Rehabilitační primářka: Inkontinence se dá řešit vhodným cvičením. Samo to nepřejde

Inkontinence moči je samovolný, nedobrovolný únik moči. Takže moč nám uniká ve chvíli, kdy to nechceme. Z odborného hlediska se dělí do několika skupin a tento projev patří do obrazu některých celkových onemocnění – roztroušená skleróza, stařecká demence – nebo se s ním setkáváme po poranění míchy, po operaci prostaty apod.

Nejběžnější formou, se kterou se setkáváme u žen, je tzv. stresová inkontinence.

Příběh takové inkontinence se většinou vyvíjí tak, že žena začne nejdříve pozorovat, že při kýchnutí, déle trvajícím kašli, dochází k úniku třeba jen několika kapek moči. Někdy to je po užití léků na uvolnění svalů při bolestech zad nebo při skákání na trampolíně, při běhu. Jindy žena začne pozorovat, že musí chodit častěji močit, hlavně v noci, třeba i několikrát. Nebo začne mít problém po ránu, po probuzení. Často to bývá spojené s větším naplněním močového měchýře. Jindy zase řeší něco, čemu říkáme imperativní mikce (močová urgence) – zkracuje se doba, kdy musí jít na WC, od chvíle, kdy začne poprvé cítit potřebu. Tyhle potíže někdy mohou být jen dočasné – například po porodu – a pak zase samovolně ustoupí. Nebo sice přetrvávají, ale třeba i docela dlouhou dobu bez toho, aby se horšily, a ženy se jim přizpůsobí. Ale pak může nastat i poměrně prudké a náhlé zhoršení stavu, které ženu nepříjemně překvapí.

Co je příčinou úniků moči? Proč vůbec inkontinence vzniká?

Vždy když mluvíme o inkontinenci, musíme mluvit o pánevním dnu. Pánevní dno je jakási svalově-vazivová přepážka, která funkčně a pružně uzavírá zespodu pánev. Jednou z jejích funkcí je podpírat a udržovat na místě orgány, které máme v pánvi a dutině břišní. Současně svalová vlákna pánevního dna obkružují přirozené otvory pro močovou trubici, pochvu a konečník a pomáhají při plynulém vyprazdňování.

Pánevní dno má určitou mechanickou "kvalitu", pružnost, pevnost – která se s různými vlivy mění – roli hraje věk, nadváha, fyzické přetěžování, porody, operace, případně poranění při porodu. Já to ženám připodobňuji k tomu, jako kdyby toto dno pánevní bylo z materiálu, jako jsou plavky. Zpočátku pružné, drží krásně tvar, ale zacházením, věkem, se látka mění, sepere se a začne být "vytahaná". Nedokáže už plnit dost dobře svoji funkci – jak co se týče udržování správné polohy orgánů, tak pokud jde o fungování svěračů.

Výhoda pánevního dna oproti plavkám je, že vhodným cvičením mu můžeme pružnost zase vrátit. Svaly, které ho tvoří, jsou ovlivnitelné vůlí a můžeme je tedy trénovat, posilovat. Běžně to většinou samy neděláme, ale můžeme se to naučit.

Cvičit pánevní dno může být zábava

Ohledně tréninku pánevního dna existuje řada názorů a přístupů. Od těch čistě mechanických přes různé východní techniky atd. Některé využívají ke cvičení řadu pomůcek, závaží, stimulační přístroje.

Já jsem si během let vytvořila svoji techniku, která vyhovuje mně a mým pacientkám, a připadá mi zábavná a nestresuje je. K některým z cviků jsem se dostala díky mým pacientkám, které si ty moje cviky podle sebe upravovaly, a některé pak samy přišly i s názvy – valčík, tornádo, vřetýnko, španělská vlna, gondola, trhání sedmikrásek.

Je to taková taneční technika – netančíte vy, ale učíte tančit vaše pánevní dno. Začínáme cvičit vleže na zádech, ale postupně se přidávají cviky vsedě, vestoje. Zvenku nikdo nevidí žádný pohyb, ale vaše pánevní dno se postupně roztančí. Cvičení samotné navozuje velmi libé pocity - tedy je později ideální pro chvíle, když někde čekáte nebo stojíte ve frontě nebo v metru.

