S herečkou, modelkou a moderátorkou Karolínou Krézlovou jsme si povídaly o menstruaci a pracovním vytížení, menstruačních kalhotkách, na které nedá dopustit, o přírodní kosmetice, nesrovnávání se s druhými i o pečujících rituálech, kdy je vděčná svému tělu. Vděčnost a pokoru cítí i díky cestování na vlastní pěst: "Když v Africe vidíte plačící matku s dítětem před nemocnicí, která nemá peníze ani na vyšetření, ani na případné ošetření, změní to váš život a způsob myšlení."
Nebudu chodit kolem horké kaše – jak zvládáte menstruaci, když zrovna natáčíte? Fotíte?
O mě ani tak nejde, jako spíš o ostatní, ti jsou v nebezpečí! :) Mám pocit, že se na to v mé profesi bere ohled. Moje tělo se při menstruaci velmi mění, někdy se mi zvětší prsa až o dvě velikosti a pak je s tím problém. Některé dny vás naměří, a za pár dní máte jinou velikost. Také se mi zhorší pleť a snědla bych úplně všechno, co vidím. Při projektech na filmech to nevadí, při focení spodního prádla se snažím, aby to bylo co nejrychleji za mnou. Nemohu používat klasické tampony, chytám po nich křeče, tak stále hledám různé alternativy.
Jaké menstruační pomůcky nejradši používáte? Měnilo se to v průběhu života?
Určitě měnilo. Dřív nebylo tolik dostupných možností jako dnes, v tomhle směru se udál velký pokrok. Vše se posunulo směrem k ekologii a ku prospěchu zdraví ženy. Velmi jsem si oblíbila menstruační kalhotky. Vložky jako takové mi vadí, vadí mi spotřeba materiálu, proto jsou právě kalhotky mým no. 1. Mám krajkové i s vyšším pasem, u kterých nikdo nepozná, k čemu slouží.
Pamatujete si ještě svou první menstruaci? Bála jste se nebo jste se na ni těšila? Oslavila jste to s maminkou?
Nemohla jsem se jí dočkat. Zatímco všechny holky to už měly "za sebou", moje tělo si dalo načas.
Připadá pro vás v úvahu něco jako využívání své cykličnosti? Nebo to s herectvím nejde dohromady?
Moc toho nevyužívám, spíš svoje tělo oslavuji a děkuju mu. Mám každodenní rituál, kdy si kartáčuji tělo. Nejenže je to neskutečně příjemné, rozproudí to i lymfatický systém. Poté si dělám masáž prsou přírodními oleji. To je zase dobré pro elasticitu kůže. Před každým cvičením provádím kratší lymfatickou masáž. Když mám čas, udělám si ovesnou koupel s konopným olejem či syrovátkou. U mě v koupelně nenajdete chemické produkty z drogerie, protože kůže je propouští do lymfatického systému a tam se hromadí. Stejně tak jako nepřírodní deodoranty, věnovala jsem dost času studii materiálů, kdy byla prokázána úměra s použitím chemikálií v deodorantech v podpaží a rakovinou prsu. Zvlášť při holení, na kůži se vytváří malé trhlinky, které látky propustí snáz. Všechno, co si pak na tělo naneseme, nám jde v malé míře do těla. Jsem přesvědčená, že tyhle rituály jsou stejně tak důležité jako strava či pohyb.
Vaše práce je náročná po všech stránkách. Jak odpočíváte a nabíráte síly? My ženy s tím míváme problém... (být skvělé v práci, perfektní partnerky, matky, mít to hezké doma).
Máte pravdu, chceme stihnout všechno, a když tomu tak není, máme pocit selhání. Osobně s tím bojuji velmi. Mívám v průměru dvě volná odpoledne v měsíci. Zatím úplně nemám důvod ke změně, ta přijde až s partnerem a rodinou.
Na vašem Instagramu jsem si všimla mnoha fotek s koňmi. Ženy často popisují, že díky koním nachází cestu zpět k sobě. Co znamenají koně pro vás?
