Tereza Lašťovička z Nehormonálky: Šestinedělí se podceňuje. Já za to krutě zaplatila

Chtěla jsem začít o Nehormonálce, ale jsem tak plná toho, co o Vás vím z vašich webovek - kde jsem Vaše porodní zkušenosti hltala jako napínavý román - že musím začít u porodů :) Váš muž je porodník, vy průvodkyně porodem a laktační poradkyně. Bavíte se doma o práci? Kdo koho víc inspiruje, využívá váš muž vašich zkušeností a poznatků?

O práci se bavíme s mužem každý den. Jen to ani jeden nevnímáme jako práci. Bavíme se proste o tom, co jsme dnes viděli, dělali a zažili, komu jsme pomohli a co nám to dalo. Vzájemně využíváme našich poznatků a dost nás to v naší práci ovlivňuje. Ani jeden by bez druhého nebyl dnes tam, kde je. On mě hodně doplňuje po stránce vědomostní a já ho ladím zase spíše v oblasti vnímání a přístupu k porodům celkově. Jsem velmi šťastná, že jsme takto vzájemně otevření a diskutujeme spolu. Občas se samozřejmě stane, že spolu v něčem nesouhlasíme, ale i to je přínosné.

K povolání/poslání průvodkyně mateřstvím a laktační poradkyně vás přivedly vaše vlastní různorodé zkušenosti. Máte čtyři děti, dvě jste rodila v Česku, dvě v Německu, kde teď žijete. Jaké jako rodička vidíte rozdíly mezi porodnictvím u nás a právě v Německu?

Ty rozdíly jsou obrovské. Nedá se to zde ani vše vyjmenovat! Ale největší až propastný rozdíl vidím v té kontinuální péči o ženu-rodičku. Dám příklad. V Německu, když žena zjistí, že je těhotná, tak první věc, kterou udělá, je, že si zajistí svou porodní asistentku (PA). Nevolá lékaři, neobjednává se na žádnou prohlídku. Nejprve si zajistí PA a teprve později se objedná u gynekologa, který jí provede první vyšetření. A víte, co je první otázka, kterou ta žena u lékaře uslyší? UŽ MÁTE SVOU PA? Tato služba je placená pojišťovnou a žena na ni má nárok nejen po dobu těhotenství, ale i v šestinedělí, a teď se podržte, po celou dobu kojení! Proto v Německu není moc prostor pro profese jako laktační poradkyně nebo dula. Vše obsáhne PA (Hebamme). No a pak tu máme porodní domy, legální asistované domácí porody a celkově je tu více proklientský přístup k rodičce a její rodině. Češi mají v tomto ohledu co dohánět. :D

Po prvním porodu jste měla potíže s kojením a takovou poporodní depresi, že jste - s nadsázkou - "soucítila se všemi matkami, které své dítě vrazily do babyboxu". Co můžou nastávající maminky udělat, aby takový krušný propad psychiky nezažily, jak mohou pracovat se svou myslí, se svými očekáváními, jak si nastavit podporu svého okolí?

Velmi důležitá je příprava na mateřství. Záměrně neříkám na porod, protože hodně žen a vlastně celá společnost vnímá ten příběh tak, že otěhotnění je začátek a porod je konec. No a ono to tak vůbec není. Těhotenství je sice začátek (vlastně ještě nějaké chvíle před početím), pak nastane porod, tedy "setkání se smrtí", a ono skutečně něco v ženě zemře. Rodí se nejen dítě, ale i nová žena a pak přijde velmi důležité, a skoro se mi chce říct i nejdůležitější, období v životě ženy a to je šestinedělí a kojení. A právě příprava na toto období se strašně podceňuje. A já to tak měla taky a krutě jsem zaplatila. Doporučuji ženám v tomto období skutečně vypnout, být jenom s dítětem a na všechno ostatní si zajistit péči. A důležité je na to připravit dopředu celou rodinu, partnera, babičky, sourozence, tety, kamarádky… Nebo si klidně i někoho zaplatit. A určitě si dopředu zajistit i dobrou laktační poradkyni, dopřát si poporodní masáž, dobré jídlo bez výčitek, dobré pití a hodně spát během dne. Ono se to vše pak zase srovná, ten "režim" se nastaví sám a netřeba se do něčeho tlačit a mít očekávání, jaké by to mělo být a co by se mělo dít. Ten tlak je v tomto velmi zásadní. Žena by si měla uvědomit, že v šestinedělí by skutečně neměla dělat nic. Je to jen šest týdnů, tak by jí to okolí mělo skutečně s láskou dopřát.

Vnímáte jako laktační poradkyně nějaký posun společnosti, co se týče kojení? Že kojení je "zase normál" - nebo k tomu je ještě daleko? Oproti generaci našich maminek a babiček, kterým se moc podpory nedostávalo a normálem byl sunar... S dětmi jsem netrhala žádné kojicí rekordy - kojila jsem prvního syna 14 měsíců, druhého 15 měsíců - ale v očích své maminky, které bylo jako mnoha jiným maminkám řečeno, že má mléka málo a musí sáhnout po sunaru, jsem přesto byla za zázračné zjevení, za přírodní úkaz, za hrdinku, která TO dokázala. Já to viděla tak, že jsem kojila díky tomu, že všude okolo jsem viděla, že to prostě jde.

