ProFem: Násilí je stále zlehčováno. Oběti sexuálního násilí potřebují citlivý přístup

Víte, že s nějakou formou sexuálního násilí nebo obtěžování se v ČR setká každá druhá žena a každý čtvrtý muž? Odbornice z proFem, centra pro oběti domácího a sexuálního násilí, se snaží těmto lidem pomoci na cestě zpět k plnohodnotnému životu. Povídali jsme si nejen o nově otevřeném centru komplexní péče Port, které je pro oběti sexuálního násilí bezpečným útočištěm.

Jak funguje krizový byt pro oběti sexuálního násilí? Kdo má šanci se do něj dostat, jak dlouho v něm může pobývat a jakých služeb může využívat?

Krizový byt slouží pro stabilizaci našich klientek, které se z důvodu sexuálního násilí ocitly v akutní krizi a není bezpečné, aby byly samy nebo nemají ve svém okolí bezpečné místo, kam se uchýlit. Od podzimu 2024 ho budou moci využít až na sedm nocí. Během pobytu v této službě pomůžeme klientce naplánovat, co dělat dál, aby se její situace zlepšila. Po dobu jejího pobytu jí bude v prostorách centra PORT k dispozici také krizová interventka. PORT je prvním komplexním centrem pro oběti sexuálního násilí v České republice a klientky krizového bytu budou díky tomu mít přístup i k dalším našim službám, bude jim přidělena klíčová sociální pracovnice a mohou využít i našich právních a psychoterapeutických služeb.

Krizový byt bude určen ženám starším 18 let, které jsou oběťmi sexuálního násilí. Příjem do bytu bude mezi 8:00 a 20:00 a bude mu předcházet mapovací rozhovor, během kterého ověříme, zda je pro ně krizový byt tím nejvhodnějším řešením. Spolupracujeme také s organizacemi, které poskytují dlouhodobé azylové bydlení, na které můžeme klientky případně odkázat.

proFem - centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí
proFem - centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí

Nově budete otevírat i první gynekologickou ordinaci pro oběti sexuálního násilí. V jakém režimu bude fungovat? Budou tamější gynekologové speciálně proškoleni s ohledem na specifickou situaci obětí sexuálního násilí?

Příprava ordinace je pořád v procesu příprav a je podstatnou součástí našeho centra. V ordinaci bude možné poskytnout základní ošetření lidem, kteří si přijdou pro pomoc bezprostředně po útoku a také zde bude možné sebrat důkazní materiály a následně je v centru PORT uchovat až po dobu jednoho roku.

Jaké jsou největší nedostatky českého systému, pokud jde o oběti domácího a sexuálního násilí?

V proFem dlouhodobě sledujeme roztříštěnost českého systému. Tak, jak je aktuálně nastaven, funguje nekonzistentně, což v některých případech tak vede k úspěšnému řešení násilí, v jiných ale k opakovanému selhání. V celé společnosti také dochází k bagatelizaci násilí, což přispívá k chybnému vyhodnocování některých případů a neřešení konkrétních projevů násilí, které je často chybně považováno jen za individuální problémy a výstřelky. Náš poslední výzkum přitom ukázal, že s nějakou formou sexualizovaného násilí se za svůj život setká 58 % žen a že konkrétně znásilnění za svůj život zažila každá pátá žena. Z tohoto výzkumu také vyplynulo, že celkem 2,3 mld. Kč ročně je vynaloženo z veřejného zdravotního pojištění na léčbu dopadů sexualizovaného násilí (proFem, MindBridge, 2024).

Různé složky českého systému pomoci také vyhodnocují jednotlivé násilné projevy či epizody po svém. Například partnerské násilí nebývá posuzováno jako celek, ale jako série nesouvisejících přestupků. Jako skutečně relevantní je označováno fyzické násilí, a to především pokud má potenciál způsobit dlouhodobější újmu – ani facka, tak není nutně vnímaná jako závažná. V praxi se to projevuje například tak, že i fyzické napadení se může opakovaně dostat před přestupkovou komisi, aniž by byl řešen kontext, tedy partnerské násilí. (proFem, Sociologický ústav AV ČR, 2022)

V Česku také bohužel stále panuje mnoho mýtů a stereotypů. Mnoho lidí se například domnívá, že pachatelem znásilnění je nejčastěji cizí osoba, přitom opak je pravdou a nejčastěji se ho dopouští někdo z blízkého okolí oběti. Přitom v současném systému je máloco náročnější a komplikovanější než dokazování sexualizovaného násilí. V proFem lobbujeme za změny zákonů, které budou oproštěny od stereotypů, a naopak budou vycházet ze znalosti potřeb a skutečného prožívání obětí a přeživších.