To je pravda. Koně cítí vaše vnitřní rozpoložení. Když nejste pevná ve svých rozhodnutích před nimi, ucítí to a znervózní a pak to může být nebezpečné. Oni potřebují vůdce. Jsou to obrovská majestátní zvířata, která vám dají zpět spoustu lásky. My chováme koně celoročně na pastvě, nepoužíváme bič, já osobně ani sedlo, ani udidlo. Protože jsme jim nikdy neublížili, nechtěli po nich zbytečnosti, jsou to naši parťáci. Obecně zvířata jsou odrazem svých páníčků. Zároveň však každé z nich má svůj charakter, který je potřeba respektovat a s každým pracovat trochu jinak.
Četla jsem, že ráda cestujete sama. Doporučila byste to všem ženám? Je to pro každou?
Rozhodně ne. I když každý by se měl naučit trávit čas sám se sebou, cestovat jako samotná žena může být někdy nebezpečné. To ovšem mluvím o nějakých místech v Africe či Mexiku atd., kdy necestujete s cestovní kanceláří, ale batohem na zádech. Jednou v Africe po mně házeli kameny, když jsem otevřela okno, kvůli mojí barvě pleti. Není se čemu divit. Bílí lidé jim ublížili a v mnoha případech jim ubližujeme dál. Tohle je ale téma na delší konverzaci. Pokud bych se měla pustit do podobné cesty dnes, už bych asi chtěla mít někoho po boku. Nejsem fanoušek drahých resortů, láká mě poznat místní lidi, jejich zvyky. Ale v zemi, kde vládne sociální stigma a je 20% výskyt HIV, už to může být pro ženu samotnou nebezpečné. Čemu vás ale tyhle cesty naučí, je obrovská pokora. Pokora za klid, ve kterém žijeme, za bezplatnou zdravotní péči, za poměrně dobré a bezplatné školství. Když vidíte plačící matku s dítětem před nemocnicí, protože nemají peníze ani na vyšetření, ani na případné ošetření, změní to váš život a způsob myšlení.
A na závěr – jste velmi činorodá a profesně se vám moc daří. Posdílíte s ženami svůj klíč k úspěchu?
Neporovnávat se. Naučit se dávat komplimenty ostatním ženám, zkusit si nastavit hlavu tak, abychom si nevyčítaly každý moment, který si utrhneme pro sebe. Nevíme, co se ostatním honí v hlavě. I já mívám noci, kdy jsem si nejistá, kdy si rekapituluju své chyby. Víte, říká se, že za každým úspěchem stojí nějaké trauma, potřeba si - nebo někomu - něco dokázat. Takže asi tak k tomu, jestli je potřeba úspěšným lidem něco závidět. :) Dejte na svou intuici a prďte na to, co by se mělo dělat a jakým způsobem. Stejně je nejlepším rádcem srdce a soudcem hlava každého z nás a všechny odpovědi máme už dávno v sobě. Jenom jsme je zadupali někam hluboko, protože takto napojené samy na sebe jsme pro okolí někdy divné, až nebezpečné. Čas od času si projděte svůj seznam přátel a rozhodněte, kdo v něm bude dál. Zasloužíte si lidi, kteří vás respektují, zasmějí se vašim odlišnostem a podají ruku, když ji potřebujete. Víte, když život bolí, chce vám něco říct. A upřímně, máte můj hluboký respekt, všechny ty ženy, kterým život naložil překážky, které se samy starají o děti, mají náročnou práci a jdou od výplaty k výplatě. Smekám vám a držím palce, ať se to jednoho dne všechno otočí.
Tento rok mi půjdou do kin filmy: drama Když prší slzy a australský horor Remnants, v menší rolích se objevím i ve filmech Po čem muži touží 2 či Vyšehrad. Zároveň moderuji pořad na Prima Cool. Studovala jsem politologii na VŠE a poté herectví. Zároveň zpívám s kapelou složenou z muzikantů z Mexika a JAR. Vydala jsem album básní Dopisy bez obálky, kde každá báseň reprezentovala rok po rozchodu s Vladimírem Polívkou. Máme pět koní, o které se ve volném čase starám.
Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!