Myslím, že je k tomu ještě daleko, ale ty tendence už tu pár let jsou a sílí. Velmi to vidím hlavně v zahraničí, například právě v Německu nebo USA, kde tyto směry posilují a kojení je více podporováno. Bohužel jsou to stále hlavně různé občanské iniciativy a lékařská společnost se zatím zapojuje velmi málo. Je potřeba o tom nejen víc mluvit, ale hlavně to ukazovat. Tím myslím různé reklamy, televizi, fotky, srazy, podpůrné skupiny… Lidé to musí vidět dnes a denně. Stejně jako před dvěma lety byste se podivovala nad člověkem v roušce na ulici, po pár měsících jsme si na to všichni tak zvykli, že nám přišel spíše divný člověk bez roušky. No a s kojením je to stejně. Kdyby ženy kojily běžně všude, ono by se to do toho podvědomí vtisklo a pak by se nikdo nepohoršoval na nějakou "kojofanatičkou" na zastávce. A lidé by si informace pak už dohledali sami, protože by je to začalo zajímat aktivně, nejen pasivně. Proto mě moc mrzí, když je kojící žena na veřejnosti lynčována, že "chce ukázat všem, že ONA kojí". Mimochodem, úžasné jsou v tomto děti. Ty většinou kojení fascinuje a líbí se jim to.

Jak moc je porod "o hlavě"? Původní profesí jste veterinářka, tak mi nedá se nezeptat, zda se zvířatům nerodí snadněji nejen jaksi z hlediska anatomického, ale proto, že nemají na rozdíl od nás představy o ideálním a dokonalém porodu? :)

Porod není vůbec o hlavě. Porod nevymyslíte. Porod je hlavně o těle. Umět se do něj dostat a nechat se vést tělem. A to je něco, co dnes ženy neumí. Různé afirmace, meditace a vizualizace jsou super pomůcka, ale stejně je to jen berlička k tomu, aby se žena uvolnila a nacítila se na sebe. Aby uměla vypnout od okolí, ztišila mysl a nechala své tělo dělat to, co přirozeně umí. A proto zvířata v přírodě rodí ve většině případů bez komplikací. Prostě u toho nepřemýšlí. Když rodí kočka, zaleze někam a za pár dní se vám vrátí domů s koťaty. Zkuste ji zavřít do klece, nonstop na ni svítit reflektorem, dělejte rámus a neustále ji polohujte a řvěte na ni. Ta kočka neporodí. My lidé máme tendence do těchto procesů neustále zasahovat rozumem a ovlivňovat věci. Chceme a potřebujeme mít vše pod kontrolou. Jenže porod je přesně o tom odeVZDÁNÍ kontroly. Když vidíte ženu, která tohle dokáže, tak ty živočišné projevy vidíte taky, stejně jako u té kočky. Hlas se změní, hýbe se jinak, dělá intuitivní kroky. Když ji budete z tohoto procesu neustále vytrhovat, tak tomu porodu nepomůžete. Trpělivost, respekt a empatie jsou klíčové ze strany personálu a doprovodu. A ta žena tohle musí taky vědět! Většina žen se odevzdá spíše do péče "někoho", než aby se odevzdala svému tělu a procesu. A pak jsou překvapeny a dostanou strach, když ucítí tu intenzitu. My jsme totiž zvyklí dnes všechno vnímat tak nějak povrchně a plytce. Jídlo, intimitu, bolest, smích, radost... bojíme se intenzivních zážitků a pak si to kompenzujeme jinde. Ale to je jiná kapitola :)

Konzultace poskytujete nejen v oblasti mateřství a laktačního poradenství, ale i ve věci výběru a metod nehormonální antikoncepce. Jak jste se dostala k tomu, podporovat ženy hledající jinou antikoncepci než tu hormonální?

K tomuhle mě dovedly čistě moje zkušenosti. Zkoušela jsem různé metody antikoncepce (hormonální i nehormonální) a nic mi pořádně nevyhovovalo. A když mi selhal pesar a já jsem nečekaně otěhotněla se čtvrtým dítětem, úplně jsem se složila. Dávala jsem to za vinu dané metodě, ale později jsem zjistila, že jsem ho jen špatně používala. Cítila jsem se tak podvedená sama sebou. Hrozně jsem si to vyčítala. Zažila jsem si, jak obrovský strach z otěhotnění může být. A chtěla jsem pomáhat ženám s tímto strachem pracovat. A pak si mě našla Adéla Kazdová ze spolku Nehormonálka a už to jelo. :D Navíc hodně žen po porodu antikoncepci řeší a já jim v tomto mohu erudovaně a kompetentně poradit, což mě velmi těší.

Pozorujete nějaké rozdíly ve výběru antikoncepčních pomůcek či v antikoncepční osvětě v Německu oproti Česku?

Propastné rozdíly zde nevidím. Německo má celkově větší tendence jít více ekologickou cestou. Takže hodně žen zde se snaží jít nehormonální cestou antikoncepce. Mimochodem zde máme i výrobce pesarů, gelů apod. Na internetu zde také pořídíte větší množství knih o symptotermální metodě a o škodlivém vlivu hormonální antikoncepce. Pesar si koupíte běžně v lékárně, stejně jako spermiostatický gel. Každopádně u gynekologa se dozvíte asi podobné informace jako v Česku. Ještě stojí možná za zmínku, že poměrně dost mužů zde podstupuje vasektomii a nebojí se o tom mluvit. Je to zde velmi oblíbená metoda.