Rozhodující pro úspěšné kojení bývají první dny po odchodu z porodnice. Mnoho žen stále neví, na koho se obrátit, když mají s kojením potíže. Mnohé ani nemají vhodné podmínky ve svém domácím prostředí. Ty, kterým se kojení daří, zase nezřídka narazí na nepřijetí společností, když krmí své dítě z prsu ve veřejném prostoru. O větším pochopení kojení a vůči kojení píše ve svém článku Lilia Khousnoutdinova.
Kojení na veřejnosti aneb ať to každý vidí
Jsem přesvědčená, že kojení na veřejnosti je v dnešní době v naší zemi opravdu důležité. Důležité v tom pozitivním smyslu slova. Je třeba, abychom jej měli na očích, obzvlášť děti a mladí lidé. Díky tomu pak mohou vyrůstat s tím, že kojení je normální a do jejich představy světa se bude moci propsat jako obyčejná a naprosto přirozená záležitost. Ve chvíli, kdy kojení nevidíme, je pochopitelně méně pravděpodobné, že ho budeme automaticky volit jako svou cestu. Já osobně jsem jako dítě díky čtyřem mladším bratrům měla možnost maminku pozorovat při kojení a věřím, že to je jeden z hlavních důvodů, proč i já sama jsem všechny své děti dlouho a téměř bez problémů kojila. Naopak, pokud bych znala jen obrázky krmení miminek z lahvičky, zcela logicky bych považovala tuto variantu za primární a předpokládám, že by moje péče o děti vypadala jinak.
Kojení jako peklo a ráj
Ze své zkušenosti můžu říct, že kojení může být naprosto překrásným zážitkem, který je nasáklý nepopsatelnou láskou, péčí, radostí a zároveň může být i velmi náročný a bolavý. Zčásti to záleží na naší fyzické dispozici, nicméně primárně na tom, zda máme vhodné podmínky. Což znamená pocit bezpečí, přítmí, teplo, uvolnění, a pokud možno lidi, kterým věříme a kteří v nás vyvolávají pocity lásky a důvěry. Pokud kojení nejde samo, je určitě dobré zkoušet a kojit nahé tak, aby kontakt kůže na kůži stimuloval naše hormonální procesy.
Je zajímavé, že v dnešní době zažívá tolik žen potíže s kojením anebo jej brzy vzdají. Nevěřím, že bychom najednou byly tak biologicky nekompetentní. Spíš se jedná o to, že v moderním světě často nemáme právě tyto základní jednoduché podmínky. Snažíme se stihnout spoustu věcí a nedopřáváme si dostatečně dlouhé ležení v posteli s novorozencem tak, abychom si zajistily maximální pravděpodobnost úspěšné iniciace kojení.
Kojení poskytuje dítěti výhody, které trvají až do jeho dospělosti.
Jakékoli množství mateřského mléka má pozitivní vliv. Čím déle kojíte, tím déle trvá ochrana a tím větší jsou benefity.
Kojení může u dítěte pomoci snížit riziko:
- infekcí, s nimiž v pozdějším věku navštěvuje méně nemocnici
- průjmu a zvracení, s nimiž později méně navštěvuje nemocnici
- vzniku syndromu náhlého úmrtí dítěte
- obezity
- kardiovaskulárních chorob v dospělosti
Některé studie také ukázaly, že minimálně půlroční kojení může u dítěte redukovat pravděpodobnost vzniku dětské leukemie. V tomto směru je však potřeba provést ještě více výzkumů.
Pro prvních 6 měsíců života dítěte (26 týdnů) se doporučuje krmit jej pouze mateřským mlékem. Poté je vhodné mateřské mléko přidávat dítěti k tuhé stravě tak dlouho, jak budete oba chtít. To přispívá k jeho zdravému vývoji a růstu.
Mateřské mléko se s věkem dítěte mění podle jeho aktuálních potřeb.
Kojení a tvorba mateřského mléka mají zdravotní benefity i pro vás jakožto matku. Čím více kojíte, tím lépe.
Kojení u vás snižuje pravděpodobnost vzniku:
- rakoviny prsu
- rakoviny vaječníků
- osteoporózy (slabé kosti)
- kardiovaskulárních chorob
- obezity
Zdroj: britská National Health Service
Není nutné opakovat, že kojení je pro matku i dítě nejzdravější. Jde o dobře známý fakt, který uznává Světová zdravotnická organizace i nespočet výzkumů a odborných doporučení. Pokud chceme, aby víc žen úspěšně kojilo do šesti měsíců po porodu, je zřejmě třeba, abychom se jako společnost kojícím matkám více otevřeli. Nyní je kvůli hektickému způsobu života často třeba ulevit si od kojení a raději si zvolit mnohem jednodušší variantu umělé výživy. Jednodušší v tom smyslu, že dítě není závislé na naší přítomnosti. Svou roli hraje i to, že pokud potřebujeme své dítě nakojit na veřejnosti, musíme se neustále konfrontovat s pocitem určité nepatřičnosti. Je paradoxní, že sexualizace prsou umožňující pohoršení určité části (nejspíš mužské?) veřejnosti se stala důležitější než základní biologické potřeby matky a dítěte, které mají dobře zdokumentovaný dlouhý seznam zásadních zdravotních benefitů. Doufám a věřím, že další generace konečně zažije velký vzestup počtu kojených dětí, a to i díky tomu, že naše společnost se lehce promění tak, aby s otevřenou náručí vítala čerstvé maminky i jejich miminka a zvykala si na překrásný obraz kojící matky.
Při svých cestách po světě často narážím na staré sochy a malby kojících žen. Jedná se o křesťanskou ikonografii nebo také starodávná umělecká díla. Kojí Madona, kojí královna i žena na poli. Často mě při pohledu na všudypřítomné kojení v umění zaráží, jak je možné, že najednou se z tak rozšířeného, přirozeného a ctěného jevu stalo cosi nepatřičného, co by se na veřejnosti mělo schovávat pomalu na záchod. Je to velmi zvláštní, nelogické a hlavně neprospěšné pro matku i dítě.
Ne vždy je pochopitelně kojení možné. Ať už to souvisí s velkými bolestmi, tvarem, fyziologií, genetickou výbavou nebo dalšími faktory, jsou případy, kdy jednoduše není tou správnou cestou. Potom je nesmírně důležité, abychom se nedostávaly do druhého extrému, a to je zostuzování matek, které se pro kojení nerozhodly anebo se rozhodnout nemohly. Samozřejmě by svobodná volba, úcta k různorodosti našich životních cest měla vždy zůstávat primární hodnotou všech našich konverzací o mateřství. Zároveň by zde měla být maximální podpora pro to, aby ženy, které chtějí kojit, mohly, aby k tomu dostaly veškeré potřebné informace a podporu a aby zároveň byly vítané ve svém kojícím stavu i ve veřejném prostoru. To vše jsou klíčové podmínky pro to, abychom mohli zajistit, aby všechny ty, co chtějí a můžou, doopravdy kojily.
Citáty o kojení ❤
Je máma třech děti, publicistka, historička a ceremoniářka. Před více jak 10 lety začala v Čechách pořádat semináře o přirozených porodech, kolekcí extravagantních šperků otevřela téma sebelásky a v posledních letech se věnuje také udržitelné módě a přechodovým rituálům. Podílela se na vzniku několika knih, nejznámější jsou Ženské příběhy a Novodobé ženské rituály. Podporuje řadu neziskových organizací, nyní skrz vlastní nadační fond Propolis. Je také vášnivou cestovatelkou, její oblíbenou zemí je Bhútán.
