Rozhovor s psycholožkou, jejíž instagramový profil Od sebe k sobě možná znáte. Sdílí na něm své zkušenosti se sekundárním vaginismem - a také spoustu podpory ostatním ženám, užitečnou osvětu a impulzy k sebepřijetí.
Máte vaginismus a o životě s ním píšete instagramový profil. Proč jste se rozhodla jít s kůží na trh?
Ve chvíli, kdy jsem profil zakládala, se o vaginismu ještě vůbec nemluvilo. Žádný podobný profil neexistoval a já jsem si říkala, že je to škoda. Tušila jsem, že nejsem jediná žena, která vaginismem trpí, a tak jsem chtěla podpořit ženy, které mají stejný problém. Už jen samotné sdílení s někým, kdo ví, o čem mluvíte, pomáhá.
V době, kdy jste asi ještě svůj problém neuměla pojmenovat, se vám od gynekologů dostalo dostalo několik více či méně bizarních rad. Je to opravdu tak špatné, co se týká informovanosti u odborné veřejnosti? Píší vám podobné příběhy i další ženy?
V té době to opravdu špatné bylo, velmi. Informovanost byla téměř nulová. I dnes se ke mně dostávají podobné příběhy, ale věřím, že jsou na tom odborníci lépe. Doufám v to. Téma se začalo poměrně šířit a naštěstí vím i o ženách, které mají v tomto ohledu ze strany odborníků velkou podporu.
U nás na blogu vyšel již také rozhovor s ženou, která trpí primárním vaginismem. Vy řešíte problém se sekundárním. Můžete čtenářkám vysvětlit, v čem je rozdíl (a možná se i rozpovídat o vašem příběhu)?
Vaginismus je sexuální porucha, při níž dochází k mimovolnímu křečovitému stažení svalů pánevního dna. Svaly se stáhnou natolik, že není možný sexuální styk, ale často ani zavedení tamponu či provedení gynekologické prohlídky. Primární vaginismus znamená, že sexuální styk nebyl pro ženu možný již od začátku, nemá s ním žádnou zkušenost. Žena se sekundárním vaginismem již zkušenost s bezbolestným sexuálním stykem má, vaginismus se objevil později. Tak jsem to měla já. Sex jsem si v minulosti užívala bez bolesti. V jednom období se to poté náhle změnilo.
V jaké fázi se nacházíte nyní?
Musím se přiznat, že touto dobou své „trénování“, jak tomu říkám, docela zanedbávám. Posunula jsem se od doby, kdy jsem profil zakládala, velmi daleko. Pokud trénuji, většinou jsem hned poté schopna bezbolestného styku, což je pro mě neuvěřitelná věc. Bez trénování to ale zatím nejde. Plánuji tomu teď dát opět prioritu a zaměřit se na to. Věřím, že jednou budu moct svoje dilatační sady zahodit.
Pravidelně dilatujete a sdílíte své pokroky na Instagramu. Stačí to? Z toho, co vím o vaginismu, jsem si myslela, že jde hlavně o vyléčení duše. Jak pracujete s hlavou?
To je moc hezká otázka, děkuji za ni. Samotná dilatace podle mě opravdu nestačí, ale je velmi důležitou součástí. Dříve jsem docházela pravidelně k psychoterapeutovi, díky němuž jsem si vlastně i pojmenovala svůj problém. I nyní docházím na terapie a s hlavou pracuji neustále. Ono to o ní celé vlastně je. Jisté centrum v našem mozku nás chce chránit, a tak spustí poplach, díky kterému se svaly pánevního dna sevřou. Našim cílem by v léčbě mělo být naučit náš mozek, že je to v pořádku, že se nic neděje. Vlastně ho trochu přeprogramovat. To se děje díky dilataci, terapii, ale třeba i relaxaci a podobně.
Často na svém zmiňujete důležitost vztahu k sobě. To je téma, které je podle mě důležité nejen pro ženy, které trpí vaginismem, ale pro každého bez rozdílu. Jak na to jdete vy? Co vám pomáhá navázat zdravý vztah sama se sebou a jak ho opečováváte?
