Ženství jako dar aneb menstruace ve 21. století

Veronika Lančaričová

První kapitoly knihy začínají minulostí, abychom vůbec věděli, na co můžeme nyní navázat, jaký obraz o menstruaci si po staletí neseme a jak bylo na ženu nahlíženo. Nyní přestáváme menstruaci vnímat jako cosi tabuizovaného, jsme schopni o ní normálně mluvit a brát ji jako součást ženy, jež je nutná k plození dětí. Ale nemusíme zůstat pouze u toho jak naše dny „přežít“. Pokud bychom sečetli všechny dny menstruace dohromady, vyjde nám skutečně velké číslo – šest let! A to je opravdu dlouhá doba. Můžeme si tedy odpovědět na otázku: chceme těchto šest let prožít s nenávistí a bolestí, anebo bezbolestně – či dokonce příjemně a pohodově? A co kdyby zde byl ještě další stupeň, prožít svou menstruaci více vědoměji a posvátněji, braly byste?

Nejsem lékař, ale jsem žena - proto jsem si dovolila napsat knihu o menstruaci… :)

Menstruace, proč o ní psát?

Když jsem ve svém okolí začala říkat, že píši knihu o menstruaci, dost lidí na mě koukalo vyjeveně a nechápavě, proč se pouštím do takového tématu. Je nutné o menstruaci psát?, ptali se. Kdybych odpověděla, že ne, popřela bych tak důležitost celých stránek kalíšek.cz. My si samozřejmě myslíme pravý opak, proto stále přinášíme tolik článků a videií na toto téma. Takže jsem odpovídala: "Ano, je to nutné". Vlastně otázka samotná ukazuje na to, že to potřeba je, když stále máme představu, že menstruace je něco, o čem se nepíše či o čem by se nahlas mluvit nemělo.

Když jsem před pár lety chtěla přečíst všechny knihy o menstruaci, zjistila jsem, že tak dlouhou dobu mi to nezabere, neboť na českém trhu takových knih není mnoho (na rozdíl od trhu zahraničního). A při procházení těchto knih mi došlo, jak jsou chudé. Ano, máme zde pár „osvícenějších menstruačních“ knih jako je Rudý měsíc či Cyklická žena, ale obsah zbytku této literatury by se dal shrnout do jedné věty: knihy, vesměs psané lékaři, ve kterých je zmíněno, co to menstruace je a jaké problémy z ní pramení. Jako možné řešení problémové menstruace se nabízí užívání hormonální antikoncepce a na závěr takové knihy nechybí ani reklama „na tu nejlepší“ z nich. Nemám nic proti lékařům, ale pořád si stojím za názorem, že muži lékaři nikdy nemohou přesně vědět, co to znamená menstruovat či porodit (stejně jako my ženy nevíme, jaké je to mít penis). Ano, mohou si přečíst desítky knih, ale stejně vše budou znát jen teoreticky. Při slovech menstruace a problémy z ní pramenící, si vždy vybavím krátký rozhovor se svým spolužákem ze střední školy, se kterým jsme se po pár letech náhodně potkali. Studoval tehdy lékařskou fakultu a byl v posledním ročníku, v rámci kterého se poslední půlrok probírá také gynekologie. Prohlásil: „Teď jsme měli gynekologii, povím ti, to jsou jen samé problémy!“ Ano, ve školách se neučí o přirozené menstruaci či o přirozeně zdravé děloze, ale jen o samých problémech (pak není divu že máme pocit, že být přirozeně zdravá či přirozeně porodit je vlastně cosi nepřirozeného).

Po určité době jsem navštívila ženský seminář s lektorkou Kathy Jones, a tam mi to seplo: napíši vlastní knihu o „menstruaci jinak“. Vycházela jsem odtamtud touto myšlenkou zcela pohlcená. Věděla jsem, že kniha bude mít 13. kapitol. Hned doma jsem začala psát a byla tak nabitá, že jsem si myslela, že se mi kniha podaří napsat přes noc. Asi vás nepřekvapí, že se mi to nepodařilo, ale následující týdny jsem jen psala a psala a skoro nevycházela z domu. Kniha byla dokončena až za nějakou dobu, vyjde v první půlce letošního roku a ponese název Ženství jako dar, aneb menstruace ve 21. století.

