Už jenom to, že prožíváme svůj život v ženském těle můžeme považovat za největší mystérium, kterého se nám mohlo dostat. Samozřejmě i fungování mužského těla je úžasné, o tom žádná, ale jelikož náš web je zaměřený primárně na ženy, pojďme se na chvíli ponořit do těch ženských mystérií.
Ženské tělo
Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik se v jednom okamžiku děje v těle procesů? Opravdu velké množství. Naše tělo je pozoruhodné, umí toho tolik a tolik toho zvládá. A to vše bez našeho přímého uvědomění či zapříčinění. Je zkrátka úžasné a zaslouží si proto naše ocenění a lásku. A to i přesto, že máme často pocit, že vypadá jinak, než bychom si přáli –přály. Vlivem různých reklam máme dojem, že bychom měly vypadat jinak, a proto se cítíme jako nedokonalé a nehezké. Říká se, že kdyby si ženy uvědomily svou krásu, zkrachovalo by mnoho firem, které právě tomto našem pocitu vydělávají. Neříkám tím spokojit se například s nadváhou, ale začít s navazováním láskyplného vztahu s tělem a následně poté s cvičením a zdravějším jídelníčkem.
Kromě toho ale naše (ženské) tělo umí mnohem více: menstruovat a připravovat tak ideální prostředí pro případné zahnízdění vajíčka, vyživit miminko v děloze a následně jej porodit, tvořit pro něj mléko, cítit potěšení, prožívat orgasmus – někdy dokonce také vícečetný... Máme tedy právem být na co hrdé a za co být vděčné. Dříve si toto ženy více uvědomovaly a byl oslavován tzv. kult Bohyně v období, které je nazýváno jako matriarchát.
Matriarchát – byl nebo nebyl?
O pojmu „matriarchát“ se začalo hovořit až od roku 1861, kdy švýcarský antropolog J. J. Bachofen s touto teorií přišel. Opravdu se jednalo pouze o teorii. Historikové té doby uvažovali o tom, jaké období mohlo předcházet patriarchátu. Domnívali se, že předešlá doba musela být nutně primitivnější, a z jejich pohledu tomu odpovídalo pojetí, že vládly ženy. Jenže když se řekne vládnout, je to spíše mužská „kvalita“ či záležitost. Mnoho dnešních historiků se proto shoduje, že matriarchát tak, jak jsme se o něm učili ve škole, zřejmě neexistoval. Jak tedy asi vypadala doba před patriarchátem? Moc mě zaujalo tvrzení, že v tomto období nikdo nevládl, muži i ženy si byli rovni a každý zastával své dané místo. Dnes se toto období označuje spíše jako matrilineární společnost. Typickou charakteristikou této doby je uctívání Země jako Velké Matky a zároveň také uctívání žen, neboť ty propůjčují svá těla Velké Matce, aby skrze ně mohl vzniknout nový život. Po celém světě se z tohoto období nalézají sošky tzv. venuší. Tedy sošky žen, u kterých jsou zdůrazněny „plodné prvky“: široké boky, velká prsa, zkrátka velmi kypré tvary. Tyto sošky však nezobrazují reálné ženy, sloužily spíše jako rituální předměty k uctívání Velké Matky.
Ani v dalších staletích tento kult nevymizel, jen se přetransformoval do podoby, která byla možná či přijatelná. Nám ženám je zkrátka přirozené vnímat v božství i ten ženský aspekt. A protože byly ženy z náboženského života na mnoho let úplně vykázány, začíná tato potřeba opět sílit. Od 80. let sílí tzv. ženské spirituální hnutí, které se otázkami ženství zaobírá a snaží se znovuobnovit a znovu přinést Bohyni do života žen. I u nás v České republice narůstá počet nejrůznějších ženských seminářů, kde si ženy mohou uvědomit svou jedinečnost, oslavují své tělo, navracejí se k rituálům a začínají být činné i v náboženských otázkách. (Více si o tématu Bohyně můžete přečíst ve článku Bohyně se probouzí.)