Vaším mottem je "Měníme pochybovačnou otázku Opravdu se to stalo? na jasné ujištění Věříme vám." Čím to, že obecně chybí empatie vůči obětem sexuálního násilí? Ty se bohužel často setkávají s kombinací nedůvěry a slídivého pátrání po podrobnostech…

Oběti a přeživší se také velice často setkávají s nedůvěrou anebo necitlivým přístupem, které vyplývají z neznalosti lidských reakcí na traumatické události. Necitlivý přístup vyšetřovatelů anebo médií může vést i k druhotné viktimizaci (jde například o mnohokrát nucené opakování výpovědi, které člověka stresuje a retraumatizuje). Z našich zkušeností vyplývá, že oběti a přeživší mají velmi individuální potřeby, protože formy a okolnosti prožitého násilí nebo jeho dopady se u každé z klientek a klientů liší. Velmi důležitý je pro ně zpravidla pocit bezpečí a vědomí, že je někdo vyslechne a uvěří jim. Je proto pro nás zásadní respektovat tempo každé z nich a přizpůsobit se mu. Dále je zásadní žádným způsobem nebagatelizovat situaci a prožitky klientek a klientů, neklást nároky a do ničeho je netlačit. S klientkami a klienty proto pracujeme co nejcitlivěji a s respektem nasloucháme jejich potřebám, což dlouhodobě doporučujeme i orgánům činným v trestním řízení.

Ze strany médií se setkáváme se senzacechtivostí a fascinací tématy sexuálního a domácího násilí. U nás přitom není důležité případ vyšetřit ani se dobrat každého detailu, ale co nejlépe vyhovět potřebám každé klientky a klienta, kteří se na nás obrátí.

Jak moc se postoj společnosti vůči sexuálnímu násilí z vašeho pohledu posouvá? Spoustu práce v tom dělá řada organizací a koneckonců i nedávné medializované případy pomohly snad lépe pochopit psychologickou situaci oběti: že zamrznout a "odpojit se" od sebe je v momentě sexuálního nátlaku normální stav. Tedy že opravdu není namístě mít obětem za zlé, že se víc nebránily, nebyly schopny vyslovit jasné NE…

Pozitivně vnímáme, že se v posledních letech téma sexualizovaného násilí stává menším tabu a více se o něm píše a mluví ve veřejném prostoru. Velmi si ceníme práce dalších neziskových organizací a aktivistických spolků, které společnost vzdělávají a zcitlivují. Je ale třeba podotknout, že jde pořád o malé krůčky a zdaleka jako společnost nejsme blízko vyřešení této komplexní problematiky. Například vzdělávání odborné veřejnosti napříč všemi patry českého systému pomoci je pořád zanedbané a není mu věnována dostatečná péče ani pozornost. Schválení redefinice znásilnění, kterou už podepsal i prezident, a nové definice domácího násilí, které prošlo parlamentem a jehož iniciátorem je koalice NeNa, které je proFem součástí, jsou jistě dobrými zprávami a doufáme, že se promítnou do efektivnějšího řešení případů českou justicí.

V proFem se soustředíme především na přímou pomoc obětem v jejich k cestě k plnohodnotného životu, a proto se i naše vzdělávací aktivity bojující proti stereotypům soustředí na edukování novinářů a novinářek, pořádáním workshopů pro školy a pro další odborné pracovnice a pracovníky, jako jsou třeba policie a zdravotnický personál. Jsou to totiž často právě tito lidé, kteří se s oběťmi a přeživšími setkají jako první, a je důležité, aby rozuměli specifickým projevům traumatu a reakcím, jako jsou – útok, útěk, zamrznutí – které zmiňujete.

