Inkontinence v těhotenství a po porodu

Opakující se samovolný únik moči v těhotenství není nic příjemného, ale zároveň nic neobvyklého - týká se až šedesáti (podle jiných zdrojů až osmdesáti!) procent nastávajících maminek. Téměř vždy jde přitom o tzv. inkontinenci stresovou neboli námahovou - tedy nechtěný únik moči při zakašlání, kýchnutí, při smíchu či prudším pohybu, ale i při sexu.

Co močovou inkontinenci v těhotenství způsobuje?

Ve zkratce řečeno: příčinou je zvětšující se děloha, v které roste plod. Už v prvním trimestru se kapacita močového měchýře kvůli rostoucí děloze snižuje (přibližně na 4 dcl objemu). Ke konci těhotenství může mít močový měchýř kapacitu už jen necelé 3 dcl. "Hranice naplnění" močového měchýře se tedy snižuje a ruku v ruce s tím jde nucení na močení. Tím se vysvětluje, proč těhotné ženy navštěvují toaletu tak často.

Zkraje těhotenství má na časté močení největší vliv větší prokrvení některých orgánů, které ve svém důsledku i více zaměstnává ledviny.

Vliv na močovou inkontinenci mají i hormony, které k těhotenství nerozlučně patří. Svaly a vazy pánevního dna se povolují a rozvolňují jednak vlivem tlaků zvětšující se dělohy, jednak právě vlivem hormonu progesteronu. Dochází i k oslabení podpůrného aparátu močové trubice.

U části žen se potíže s úniky moči v těhotenství vyřeší "samy" porodem. Děloha se postupně navrátí do původních rozměrů a močový měchýř má opět "životní prostor" a inkontinence postupně vymizí. Tento proces může trvat týdny i měsíce. U části žen však problémy přetrvávají a jejich ignorování či odsouvání řešení se příliš nevyplácí.

Inkontinence v těhotenství a po porodu pohledem urogynekologa

Na naše otázky odpovídal MUDr. Vít Mairich z urogynekologického, gynekologického a porodnického pracoviště Vivegyn v Jablonci nad Nisou.

Jak moc těhotné ženy problém inkontinence trápí? Svěří se svému gynekologovi? A pokud ano, co jim radíte?

Udává se, že se s problémem inkontinence moče, ať už jakéhokoliv typu, setká v graviditě kolem 50 až 60 procent žen. Z tohoto celkem vysokého počtu tak cca třetina nic neřeší, třetina sice řeší, ale lékaři svoje potíže nesdělí, a třetina se ošetřujícímu lékaři svěří. Pak záleží na tom, jak dalece je ošetřující lékař v problematice inkontinence "osvícený" a jakým způsobem to s dotyčnou maminkou posléze řeší nebo ji doporučí do urogynekologické poradny. V urogynekologické poradně by se měla pacientka setkat s odborníkem, který inkontinence moče jakéhokoliv charakteru řeší. Otevřeně řečeno - během gravidity je hlavní terapií konzervativní terapie - cviky na posílení pánevního dna (pokud samozřejmě vyšetřením vyloučíme jiné "organické příčiny - zánět apod.). To lze provádět jak před otěhotněním, tak ve všech fázích gravidity. Důležitější než "objemy" je pravidelnost cvičení. K dokonalosti prevence neduhů během gravidity je vhodné i trénink ostatních svalových skupin (břišní, zádové apod.), protože i bolesti zad jsou častou obtíží v těhotenství. Výhodou je cvičení například pod dohledem zkušeného odborníka na fyzioterapii, který má specializaci na pánevní dno.

Na koho se mají ženy obrátit, když potíže s inkontinencí přetrvávají i po porodu?

Primárně by se ženy měly svěřit svému obvodnímu lékaři nebo obvodnímu gynekologovi a ten by je měl správně nasměrovat na odborníka v oboru urogynekologie. Pokud je problém s inkontinencí po porodu, doporučí se intenzivní cvičení svalů pánevního dna a vyčkáme určitě rok až rok a půl a při přetrvávání obtíží pak další řešení. "Aktivní" řešení je výsledkem komplexního urogynekologického vyšetření a je velmi individuální.

Je vždy na vině ochablé (vyčerpané, přetížené, zanedbávané) pánevní dno, nebo může jít i o jiné zdravotní problémy?

Ano, největší procento toho, proč se inkontinence objeví, je problematické pánevní dno. Hlavní rizikový faktor je víceméně vrozený - vrozená kvalita vazivové tkáně. Dalšími pak obtížné vaginální porody (velký plod, rozsáhlejší porodní poranění, protrahované porody, operační vaginální porody), operace v oblasti malé pánve, opakované záněty močových cest, obezita, rizikové zaměstnání... a jiné. Lehce "protektivním" faktorem je vedení porodu císařským řezem, ale i ženy, které porodily císařským řezem, mohou trpět inkontinencí moče, riziko je ale nižší. Neznamená to ale, že by měly všechny rodičky rodit císařským řezem. Přece jenom je to operace, která si s sebou nese i jiná možná rizika. Ale tato konkrétní problematika je velmi rozsáhlá a je předmětem mnoha studií a odborných konferencí.

Co se stane, když ženy včas problémy se stresovou inkontinencí neřeší?

Pokud se inkontinence moče objeví po porodu, tak je několik variant vývoje:

• Žena necvičí, neřeší a stav se spontánně upraví a inkontinencí nikdy netrpí.
• Žena necvičí, je inkontinentní a stupeň inkontinence se jen s věkem zhoršuje.
• Žena cvičí, rehabilituje, stav se vylepší a moč do budoucna udrží.
• Žena cvičí, dojde k přechodné úpravě, ale s věkem se opět symptom inkontinence objeví.
• Žena cvičí pilně bez efektu.

Většinou ale, pokud je inkontinence moče po porodu, tak se v určitém věku únik moči objeví a k výraznějšímu zhoršení dochází ve věku klimakteria v souvislosti s poklesem hladiny estrogenů.

Potíže s inkontinencí se v určité míře podle některých dat týkají až poloviny populace. Čemu to přičítáte a kde jako gynekolog vidíte prostor pro ženy, aby těmto problémům předcházely?

Máte pravdu - populační počty inkontinence jsou překvapivě vysoké. Osvěta dělá hodně. Spousta žen považují tyto potíže za vlastně něco normálního, co patří k věku, a tudíž se se lékaři nesvěří. V této oblasti jsou značné rezervy. Výše zmíněné vrozené dispozice neovlivníte. Možnou prevencí je důsledná preventivní rehabilitace pánevního dna a tzv. hlubokého stabilizačního systému (což je doménou oboru rehabilitace), úprava životního stylu, redukce váhy, přiměřená fyzická aktivita. Je určitě výhodou, pokud se žena se svými potížemi svěří co nejdříve ošetřujícímu lékaři a ten ji vyšle na konzultaci do odborné urogynekologické poradny.