13 kapitol – 13 menstruací

Číslo třináct jsem měla vždy ráda a nechápala jsem, proč je lidmi vnímáno spíše negativně – vždyť mi od malička přinášelo jen samé štěstí! Až později v dospělosti jsem se dozvěděla, že dříve mělo toto číslo svůj posvátný význam, a že bylo dokonce vnímáno jako šťastné (a některými národy je takto vnímáno dodnes). Naši předkové oslavovali třináct měsíců podle měsíce na nebi, nikoli dvanáct, jak je tomu dnes s gregoriánským kalendářem. A my ženy si své „měsíc-ky“ zažijeme za rok také právě třináctkrát. Ale je v nás zakořeněno, že měsíců je dvanáct a ten třináctý proto můžeme vnímat jako něco navíc. Ale já uvnitř sebe cítím, že právě číslo třináct nás spojuje s hlubší podstatou naší ženskosti. A kniha Ženství jako dar může být takovým kompasem, který nás naviguje a pomůže nám napojit se  pomocí pomyslné červené nitky na pradávnou moudrost a vědění našich předkyní.

Abychom dokázali posoudit jaká je a jaká může být menstruace ve 21. století, je potřeba se na chvíli ponořit do historie. Tou se zabývá první kapitola knihy, která zkoumá, jaké menstruační pomůcky používaly naše babičky, prababičky a pra-pra- pra…. Z jakých menstruačních pomůcek si můžeme vybrat dnes či případně jak se o ně starat, je rozepsáno v kapitole druhé. Třetí kapitola se věnuje historickému vývoji názorů a přístupů k ženám, podle čehož se také měnil názor na menstruaci. Ženy se v dřívějších dobách uchylovaly do nejrůznějších menstruačních příbytků. Zda se to dělo dobrovolně či nedobrovolně, existoval-li skutečně červený stan, či jak si můžeme něco podobného vytvořit i dnes, si povíme v kapitole čtvrté. Připravíme společně přechodový rituál menarché, a to jak pro mladé dívky, tak také pro starší ženy, které si takovou oslavu chtějí dopřát zpětně – o tom všem v kapitole páté. Šestá kapitola netradičním způsobem popisuje ženské pohlavní orgány a věřím, že se zde dozvíte spoustu nových informací. V sedmé kapitole se podíváme na menstruaci jako takovou více zblízka (no dobře, až tak úplně zblízka to nebude). Zodpovíme si například jaké sporty jsou během menstruace vhodné a jaké naopak ne, co znamená pojem pseudomenstruace či jak je to s milováním během menstruace. Osmá kapitola je o ženské cykličnosti a o tom, jak se v průběhu měsíce žena několikrát promění. V závěru kapitoly se podíváme na to, kdy cyklické nejsme a co naší cykličnosti brání. Volná, svobodná či vědomá menstruace – co všechno tyto pojmy popisují? Více v deváté kapitole. Že menstruační krev není tabu, fuj ani nic nečistého a je možné ji dále využívat, se dočtete v kapitole desáté, která pojednává o využití menstruační krve. V jedenácté kapitole se podíváme na to, proč vůbec k problémům souvisejícím s menstruací dochází: na jejich fyzické i psychické příčiny. Podíváme se hlouběji pod povrch, ne nadarmo se říká, nejdříve hovoří duše a pokud neslyšíme, začíná k nám promlouvat tělo skrze problémy a nemoci. Dvanáctá kapitola nabídne mnoho návodů na to, jak si menstruaci ještě více zpříjemnit či jak o své lůno s láskou pečovat. Poslední třináctá kapitola je pro mě srdeční záležitostí, neboť jsem v ní propojila svou lásku k historii, ženským archetypům a přístupu k menstruaci jako posvátné součásti našeho života. Mnoho domorodých národů si tuto posvátnost uvědomuje a ženu a její plodnost oslavují, pojďme to vnímat také tak. Píši zde také o tématech, která tolik miluji a která mne tolik fascinují: Bůh a Bohyně, Svatý grál, Máří Magdaléna, Panna Maria, Eva a Lilith, temný a světlý aspekt v nás…

Ráda bych o všem, na co se můžete těšit napsala ještě podrobněji, ale obávám se, že by se mi opět podařilo popsat 300 stran, jako se mi to povedlo v případě knihy…

Kniha samotná ovšem nemá tu moc cokoli změnit - záleží na každé ženě, jestli se do procesu proměny vnímání a prožívání své menstruace také aktivně zapojí. Cesta proměny vede přes pochopení toho, že být ženou není utrpení, naopak je to velký dar a záleží jen na nás, jak si jej užijeme a jak s tímto darem naložíme. Vede také přes nahlédnutí na to, že jako ženy jsme jiné než muži (ani horší, ani lepší), máme své cykly a už jen přijetí tohoto nám do života přinese mnoho klidu a možností lásky v odlišnosti.

---

Jaro 2019 - kniha je již vydána a k dispozici na e-shopu Maluna.cz!