Martina Chomátová: "Svůj život můžu poskládat ze všeho, co mě baví."

Nevyhnula se jí bohužel ani poporodní deprese, se kterou se ale po pár měsících zvládla vyrovnat a „vytěžit“ z ní maximum. Uvědomila si, co je v životě skutečně důležité a že dětské sny je potřeba plnit si i v dospělosti. Nyní denně inspiruje mnoho žen skrze svůj blog a eBooky, věnuje se spoustě zajímavých projektů a při svém druhém těhotenství dokonce vypozorovala podobnost s jednotlivými fázemi menstruačního cyklu – a o tom všem je tento rozhovor.

Martino, jak dlouho již sleduješ svou cykličnost? 

Řekla bych, že první informace o ženské cykličnosti ke mně začaly přicházet s narozením dcery. Už od chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem začala vnímat své ženské tělo naprosto jinak. A informace ke mně začaly proudit. V mužském světě profesionálního sportu byly samozřejmě podobné informace spíš k posměchu. Takže celý koncept cykličnosti byl pro mě úplně nový.

Jak ti znalost cykličnosti pomohla ve tvém každodenním životě?

Zpočátku jsem vše hodně sledovala a upínala se na popis, který má ve své knize Miranda Gray. Postupně jsem ale od toho začala ustupovat a nechala vše jen proudit. Vnímala jsem své vlastní nastavení.
Musím říct, že jsem měla hodně velkou averzi ke kreativní fázi, PMS bylo doslova mučivé období. Navíc pokaždé to zrovna vyšlo tak, že muž odjel někam na služebku. Skákala jsem jak čertík z krabičky a byla jak nášlapná mina. Což neznamená, že už nyní někdy nebývám. Ale spíše to vnímám jako součást procesu. Pracuji s tím. Snažím se rodině a okolí popisovat, co se ve mně děje. Neviním se. Když nějak přešlápnu a nedokážu to zrovna dobře vykomunikovat, omluvím se zpětně.
Úleva také přišla, když jsem se rozhodla vidět na tom "týdnu" i něco pozitivního. A tak to beru i nyní – vím, že v rámci premenstruační fáze vždy vypluje na povrch něco, s čím jsem dlouho nepracovala. A že to můžu kreativně přetvořit. Jakkoliv, kreativitě se meze nekladou! Chvilkově se ponořím, vyhrábnu neduhy a pracuji na nich - ať jsou z nich duhy :D

Jak jednotlivých fází cyklu využíváš?

Musím říci, že teď vlastně skoro nepozoruji, ve které fázi se nacházím. Jenom tak nějak s pokorou přijímám, že někdy mám chuť dělat to, či ono. Třeba někdy mám chuť se družit a setkávat, jindy zase tvořím a jsem doma zahloubaná do sebe. Více odpočívám a respektuji, co zrovna moje tělo potřebuje.
Když mám menstruaci, nijak se tomu nebráním, odpočívám. A pak jsme všichni v klídku. Když mě napadají nové nápady, píšu je a realizuji, když na to dozraje čas. Mám takhle popsaných x notýsků. Je to nádhera, jak to samo plyne. Někdy mám pocit, že nic nedělám, jen píšu nápady, ale pak když se podívám za sebe, není toho málo. V jiných dnech zase za to pořádně vezmu a jedu jako rychlík.

Prožívala jsi svou cykličnost i v těhotenství? Pokud ano tak jak?

V těhotenství jsem si říkala "jak to vlastně s tou cykličností je?" a vysledovala jsem určité podobnosti s fázemi, ale spíše v rovině trimestrů. První trimestr jsem prožívala jako kreativní fázi, druhý trimestr jako dynamickou, třetí trimestr jako menstruační, čtvrtý trimestr - tedy po narození (stejně tak jako před početím) jako expresivní fázi.

Druhý trimestr mi přinesl velkou vlnu energie, dokonce jsem měla mnohem více energie, než před těhotenstvím. Zařizovala jsem, připravovala, poletovala, aby bylo vše hotovo a připraveno. Užívala jsem si života a zářila.

