Zuzka Lhotová: "Předsudky nechte doma!"

Cítíš se více jako sociální antropoložka nebo jako módní návrhářka? Je něco, co obě tyto činnosti propojuje?

To se zrovna docela dost mění. Vždycky jsem se cítila víc jako antropoložka, ale vzhledem k mému současnému studiu, teď čím dál častěji říkám, že jsem návrhářka :). Trpím takovým tím předsudkem, že jsem to, na co mám papír. Tuto teorii většinou dost odsuzuji, ale vzhledem k tomu, že jsem návrhářství nestudovala, tak jsem se za všech okolností hlásila k tomu, že jsem hlavně antropoložka. Antropologii beru teď jako součást svého života, pohled, kterým na svět nahlížím. Stává se tak součástí veškeré mé práce, ať už co se týče divadla, nebo navrhování a práce s látkami. V mém podání se určitě antropologie a navrhování propojuje. Pracuji s tradičními látkami z Tanzanie a využívám tradiční vzory, ale i svahilská přísloví, která jsou uvedená na látce, které se říká kanga. Znám význam vzorů a snažím se tak s ním i pracovat. Látky v Africe a zejména jejich vzory mají určitý význam, který se dá studovat, může být zdrojem inspirace, nebo jen hezkým doplňkem.

Je mezi sociálními antropology více žen nebo mužů? Myslíš si, že se tato profese hodí více pro ženu?

Ha. To je otázka. Asi víc žen, jako na většině humanitních oborů. Ale kolegů mám hodně. Myslím si, že záleží na prostředí výzkumu. V některých případech mají lepší pozici pro vstup do terénu muži, jindy zase ženy.  Například pokud studujete nějaký fenomén v ryze mužském prostředí a jste žena, myslím si, že to může být spíš na škodu. Stejně tak ženy se o čistě ženských tématech lépe rozpovídají před ženou.

Bylo pro tebe snadné navázat kontakt s komunitou malířů? Myslíš, že by k muži přistupovali jinak?

Bylo :). Jsou velmi přátelští. Dokonce si myslím, že v tomhle případě jsem měla výhodu. Většina malířů je z kmene Makua, který je matrilineární. Ženy tak mají například co se týče obchodu dominantní postavení. Lepší vztahy jsem navázala až ve chvíli, kdy jsem se naučila svahilsky. Bydlela jsem ve stejné čtvrti a chodila jsem do stejných barů, restaurací a na fotbal, takže jsme se po čase dost sblížili. Ženy by asi víc flirtovali právě s mužem antropologem :). Ale jinak si myslím, že by jeho postavení bylo podobné.

V Tanzanii jsi strávila mnoho měsíců. Mohla bys nám přiblížit, jaké jsou místní ženy? Řeší stejné problémy jako my nebo je jejich život hodně odlišný?

Posledních pět let jsem v Tanzanii žila na střídačku s ČR, kam jsem se vracela hlavně kvůli škole. Místní ženy jsou neuvěřitelně statečné. Někdy se mi nad jejich příběhy tajil dech. Problémem současné společnosti je rozpad tradičních rodin. Řada žen se tak stará o děti, chodí do práce a ještě se starají o další příbuzné. S muži to opravdu  nemají lehké. Takže jejich primární starostí jsou právě oni a řeší to pořád dokola :). Je dost vzácné najít věrného muže. Kamarádky mi vyprávějí spoustu příběhů. Docela často se stává, že muž má paralelně dvě rodiny, aniž by to ty ženy o sobě věděly. S jednou je o víkendu a s druhou přes týden. Také jsou časté případy domácího násilí. Většina tanzanských žen říká, že tanzanští muži jsou dobří pro pobavení, ale ne pro život. Jejich život je náročnější, musí se za své místo pod slunce víc zasadit. Nemají tolik možností a jsou hodně napojené na rodinu. Jinak řeší podobné věci jako my - děti, kadeřníka, váhu (tedy ony řeší, jestli je jejich zadek dostatečně velký).