Zajímavosti: V začátcích křesťanství byly ženy nábožensky činné. Mohly být apoštolkami, prorokyněmi či biskupkami. Až později se stalo křesťanství výhradně mužskou záležitostí. A také: v raném období křesťanství se zapisovala evangelia, ve kterých bylo plno ženské symboliky a Bůh byl vnímán jako božský otec a také jako božská matka. V počátcích křesťanství totiž existovalo evangelií daleko více, než je tomu dnes.
Posvátná místa a místa zasvěcená Bohyni
Cesta za Bohyní může být záležitostí vnitřní - vnitřním ponorem do sebe samé a objevováním svých vlastních božských aspektů uvnitř sebe, ale také vnější - za Bohyní se můžeme vydat do přírody. Stačí vyjít ven, kamkoli, do lesa, na louku – všude můžeme vnímat projevy Bohyně – Matky přírody. Vždyť naši předkové vnímali její znamení a poselství všude a ve všem, v každém lístku na stromě či v letu ptáka a její hlas slyšeli promlouvat skrze zvuky zvířat. Můžeme se ale také vydat do míst, které jsou přímo některé z bohyní zasvěcené. (A že takových míst u nás v Čechách máme požehnaně!) Na takovýchto energeticky silnějších místech můžete, ale také nemusíte „něco“ cítit. To něco může být určitým pocitem v těle nebo můžete zachytit určitý obraz či poselství.
Pro ty z vás, kteří takto citliví nejsou (stejně jako já), doporučuji zajít do kostela, zde „silnou energii“ opravdu pocítíte. Většina kostelů stojí na místech bývalých pohanských svatyní, které se nacházely na silových místech (v místech, kde se tyto silové linie dokonce kříží). Pokud se chcete vydat po stopách Bohyně, existuje mnoho nádherných míst po celé Zemi. Ostatně můžeme vnímat i to, že celá planeta je Velkou Matkou Bohyní, a tedy ať se vydáte kamkoli, setkáte se s Pachamamou.
Mystický Avalon, kde přítomnost Bohyně je vidět a cítit na každém kroku.
Tajemný ostrov opředený mnoha legendami, místo, kde je možné cokoliv.
Avalon
Pro mne úžasným místem zasvěceným Bohyni je anglické město Glastonbury. Místo, kde se podle legendy zároveň nacházel bájný Avalon. Toto místo zakryté mlhami však k sobě pustí jen toho, kdo je toho hoden. (Jak je to krásně znázorněno ve filmu Mlhy Avalonu.)
V komplexu bývalého opatství v Glastonbury můžete vidět dokonce i kámen, který údajně sloužil při menstruaci. Do tohoto kamene ženy menstruovaly a v něm se také krev shromažďovala k dalšímu rituálnímu využití. O kousek dál ve vesnici se můžete napít ze dvou posvátných pramenů. Jeden obsahuje hodně železa, a proto je barva vody lehce narezavělá. Tento pramen je spojen s ženským archetypem. Druhý pramen, který vytéká na opačné straně cesty, je zasvěcený mužskému archetypu.
Avalon – Glastonbury je zkrátka místem, kde můžete narazit na zajímavé lidi, projít si mnoho posvátných míst, ale narazit můžete také na nejrůznější obchůdky, ve kterých je radost pobýt i nakoupit. Můj oblíbený je obchůdek plný vykuřovadel a vonných olejíčků značky Star Child a hned vedle něj se nachází magický obchod Stone Age se sympatickým prodavačem Luiem (který, jak poznamenala jedna žena našeho zájezdu, vypadá jako Zlatoslav Lockhart z Harryho Pottera).
Obchod Stone Age
Lui před otevřením obchodu zhruba 30 let cestoval po celém světě. Dlouhou dobu žil například v Indii, jihovýchodní Asii, Austrálii, Jižní a Severní Americe, v Africe až nakonec se svou rodinou zakotvil právě v Anglii. Na svých cestách objevil a zamiloval se do kamenů a krystalů, se kterými se na cestách učil pracovat. Nyní vyrábí šperky, součástí kterých jsou nádherné drahokamy, které tělo nejen zdobí, ale také léčí. Jeho skvostné šperky máme také na našem e-shopu Maluna.
Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!