V případě sexuálního násilí oběti a přeživší obvykle popisují, že v ten daný moment zažívaly silný strach o život. V tu chvíli totiž nemohly vědět, jak konkrétní napadení, útok či násilí skončí, kdy a zda se zastaví. Situace sexuálního násilí je velmi často spojena s pocitem ohrožení vlastního života. A náš mozek v takové chvíli volí strategii, kterou vyhodnotí jako nejefektivnější. Zamrznutí v daný moment představuje obranu, která může násilníka odradit od dalšího útoku. Jedná se o zkušenost získanou evolucí. Anebo, pokud bude násilí pokračovat, zamrznutí alespoň pravděpodobně zajistí to, že útok může být méně surový. V tak strašné situaci se jedná o velmi moudrou obranu, která je podmíněna evolučním vývojem
a fyziologicky. Nikdo si ji nevolí vědomě.

Jádro proFem tvoří multidisciplinární tým odbornic. Jak předcházíte vyhoření, jak se zdrojujete, abyste zvládaly odvádět jistě psychicky náročnou práci?

Psychohygiena a sebepéče má v pomáhajících profesích nezastupitelné místo. Na čem si hodně zakládáme, je možnost sdílení. A to jak pravidelné na týdenních poradách, měsíčních supervizích, tak akutní v danou chvíli bezprostředně po konzultaci. Naše pracovnice mohou kdykoliv oslovit kolegyně a probrat s nimi, jak schůzka proběhla, jak se po ní cítí apod. Také má v rámci proFem každá z nás možnost využít individuální intervize (kterou poskytuje přímá nadřízená nebo pověřená pracovnice) nebo supervize (vedená externí supervizorkou). Sdílení je nástroj, který využíváme cíleně, a vedeme k tomu celý tým. Každému ale vyhovují jiné techniky a metody. Někomu pomáhá pohyb, relaxace, čokoláda. Každá pracovnice si najde své. Na co se však v rámci naší práce také zaměřujeme, je míra přímé práce. Omezujeme počet konzultací na pracovnici v jeden den, délku služeb krizových interventek tak, aby byla zátěž zvládnutelná.

Na otázky za proFem odpovídaly Bára Venclová a ředitelka organizace Jitka Poláková.

Kdo je proFem a co je PORT?

ProFem je nestátní nezisková organizace, která už 30 let pomáhá obětem domácího a sexuálního násilí najít cestu zpět k plnohodnotnému životu beze strachu. ProFem pořádá workshopy mimo jiné pro ty, kteří jednají s oběťmi sexualizovaného násilí mezi prvními, aby si počínali empaticky. Také lobbuje za změny zákonů, aby byly oproštěny od stereotypů, a naopak vycházely ze znalosti potřeb a skutečného prožívání obětí a přeživších.

profem.cz

PORT je komplexní centrum pro oběti sexuálního násilí, první svého druhu v Čechách. Otevřelo v lednu 2024 na pražském Břevnově a jeho posláním je být bezpečným útočištěm a centrem profesionální pomoci pro oběti sexuálního násilí a obtěžování, které poskytuje komplexní podporu speciálně vyškolených odbornic pod jednou střechou, už brzy včetně gynekologické ordinace. Fungování centra můžete podpořit ve sbírce na Darujme.cz.

Port: Centrum pro oběti sexuálního násilí

Redakce blogu Kalíšek.cz
Autorky článku

Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!

Články autorky

Doporučujeme také následující články

Gabriela Tuatti: Ženám s endometriózou pomáháme zlepšit kvalitu života

Gabriela Tuatti je expertka na endometriózu s osobní zkušeností. Medicína jí předpovídala bezdětnou budoucnost, Gabriela však (nejen) skrze byliny objevila svou cestu z nemoci ven, postupně porodila dva syny a k dětem pomohla i dalším ženám. S lékaři dnes spolupracuje jako naturoterapeutka a fytoterapeutka.

Barbora Chládková: Tělo mívá na naše životní situace úplně jiný názor, než čekáme

O tom, že tělo je "neprobádaná schránka plná pokladů, o kterých nemáme páru" a jaké to je, když ho pustíme ke slovu a podíváme se na své problémy prostřednictvím sochařské hlíny "rukama", jsme si povídaly se sochařkou a life koučkou Barborou Chládkovou. A také o mateřství a cestě za otěhotněním. "Je to hodně náročné, když namísto dvou čárek na testu zase menstruujete. Ale ve skutečnosti to trápí partnery oba. Muži se často cítí bezradní. Přijde mi důležité se vzájemně pochopit a sama na sebe přestat koukat jako na ženu, která nedokáže otěhotnět, ale začít tu situaci vidět v širších souvislostech," říká Barbora na základě vlastní zkušenosti.