Našla jsi mezi nimi kamarádky?

Většinou jsem bydlela s kamarádkou z Čech a na začátku jsem jiné přátele neměla. Bylo proto pro mě přirozené se snažit seznámit a najít si kamarádku i mezi místními. Po pravdě po pěti letech mám v Tanzanii, jen dvě kamarádky a z toho o jedné mohu říct, že se na ni mohu spolehnout. Vztahy fungují spíše v rámci širší rodiny. Přátelství v našem evropském kontextu je trochu jiné. Můžete najít spoustu kamarádů, s kterými se půjdete bavit, ale opravdové přátele jen obtížně. Každý má starost se spoustou svých příbuzných a proto množství opravdových přátel je omezené.

Jaké hygienické pomůcky používají při menstruaci ženy v Tanzanii?

Rozdíly jsou mezi pomůckami používanými ve městě a na vesnici. Ženy na vesnici většinou používají bavlněné látky jako vložky, nebo si nakupují nejlevnější varianty vložek. Ve městech frčí vložky jako u nás v Evropě. Napuštěné chemickými látkami a z umělých materiálů, které v tom vedru musí být opravdu hodně nepříjemné. Některé ženy používají tampóny, ale nejsou určitě tak populární jako u nás. Muslimky tampóny odmítají používat úplně. Zkoušela jsem distribuovat menstruační kalíšek, ale bylo to něco, k čemu málokterá žena sebrala odvahu. Jedna moje kamarádka ho ale používá a je nadšená. Když jsem jí říkala, ať o tom poví dalším, tak se styděla.

Jak ty sama jsi při cestách řešila menstruační hygienu? Je nějaký rozdíl mezi hygienickými pomůckami, které volíš pro cestování a které používáš doma?

U mě je vždy na prvním místě kalíšek. Když jsem doma, tak experimentuji ještě například s mořskou houbou, ale na cestách jedině kalíšek. Když je problém s čistotou vody, doporučuji vozit dezinfekční vlhké kapesníčky.

Tvůj nynější pobyt v Indonésii teprve začal. Jsi v kontaktu spíše s ostatními zahraničními studenty nebo hledáš kamarádky i mezi místními?

Na naší univerzitě ISI Yogyakarta je nás přes dvacet zahraničních studentů, takže se často potkáváme i na hodinách a máme společně jazykový kurz Bahasa Indonesia.  Ale jako správná antropoložka, bydlím ještě s jednou Češkou, co studuje divadlo, v tradičním javánském domě, na okraji města, kde to vypadá jako na vesnici. Funguje tu ještě tradiční varovný systém, klepání na dutý kus dřeva a jiné zvyky. Nesmí u nás přespávat pánské návštěvy a dělíme se o úrodu naší papayi se sousedy, kteří jsou moc laskaví a starají se o nás. Bariérou je jazyk, takže se pilně učíme. Zatím se tedy bavím nejvíc s místními studenty, kteří mluví dobře anglicky. Ze studia jsem velmi nadšená. Místní vzory látek a techniky batikování jsou velmi inspirativní a kreativní jak v tradiční formě, tak i v současném pojetí.

Co bys vzkázala ženám, které by rády cestovaly, ale bojí se cestovat samy?

Když cestuji sama, je to opravdu nejvíce obohacující. Dostanu se rychleji a blíže k místní kultuře a lidem. Zároveň mám zkušenost, že lidé, když vidí, že jsem sama, tak se bojí o mojí bezpečnost a snaží se mě chránit.  Je dobré dodržovat několik pravidel. Nechodit po tmě. Chodit adekvátně oblečená vzhledem k místní kultuře. Často se mi vyplácí chodit spíše více zahalená. Dobrý tip je také koupit si něco na sebe přímo na místě a tak lépe zapadnout. A věřit svým instinktům, neboli prostě když je někdo divný, tak se s ním nebavím :). Dobré je se vždy s někým bavit, být s místními v kontaktu, aby o vás alespoň někdo věděl. A hlavně předsudky nechat doma.

www.chizika.com