Posilujte tancem i chůzí

Vedle těchto tanečních cviků pro pánevní dno doporučuji udělat si čas na vhodné aktivity podle vlastního výběru – nemyslím tím zrovna luxování, práce na zahradě nebo vaření, ale chůzi, plavání, cvičení, tanec. Pro dobrou funkci pánevního dna je totiž nesmírně důležité držení těla, pohyblivost a dobrá tělesná kondice. Pánevní dno je důležitou součástí takzvaného hlubokého stabilizačního systému – systému, ve kterém spolupracuje s hlubokými svaly, bránicí, dechovými svaly a který je nesmírně důležitý pro udržování napřímeného držení a dobré stability těla.

Důležité mi taky připadá, jaký máme k tomuto problému a vůbec ke svojí intimní oblasti vztah. Pořád to je ještě trochu takové tabuizované téma – v televizi sice slyšíte slovo inkontinence každou chvíli, ale většinou jsou to reklamy, kde se zářivě usmívají ženy, které využívají úžasné inkontinenční vložky. Nic o prevenci, o možnosti cvičení. Přitom tento problém řeší každá čtvrtá, někdy už v mladším věku, po porodu. Stárnutím pak jejich počet stoupá a v tom vyšším věku si troufnu říct, že se v nějaké míře týká každé druhé.

Inkontinence není tabu

Když si při vyšetření povídám s ženami, které na cvičení poslal gynekolog nebo nás vyhledaly samy, vnímám u nich často pocit studu. Řada z nich to cítí jako nějaké selhávání, cítí se méně atraktivní jako ženy, zhoršuje se jejich sebejistota. Jsou nejisté, když o svém problému mluví, snaží se ho zlehčovat. Často přicházejí po delší době trvání obtíží, když se zhorší a začnou je omezovat v sociálních kontaktech, cestování. Chodí méně do společnosti, přestanou sportovat, zhoršuje se jejich vztah k intimitě a sexu.

Prvním krokem ke zlepšení je si potíže s inkontinencí přiznat a nebát se svěřit se svému lékaři. Jedině přijetím problému se otevírá cesta k jeho řešení.

Způsobů cvičení je celá řada, najděte si to "své"

Nepovažuji se za specialistu na oblast gynekologie a urologie v oboru rehabilitace, ale za 30 let praxe ambulantního rehabilitačního lékaře jsem tento problém ve spolupráci s gynekology v naší nemocnici řešila s velikým množstvím žen - a také sama po druhém náročnějším porodu. Absolvovala jsem kurzy s různým přístupem k této problematice a vytvořila jsem si takové cvičení, které vyhovuje mně a mým pacientkám. Cvičení je nezbytné, povídáním ještě nikdy žádné svaly neposílily, ale psychoterapeutický přístup je podle mě při terapii inkontinence naprosto nezbytnou součástí, takže si se svými pacientkami hodně povídám a pak je učím cviky, které následně cvičí doma podle "zacvičení". Nemyslím, že moje cvičení je jediné správné, a ani si nemyslím, že vůbec existuje nějaké jediné správné cvičení. I v rámci našeho rehabilitačního centra spolupracuji s kolegyní fyzioterapeutkou, která sama pracuje trochu jinou technikou certifikovaného systému cvičení pánevního dna a je i jeho lektorkou.

Podle mě by si žena měla vybrat takový přístup, který ji osloví, bude jí sympatický, a také by jí měl být příjemný kontakt s terapeutem. Pokud pak nějakou dobu opravdu cvičí podle jeho doporučení, tak by se měl objevit i pozitivní výsledek, a pokud tomu tak není, může zkusit jiný přístup, jiného terapeuta. Vzdát cvičení, že ji neoslovilo zrovna to, ke kterému se dostala napoprvé, je škoda.

Stejně tak je škoda, že řada žen první příznaky podceňuje a věří tomu, že to "samo přejde". Přitom cvičení pánevního dna vám může pomoci zvýšit sebevědomí a zlepšit vaši spokojenost a sebejistotu v prožívání sexu.