Nová bytost, která přišla na svět, si zaslouží vší pozornost a lásku. Partnerský vztah by se ale neměl dostávat na druhou kolej, kdy děťátko a maminka tvoří nerozlučnou dvojku a nezapojený tatínek mizí někde v dáli. Další zamyšlení Lilie Khousnoutdinové se věnuje tomu, jak se s partnerem podpořit a nově spojit v rodičovských rolích.
Partnerství po porodu je kapitola sama o sobě. Nicméně z mé zkušenosti spočívá základ v tom, že je nesmírně důležité partnera zapojovat. Když se já jako žena zaměřuji výhradně na dítě, můj partner se může cítit tak trochu odstrčený. Navíc je to poměrně krátkozraké, protože když si muž nezvykne s miminkem zacházet hned, potom možná brzy zjistím, že jsem na dítě sama. Přitom kdybychom už od začátku více spolupracovali, stalo by se určitě dělení o péči spíš samozřejmostí, což zpravidla znamená pro ženu velkou úlevu.
V partnerství je krásné vyzkoušet si také takzvané společné kojení, při němž může muž ženu podporovat, například ji zezadu objímat. Samozřejmě se bavíme o vztahu, který je funkční a láskyplný. Takový kontakt může ženu podpořit v tom, aby se cítila bezpečně a zároveň objetí, doteky, ale i pouhá přítomnost partnera pomáhá mamince produkovat oxytocin, který je primárně zodpovědný za dobrý průběh kojení. Zároveň pro muže to představuje ideální příležitost, jak navázat vztah a cítit se být součástí této jeho nově vznikající rodiny. Tímto způsobem lze podpořit i určité znovunalezení intimity mezi námi, když spolu trávíme čas v okamžicích plných endorfinů, což kojení zpravidla je.
Každopádně je důležité dopřávat si také čas opravdu jen jeden pro druhého. Nebavíme se o žádných celovečerních rande. Spíš o desítkách nerušených minut, které jsou zaměřené pouze na nás tak, abychom nezapomínali, že láskyplný a intimní vztah mezi rodiči představuje klíč k tomu, aby spolu fungovali i nadále a vyvíjeli se do pevné rodinné jednotky, která poskytuje zázemí i pro děti. Zároveň příchodem dítěte náš partnerský vztah nekončí a rodiče jsou přece také milenci.
Je máma třech děti, publicistka, historička a ceremoniářka. Před více jak 10 lety začala v Čechách pořádat semináře o přirozených porodech, kolekcí extravagantních šperků otevřela téma sebelásky a v posledních letech se věnuje také udržitelné módě a přechodovým rituálům. Podílela se na vzniku několika knih, nejznámější jsou Ženské příběhy a Novodobé ženské rituály. Podporuje řadu neziskových organizací, nyní skrz vlastní nadační fond Propolis. Je také vášnivou cestovatelkou, její oblíbenou zemí je Bhútán.
