Letní slunovrat, Svatojánská noc a archetypy bohyně vody

Voda a léto – stejně jako oheň (slunce) a léto - obojí jde dohromady. V našem dnešním putování dáme ale přednost vodě, neboť element ohně jsme si již popsali společně s jarní rovnodenností.

Žena - studnice emocí

Pokud celý rok připodobňujeme k životě ženy, toto období odpovídá ženě, „která má již sexuální zkušenosti, ale ještě není matkou“. V předchozí generaci toto období chybělo, neboť velmi brzy poté, co ženy začaly žít sexuálně, se stávaly matkami. V tomto období je důležité dopřát si ponor do sebe, do hlubin svých vlastních vod. Mít dostatek času na sebe a na sebepoznání: „Kdo jsem já?“. Také čas na přemýšlení o tom, co vlastně od života chci. Takový ponor do sebe je ale důležitý i v pozdějším věku. „Po čem doopravdy toužím? Žiji život, jaký si skutečně přeji?“ apod. Svátek letního slunovratu můžeme prožít tímto sebe-uvědomovacím způsobem a ponořit se hlouběji do sebe sama. Je to rovněž skvělá příležitost dotknout se toho nejhlubšího v nás. Můžeme pročistit naše emoce, ty které se po většinu času snažíme držet na uzdě. Nyní spolu s vodou našich slz můžeme nechat odejít hluboko potlačené zážitky, nepříjemné vzpomínky, staré křivdy a rány či jakékoli prožitky, které máme v těle. Můžeme rozproudit naše vnitřní vody, pokud cítíme, že něco v našem životě stagnuje či dokonce zamrzlo. Je v pořádku vypustit své potlačené emoce a proudit svobodně, vyjadřovat svou vlastní pravdu, občas plakat, ale také milovat z hloubky srdce.

Uctění posvátných vod a pramenů

Po uctění našich vnitřních vod můžeme uctít vodu v přírodě. Můžeme poděkovat studánkám a řekám za jejich vláhu – vždyť právě v létě je vody tolik potřeba. Bez vody by naše úroda nepřežila a ani my bychom bez vody nepřežili – naše tělo je tvořeno hlavně z vody! V poslední době nedostatek vody pociťujeme, neustále totiž klesá hladina podzemní vody. Půdu zastavujeme a věčným oráním ji udusáváme natolik, že i v případě velkých dešťů do sebe není schopna vsáknout větší množství vody. Bohyni vody je potřeba vzdát velkou úctu a začít se k ní chovat úplně jinak. Vždyť právě díky velkým řekám mohly v minulosti vznikat a přežívat ta největší města a civilizace.

Zajímavost: Dříve lidé pořádali o letním slunovratu poutě k posvátným studnám, aby si vyléčili svá zranění a nemoci a obětovali mince, drobné šperky a květiny přítomným božstvům. Rovněž se na některých místech zdobily studny.

Letní slunovrat, Litha či Kupadla

Mnoho názvů pro ten stejný svátek, který připadá na 21. června. Tento den je nejdelším dnem v roce. Zajímavé je, že za severním polárním kruhem v tento den slunce vůbec nezapadne, zatímco v jižních polárních oblastech vůbec nevyjde. Během tohoto svátku se lidé obřadně koupali, pálili ohně a skákali přes ně. Koupel v tento den byla považována za obzvláště očistnou a blahodárnou pro zdraví na celý rok. Jelikož sluneční energie posiluje všechny součástí přírody, je období slunovratu považováno za příhodný čas pro sběr bylin, léčení nebo věštby. (ale o tom ještě za chvíli...)

Archetypy bohyně vody

Lidé v dřívějších dobách uctívaly řeky samotné jako mocná životodárná božstva. Proto si například Sázavu, Moravu či Jizeru představovali jako samotnou bohyni vody. Vltava byla starou pohanskou bohyní řeky, jejíž název pochází z germánského Wilth Ahwa – Divoká řeka. Každá z řek nese sílu vody, nespoutanosti, emocí, očisty, plynutí a zdroje života a každá ještě navíc nese své specifické kvality, které se pojí s podstatou té které řeky. Mne osobně se hodně líbí jméno Břehyně pro bohyni vod, neboť je takovým univerzálním označením. Břehy jsou totiž spjaté s vodami po celém světě.

