :) Našla jsem v této metodě spojence, vlastně takového muže v ženském světě, který se i na pocity dokáže dívat z racionálního pohledu.
Je nějaká kniha, cvičení, seminář co bys ženám doporučila?
Začala bych tím, že každá jsme individuální, a proto i na každou z nás může působit a být pro ni prospěné něco jiného. Co považuji za univerzální a co mě samotné moc pomáhá, jsou ženské kruhy. Jsem moc ráda, že jich je čím dál více a svou náplní jsou tak různorodé - vybrat si tak v podstatě může každá žena. Chce to jen sebrat odvahu, zahodit předsudky a prostě si nějaký vybrat a přijít na něj. Ta atmosféra se musí zažít - je nepřenositelná. Myslím si, že stále v naší společnosti něco takového ve větším množství chybí. Ať chceme nebo ne, jsme vychovávaní v soutěživosti, být co nejlepší, co nejvýkonnější a neustále se s někým srovnávat. Když najednou přijdete do skupinky, kde jste si od začátku všechny rovny, boří se zde vlastní hranice a ač to není vůbec jednoduché, je to nesmírně důležitý a léčivý proces. Ano, ženské kruhy jsou pro mě zatím top.
Co ty a tvá menstruace jak ji prožíváš?
Konečně menstruaci chápu a vnímám jako důležitou součást mého života. Může to znít jako klišé, ale je to pro mě každý měsíc takový tester toho, jak jsem se k sobě celý předešlý měsíc chovala a zároveň výzva, užít si ji! Celý loňský rok a částečně i letošní vnímám hodně intenzivně. Dělám spoustu věcí, jedna práce střídá další, kombinuji, propojuji a dopřát si chvilku zklidnění během menstruace, je pro mě proto velkou výzvou a svým způsobem taková dovolená a zároveň i povinnost dopřát si zpomalení. Málokdy si totiž dovolím celý den jen tak odpočívat. Ale velký pokrok vidím i v tom, že si uvědomuji, kdy už je toho přes čáru a zpomalím. Poslední měsíce kolem a před menstruací (a často i po ní), mám opravdu pomalejší režim a bez výčitek vstávám později, necvičím, jím, na co mám chuť, chodím dříve spát a také, více se sebou samou komunikuji. Trávím častěji čas o samotě a konečně si to umím i užít. Fascinuje mě, jak jsem najednou klidná a plná energie, když si dovolím být pouze sama. Jít se projít na delší procházku pomalejším krokem, začíst se, přestat na chvíli komunikovat se světem a jen tak pozorovat svou mysl a tělo - je to takový poklad co máme!
Poslední měsíce cítím také silnou potřebu, nepoužívat žádné menstruační pomůcky. V první dny občas použiji ještě kalíšek, ale nyní cítím, že vlastně pocit volnosti chci zažívat i uvnitř sebe. Přešla jsem opět k tomu, s čím jsem začínala. Momentálně mi nejvíce vyhovují látkové vložky a občas také ty biologicky rozložitelné ekologické jednorázové vložky. A také mě láká představa menstruačních kalhotek, o kterých dost uvažuji. :)
Adéla vystudovala geografii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od studentských let byla naprosto fascinována rolí ženy a jejím vztahem k sobě samé, k mužům a společnosti. Začala se proto pozvolna věnovat tématům jako je ženská cykličnost, sebevědomí a sebeláska. Najednou zjistila, jak málo toho o sobě ví a tak se postupně ze světa rozmanité geografie a cestování, vrátila do období, které její život poznamenalo a to, užívání hormonální antikoncepce. Poznala, co znamená důvěrný ženský kruh, jaké přirozené metody antikoncepce existují a rozhodla se sepsat knihu složenou z příběhů žen, které prošly podobnou zkušeností jako ona. Vznikla tak skoro třistastránková kniha Život bez hormonální antikoncepce.
Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!