Mezinárodní den menstruace připomíná i globální problém menstruační chudoby. Africké dívky někdy dostávají běžné menstruační vložky z charitativních zdrojů. Pro majetnější Afričanky je zase používání jednorázovek statusová záležitost. V obou případech vzniká odpad problematický pro životní prostředí. S Karin Gregor-Kocum jsme si povídaly o sbírce, díky níž putovaly látkové vložky Meracus do Ugandy a Keni. Jak se zrodil plán podpořit tamní ženy v hygienické soběstačnosti a zároveň umenšit množství odpadu v místě, kde žijí? Jak Karin projekt hodnotí?
Jak jste se dostala ke spolupráci s ugandskou neziskovkou Mityana Heart to Heart Organisation for Elderly, Disabled and Orphans a co vedlo k tomu, že do Afriky putovaly látkové vložky Meracus, které se šijí v Česku v Jablonci nad Nisou?
Kontaktoval mne přes sociální síť vedoucí této dobročinné organizace, Israel Kirabira (dále jen Kirabira, jak si nechává říkat). Žádal o podporu charitativních projektů pro sirotky, ženy a dívky v nouzi, později také psy a další zvířata bez domova či se zdravotním problémem. Většinu jeho podnětů jsem odmítla, mimo jiné z důvodů, ke kterým se jistě ještě dostaneme. Látkové vložky mne ale napadly jako něco, s čím bych snad pomoci mohla. Co víc: když nevyvinu iniciativu já, neudělá to nikdo. Na myšlenku mne přivedl příspěvek na Kirabirově Facebooku o nerecyklovatelných komerčních "plastových" vložkách - jak jsou vděční za takový dar pro tamní dívky. Já jsem bydlela relativně v dosahu výroby vložek textilních, zmíněné jablonecké firmy Meracus. Tato varianta menstruační péče je mi sympatická, sama ji víceméně preferuji před všemi ostatními, které jsem kdy zkoušela, včetně právě vložek jednorázových - "umělých" na dotek, zbytečně zatěžujících životní prostředí a vyžadujících pravidelné nákupní výdaje. Plánovala jsem menší sbírku přes sociální síť, s tím, že v případě slabého ohlasu bych pomůcky aspoň pro pár žen zasponzorovala i sama. Z komunikace s výrobcem vložek, ve spojení s projektem znesnáze21 a fondem Propolis 33 nakonec vznikla akce větší. Díky ní se do ugandské komunity dostaly sady vložek pro cca padesát žen a prostředky zbyly ještě na menší počet kousků pro ženy v podobné komunitě v Keni.
Jaká je v Ugandě a v Keni situace žen a dívek v oblasti menstruační hygieny?
Nakolik mohu říci ze svých komunikací s Kirabirou, tak mnoho žen kvůli chudobě nemá jinou možnost než používat kusy starého oblečení. Pak je tu ještě sorta žen majetnějších, které si mohou dovolit kupovat umělé jednorázové vložky, a ty tak většinou činí. Berou to, žel, často v konzumním duchu jako součást "prestiže", a používat látkovky opakovaně by jim přišlo "pod úroveň". K tomu se může někde přidat i tabuizace tématu ve spojitosti se sušením vložek po vyprání před nějakými nechápajícími zraky... Tedy nic zrovna radostného. Akce s centrem v Mityaně měla pomoci aspoň na jednom místě povědomí o možnostech ekologicky šetrnější a přitom komfortní hygieny zvyšovat.
Pokud jde o Keňu, dovolím si soukromý odhad, že to může být podobné. Keňské centrum, kam putoval menší balíček pořízený ze zbytku vybraných peněz, je spíše výjimka: místo, kde se při denních činnostech a pracích jeho malých i velkých obyvatel zohledňuje ekologická stránka věci. Například je v provozu organická farma... a pokud jde o vložky, ženy si v rámci svých skromných možností již látkové výrobky šijí. Příspěvek z Jablonce byl zde míněný jako oživení sortimentu a možná inspirace pro další tvorbu.
Narazila jste při své spolupráci s africkou neziskovkou na nějaké stereotypy na téma "Evropa pomáhá Africe". Které to jsou a jak je prožíváte?
Narážela opakovaně. Téma je to nesnadné. Obecně jsem názoru, že územní a společenské jednotky určité šířky by z dlouhodobého hlediska měly být, co se základních lidských potřeb týče, co nejvíce soběstačné nebo k soběstačnosti cílevědomě směřovat. V případě afrických států mnohdy není snadné stát ve své hrdosti proti mentálnímu dědictví evropského kolonialismu a prezentaci obyvatel tohoto obrovského kontinentu jako ubohých, zaostalých, zbídačených kandidátů na celoživotní podporu ze strany vyspělého severu/západu. Výsledkem je občas očekávání podpory jaksi plošné až příliš plošné - podpory, kromě situací smysluplných, i v těch podružnějších, kde se na straně příjemce vědomě či nevědomě dostává ke slovu jistá pohodlnost a vypočítavost.