Bohyně vody Břehyně

„Jsem bohyní vod - pod mou ochranou jsou všechny oceány, moře až po ty nejmenší tůňky. Ale ovlivňuji také vodu, která je ve tvém těle. Vedu tě do hlubin a pomáhám ti vyplavit všechny nezpracované a nevyjádřené emoce. Ponoř se do mě a nechej mě láskyplně ti omýt své bolístky. Někdy je potřeba potopit se a dotknout se až samého dna, abychom mohly povstat jako znovuzrozené.“

Domnu

Je starou irskou bohyní. Její léčení je obsaženo v ledových proudech řek a pramenů. Je přítomna v dešti a teče v našich slzách, protože ona je držitelkou emocí. S Domnu se setkáváme na pobřeží, kde nadšeně tančí na večer letního slunovratu.

Rusalka

Někdy bývá bohyní vody označována také Rusalka. Ovšem podle slovanských a ruských pověstí jsou rusalky spíše víly či elementární bytosti, které jsou však s vodou spojené a starají se o ni. Podle pověsti tyto víly kráčely o slunovratu po pevné zemi a v jejich stopách vykvétaly květiny. V souvislosti s jejich jménem se zmiňují tzv. Rusalie, slavnosti Rusalek.

Z dalších bohyní vod můžeme uvést římskou Coventinu (oblibu této bohyně dokládá nález v její studánce: třináct tisíc mincí, spousta perel, sponek a dalších drobností) či například řeckou Afroditu, která bývá spojována s oceány, neboť se zrodila z mořské pěny.

Svatojánská noc

Toto křesťanské označení mělo vytlačit původní pohanské oslavy letního slunovratu. I když se to částečně povedlo, zůstal této noci její magický nádech. Během této noci jsou totiž prý všechny nadpřirozené bytosti nejaktivnější a lidé je mohou spatřit. (O čemž pojednává i hra W. Shakespeara Sen noci svatojánské).

Magické rostliny

Asi nejmagičtější rostlinou svatojánské noci je kapradí. Kapradí o půlnoci prý září zlatým světlem a může člověka učinit neviditelným. Má ale také prý tu moc otevírat brány do jiných světů a umožňuje kontakt s nimi. Ale i v podzemí se ději zázraky. Otvírají se hory, kde se dají najít poklady. Kdo v tento den do podzemí vstoupí, stráví zde celý jeden rok pozemský, i když jemu se to jeví jako jeden jediný den.

Ovšem kapradí není jedinou rostlinou, která má magickou moc. V období letního slunovratu jsou totiž všechny rostliny na svém vrcholu, mají v sobě sílu nejsilnějšího a nejdelšího slunce a je proto nejvhodnější doba jejich sběru. Po letním slunovratu se byliny přestávaly sbírat, neboť se věřilo, že příroda od tohoto momentu začíná umírat a byliny ztrácí svou moc. Magické vlastnosti byly nejvíce přisuzovány vřesu a třezalce. Ve Španělsku se letnímu slunovratu dokonce říká vřesová noc. Třezalka se zase přezdívá bylinou svatého Jana a má široké medicínské i magické užití. Z rostlin nasbíraných v tento den se vyráběly věnce, které se nosily na hlavě nebo se věšely nade dveře či se jimi pokrýval největší kámen v zahradě jakožto ochrana od všeho zlého.

Svatojánské věštby

Mladé dívky využívaly slunovratu k tomu, aby zjistily, kdo se stane jejich manželem. Sbíraly například devatero bylin, které si v noci dávaly pod polštář a o jejich nastávajícím se jim měl zdát sen.

Zdroje: Pohanskaspolecnost.cz, wikipedie.org, slovanskykruh.cz, knihy Novodobé ženské rituály, Magické slavnosti letního slunovratu (Anna Franklin)