Vždy, když slyším o vztahu k sobě samé, říkám si, že nejde předstírat, že je to jednoduché. A proto neexistuje ani žádný univerzální návod. Zdravý vztah se sebou pro mě znamená vnímat svoje tělo, být za něj vděčná, vidět na sobě to hezké, dovolit si odpočívat a nic nedělat, učit se říkat „ne“ věcem, které mi neprospívají, pracovat se svými zlými skřítky v hlavě… a takhle o vztah k sobě pečuju, snažím se pracovat na těchto věcech. Moc mi v tom pomohla nejen terapie, ale i upřímné a hluboké rozhovory s kamarádkami a chvíle, kdy jsem byla jen sama se sebou.
Zkoušíte i jiné aktivity, které s ženstvím a pánevním dnem přímo souvisí? Třeba tanec? Školu pánevního dna? Ženské kruhy? Meditace?
Ano. Ve Škole pánevního dna jsem byla ještě předtím, než jsem si založila profil. Ten kurz byl obrovsky zajímavý a několik věcí jsem si z něho odnesla. Především to, že s pánevním dnem toho souvisí spousta z našeho života. Moc ráda mám nějaké druhy relaxací, protahovací cviky a tanec. Plánuji ještě vyzkoušet bylinnou napářku, která je často doporučována.
Řešíte vy a ženy s vaginismem také menstruaci a výběr menstruační pomůcky, nebo to s touto diagnózou nijak zvlášť nesouvisí?
Tady záleží primárně na závažnosti vaginismu. Pokud žena bez problémů zavede například kalíšek, pravděpodobně to nemusí tolik řešit. Pokud je ale vaginismus závažnější a zavedení kalíšku je bolestivé, určitě výběr menstruační pomůcky tyto ženy řeší. Variantou jsou pak třeba menstruační kalhotky, které se v poslední době velmi rozšířily. Určitě bych nedoporučila zavádět si jakoukoliv menstruační pomůcku přes bolest.
Z vašeho profilu jsem pochopila, že studujete psychologii. Byla vaše motivace ke studiu právě snaha porozumět své diagnóze? Nebo pomáhat dalším ženám s vaginismem?
Ano, již jsem vystudovaná psycholožka. Mou motivací byl opravdu obor samotný. Zájem o to dozvědět se, jak lidé přemýšlí, jak je možné je podpořit a pomoci. V době nástupu na vysokou školu jsem ještě neměla svůj problém pojmenovaný, spíš jsem se na něj snažila zapomenout a doufala, že sám odezní. To se samozřejmě nestalo.
Co žena s vaginismem potřebuje slyšet? A které nevyžádané rady vás naopak nejvíce ranily?
Budu mluvit za sebe. Potřebovala jsem v nejtěžších chvílích slyšet jakoukoliv podporu. Určitě by mi pomohlo slyšet, že v tom nejsem sama, že to určitě zvládnu. Že se s tím dá něco dělat a není to napořád. A také jednu velmi důležitou věc, a to, že tento problém neznamená, že jsem špatná žena. Jako nejsmutnější (ačkoliv vyžádané) rady vnímám ty, které jsem osobně slyšela od odborníků. Jedna z nich je třeba: „Dejte si předtím dvě sklenky vína nebo použijte víc lubrikačního gelu.“
Co byste vzkázala ženám, které se s podobným problémem potýkají?
Ať se to nebojí řešit. Je to opravdu velmi intimní věc, tudíž naprosto chápu ostych a nejistotu, pokud se s tím má žena někomu svěřit. Je to ale důležité, protože se s vaginismem dá pracovat. Jste všechny silné a skvělé ženy! Zvládnete to.
Jsem psycholožka pracující s dětmi a je mi 26 let. Před osmi lety se u mě vaginismus projevil poprvé. Už přes rok sdílím svou cestu k jeho překonání na instagramovém profilu odsebe.ksobe. Mým hlavním cílem je podpořit ženy, které se s vaginismem také setkaly. Dodat jim odvahu, ukázat jim možnosti léčby a připomenout, že nejsou špatnými ženami.
Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!