A tak je třeba i hlídat, aby nevznikl vztah nezdravé závislosti, který v podstatě oslabuje obě strany. V drobném osobním měřítku to opakovaně řeším: žádostí o pomoc lidem v zahraničí, Afriku nevyjímaje, od angažovaných lidí z Česka i přímo cílových zemí, přichází mnoho. Konkrétně Kirabira je z kategorie Afričanů, kteří navazují intenzivní kontakty s osobním rozměrem přes sociální síť, a buď hned zkraje nebo později člověka začnou zásobovat žádostmi o finance. Osobně nepovažuji za morální povinnost žádostem vyhovět. A nezdráhám se to některým žadatelům (Kirabira není výjimkou) sdělit, pokud už v kontakt vejdeme. Když se tomu člověk cítí nakloněn, pak proč nepomoci, mnohé projekty jsou reálné, důležité, chvályhodné... Pak tu ale jsou případy, kde si příjemce plete dárce s bezedným kohoutkem peněz a materiální pomoci, a je třeba vytyčit zdravou hranici.
Je pravda, že i u akce s vložkami se některá nerealistická očekávání na straně africké komunity či jejího vedoucího musela filtrovat, mírnit. Věřím, že obě strany si z toho odnesly o něco lepší chápání situace a že základní zdravá linka projektu se udržela.
Na stránkách znesnaze21, kde bylo možné nákup látkových vložek pro neziskovku podpořit, píšete, že bude-li v komunitě další zájem o látkové vložky, mohl by být již pokryt šitím z vlastních zdrojů. Máte zprávy o dalším vývoji? A jak sbírku celkově hodnotíte?
Ženy a dívky na ugandské straně výrobky používají a podle všeho jsou s nimi velmi spokojené. Poptávka po větším množství by byla. Jenže: šití z vlastních zdrojů za pomoci Kirabirovy manželky byl, jak se ukázalo, nápad materiálně nepodložený. Vyřčený ve snaze projekt rozvíjet, avšak bez realistického zhodnocení možností. Když jsem se na toto po rozdání vložek vyptávala, dozvěděla jsem se, že chybí materiály - a nejen to, i stroje (!)... Přála bych ženám, aby toto dokázaly řešit, třeba i ve spojení s nějakým sponzorem... Látkovky z Česka by mohly být dobrý impulz. Materiál a stroje asi lépe sehnat z geograficky bližších zdrojů. Sama již ale kapacitu na další shánění podpory v tomto směru nemám. Kdyby se chtěl angažovat někdo jiný a zajímaly ho bližší podrobnosti a zkušenosti, může se mi ozvat...
Pokud jde o menší množství vložek pro centrum v Keni - Magarini Children Centre & Organic Demonstration Farm -, tam je zpětná vazba spořejší. Mohu říci tolik, že vedoucí Emmanuel Karisa Baya projevoval radost a vděčnost, po převzetí vložek chválil kvalitu... Dokonce zaplatil clo, ačkoli měl nárok na jeho pokrytí ze sbírky. Ale později přestal komunikovat. Mohu se matně dohadovat, jestli třeba zjistil, že je pro něj problém splnit něco, co přislíbil výrobci ohledně fotografické dokumentace rozdávání vložek... Ale nic jasného; důvod neznám. Pokud jde o navázání na určitou inspiraci z Jablonce ve vlastní výrobě, pak tu byl povzdech ohledně komplikované dostupnosti materiálu adekvátní kvality - tedy problém podobný jako v centru ugandském.
Takže, ač ne vše se podařilo, řekla bych, že za aktuálních podmínek "mise splněna". Nepohřbívám úplně naději, že časem na africké straně nazraje i diskutované pokračování svépomocí - i kdyby skrz šití ve skromnější podobě. Mít k dispozici neomezené množství času a peněz, bylo by hezké zásobovat další Afričanky, ale třeba i nemajetné Češky, šikovnými menstruačními pomůckami, případně prostředky pro jejich výrobu... V tuto chvíli ale projekt nechám za sebou. S velkou vděčností všem, kteří přispěli k jeho realizaci. A s radostí, že vložky jsou v cíli a fungují.
Kromě firmy Meracus a charitativních fondů zmíněných výše bych ráda vyjádřila jmenovité poděkování za podporu dvěma přítelkyním - paní Vlastě Urbanové z Prahy s jejími nadačními aktivitami pro potřebné a paní Květě Morávkové z Liberce.
- Další informace o realizované sbírce Látkové menstruační vložky pro komfort žen i přírody najdete na stránkách znesnáze21.
- Užitečné zkušenosti i rady, jak látkové vložky používat, prát a sušit, najdete zde.
- Pokud chcete podpořit další projekty spolu s Nadačním fondem PROPOLIS, nahlédněte sem.
Člověk bytostně prožívající nutnost uvědomování si provázanosti všeho a z toho vyplývajícího udržitelného fungování/rozvoje na úrovni jedinců, komunit, světa. V rámci menstruační hygieny po odzkoušení různých pomůcek sama zakotvila právě u látkových vložek v kombinaci s častěji měněnými bavlněnými hadříky.
Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!