Třetí trimestr jsem vnímala jako menstruační, reflektivní fázi. Moje pozornost šla sama od sebe dovnitř. Čím víc se porod blížil, tím menší jsem měla kapacitu na okolní svět. Miminko si stahovalo mou pozornost a já jsem mu ji dávala čím dál víc. Zpočátku ne úplně dobrovolně. Trochu jsem s tím, že už nejsem tak výkonná bojovala. Ale nakonec mi došlo, že příroda ví co dělá a má to svůj smysl. Hodně mě inspirovaly ženy kolem. V tomto období jsem nemohla moc spát, přicházely různé vize a strachy, které jsem mohla v bdělém stavu krásně zpracovávat.

Ve čtvrtém trimestru (tedy po narození syna) jsem díky dostatku odpočinku před porodem měla neuvěřitelné množství energie a sršela jsem láskou na všechny strany. Tento stav se s obdobím po narození prvního dítěte nedal srovnat. Bylo to opravdu nádherné období. Myslím, že jsem v životě necítila tak obrovskou lásku k životu a lidem kolem.

(Podrobnější popis jednotlivých trimestrů a připodobnění k fázím menstruačního cyklu si můžete přečíst v článku Cykličnost v těhotenství.)

Jak probíhá tvá cykličnost nyní s dětmi?

Určitě mi povědomí o mé cykličnosti pomáhá a funguje i s dětmi. Když se cítím vyčerpaná, prostě tomu uzpůsobím program, vysvětlím to dětem a odpočíváme. Většinou je to jen chvilkové a pak můžu zase fungovat dál. Rozhodně nemusím lítat jako hadr na holi a pak padnout za vlast. Zajímavé je, že od té doby co jsem máma (= sleduju svou cykličnost a řídím se tím, jak se cítím), nebývám nemocná. Vnímám, že když nerespektuji své tělo a nejsem schopná svému okolí sdělit, co potřebuji, tělo si o odpočinek řekne po svém. Dřív jsem to nerespektovala a mívala jsem například každou zimu nejméně jednou zánět močového měchýře, chřipku atd. Co se dětí týče, nejsou žádní tyrani. Moje děti mi stejně dají vědět, že se třeba přepínám, nebo že na ně něco hraju svým neklidem a (jak tomu někdo říká) "zlobením".

Martino, ty se vlastně dětem věnuješ také pracovně. Řekni nám více o svých projektech, jak vznikly?

Když jsem byla malá holka, často jsem si hrála na cestovní kancelář. Dávala jsem imaginárním lidem tipy kam jít. Pak jsem vycestovala do Norska a 9 měsíců pracovala v hostelu, kde jsem dělala vlastně totéž, akorát v realitě. No a svou vášeň plus zkušenosti ze skauta jsem pak přetavila v takové hravé potulování po zajímavých místech Prahy a vznikla z toho PraHra. To jsem v dobách mého závodění snowboardcrossu pořádala vždy jednou do roka. Když se mi ale narodila dcera, zažila jsem 4 měsíce, kterým říkám průchod žumpou (neboli poporodní deprese). Rozhodla jsem se posvítit si víc na tohle téma a inspirovat i další ženy. O svých zkušenostech a pocitech jsem napsala eBook Návrat k sobě. V eBooku mimo jiné popisuji cestu, kterou jsem ušla z bodu: nechce se mi žít, k: miluju svůj život. Když jsem se postupně vracela k sobě, dávalo mi naprostý smysl se pustit do mých pražských hrátek znova a po hlavě. Založila jsem tedy neziskovku Play Everyday a pod touto značkou tvořím všechno, co mě baví. Jsou to všechny moje dětské a dospělé sny pod jednou pokličkou! A zároveň bych tím ráda inspirovala i ostatní k znovuobjevení svých dětských či dospělých vášní. Protože když svůj život můžu já poskládat ze všeho, co mě baví a žít radostně - proč by to nemohl udělat kdokoliv jiný?

Martina Chomátová

Píše svůj blog Play Everyday o každodenních strastech i radostech. O svých výhrách, prohrách, výzvách a lekcích. Miluje focení a cestování. Play Everyday je jejím splněným dětským snem. Na svých stránkách také nabízí hravé trasy plné inspirace na pražské putování s názvem PraHra. Vede lekce jógy, zpívá, tančí, tráví čas s rodinou a psiskem v lesích Brd či na cestách. Momentálně píše knihu o svých cestách životem. A plní si kdejaké dětské či dospělé sny. Každý den.
Podívejte se na web www.playeveryday.cz nebo na facebook.