Adéla Obermajerová: Pomáhám ženám vnímat pánevní dno a přirozené rytmy těla

Jste lektorka intimní jógy pro ženy. Chápu správně, že jste něco jako zakladatelka? Co vše v sobě intimní jóga nese?

Ano, založila jsem Intimní jógu pro ženy jako projekt, ve kterém snoubím 14 let své lidské i profesní cesty. Posbírala jsem množství zkušeností jak ve cvičení pro pánevní dno, tak v hatha józe, tantře, kraniosakrální biodynamice, přírodní péči o zdraví, všímavé práci s tělem i meditační praxi pro moderní ženu. To vše prostupuje naslouchání tomu, co někdo nazývá vrozenou moudrostí těla, vnitřním zdrojem… Nečekejte u mě ale nic ezoterického (směje se). Učíme se zkrátka kromě sledování podnětů pouze kolem nás a nutkavého přemýšlení věnovat pozornost také dovnitř – k sobě, tělesným vjemům, pocitům, emocím i instinktům. Je překvapivé, kolik vědění o nás samých naše tělo má! V kurzech, knize a e-booku vybírám z vlastní vtělené zkušenosti ty nejjednodušší, a přitom nejúčinnější cvičení a nástroje, které pomáhají mně i klientkám na cestě k pružnému pánevnímu dnu, zdravější intimitě i spokojenější duši. Jsou to obecně ženy, které chtějí zpomalit, pečovat o sebe a nečekat, až se ženské obtíže „nasbírají“ v důsledku povolení nebo naopak přetížení, stresu nebo toho, že se o sebe nestarají.

Jaká byla vaše cesta k (intimní) józe?

Je to docela vtipná historka. Jóga mi poprvé zaťukala na dveře na univerzitě. I na filozofické fakultě, kde jsem studovala jazykovědné obory, jsem potřebovala zápočet z tělesné výchovy. Oblíbené předměty jako aqua aerobik nebo plavání byly okamžitě obsazené, a tak na mě vyšla „nějaká“ jóga. Nejdřív jsem si říkala „Ach jo, co to bude“. A vida, je z ní láska na celý život. O nějaký ten rok později jsem pak spatřila letáček na tantra jógu, kde poprvé byla řeč o pánevním dnu. Upřímně, ani jsem tehdy nevěděla, že nějaké mám. Ty pocity ale, jakmile jsem ho začala probouzet! (usmívá se) Příliv energie, dobrá nálada, uvolněná a zahřátá pánev. Začala jsem docházet na kurzy a jezdit na pobyty do meditačních center. Za provázení jsem vděčná nespočtu učitelů, autorů a terapeutů a samozřejmě se nadále vzdělávám.

Věnujete se také menstruaci. Rozpovídáte se?

Celý menstruační cyklus, ne pouze menstruace, je nám ženám krásnou zpětnou vazbou na to, jestli to, jak žijeme, je pro nás skutečně zdravé. Člověk by řekl, že přece poznáme, jestli „žijeme zdravě“, ale ono jde kolikrát o hlubší věci a podvědomé vzorce, které si samy neuvědomujeme. Když na sebe nevědomě příliš tlačíme, přijdou menstruační bolesti. Když životem splašeně cváláme, cyklus má tendenci být krátký. Když je tělo oslabené nebo v nerovnováze, první, co vypne, je ovulace, a tedy menstruace je nepravidelná nebo úplně vynechává. Ne neobvyklý je i tzv. anovulační cyklus, kdy odchází děložní výstelka, vypadá to jako menstruace, ale žádná ovulace předtím neproběhla. Když neodpočíváme nebo potlačujeme emoce, premenstruační fáze pak „stojí za to“, co do napětí nebo pocitů frustrace. Toto jsou samozřejmě pouze příklady, ale obecně sledování fází svého menstruačního cyklu, třeba pomocí symptotermální metody, ženám doporučuji jako krásný nástroj sebepoznání a vlastní diagnostiky. Velmi důležité je nechtít „všechno zvládnout sama“, ale mít se natolik ráda, že si dopřeju někoho, kdo mě provází a podporuje, ať už někdo z rodiny, kamarádky, ženský kruh, lektor nebo terapeut. Není to znak slabosti, ale naopak dospělosti a zodpovědnosti vůči vlastnímu zdraví.

V poslední době se snažíme bořit mýty ohledně přechodu. Z vašeho pohledu a zkušeností - lze se "nepříjemným pocitům" spojeným s klimakteriem zcela vyhnout, nebo to ani není cílem? Patří návaly apod. prostě k tomu? Jak se k sobě má žena v klimakteriu chovat?

Vždycky je dobré uvědomit si, že existuje i jiný úhel pohledu a jiné varianty, než prezentují plakáty v lékárnách nebo než vidíme u většiny žen kolem. To, že většina žen prožívá klimakterium spojené s návaly a s náročnými stavy, to, že bývá běžné, že lékař doporučí odnětí dělohy, přece neznamená, že já to musím mít v klimakteriu stejně – pokud si to ovšem nevědomky dopředu neplánuju ve svých představách a neuvěřím tomu, že to je fakt a jinak to nejde. Jak říká můj oblíbenec, epigenetik Dr. Bruce Lipton, my nedědíme nemoci. My dědíme způsoby emočního prožívání, myšlení a přesvědčení, onen úhel pohledu. Jaký je ten váš? Vezměte si to takto. Během fertilního období jsme zásobované bohatým koktejlem hormonů. Nejznámější je rodina estrogenů, progesteron, ale i trochu testosteronu je potřeba. Je to jízda. Matka Příroda zajišťuje, aby bylo možné stvořit nový život. V podstatě výjimečný, nadstandardní stav. V klimakteriu se pak tělo přeskupuje, proměňuje a vrací do normální hladiny hormonů. Bývá nám to prezentováno jako „nedostatek hormonů“. Ale jde jenom o jakousi druhou pubertu. Tělo se hormonálně přeorganizovává zpět do nefertilní hladiny. Znám ženy, které si něčeho zvláštního v klimakteriu ani nevšimly.

Jak se k sobě chovat? Pečovat o sebe a správně cvičit pánevní dno – zdůrazňuji správně. Připojím ještě tuhle historku. Vzpomínám na jednu mou klientku, která si dopřála devítidílný domácí program podle mé knihy „Poklad ukrytý mezi nohama“. Napsala mi pobaveně, že i když už je babička a prochází klimakteriem, její děloha má najednou pocit, že je jí zase 40 a po půl roce začala menstruovat. Že prý celkově ožila, začala chodit víc mezi lidi, pořídila si holčičí deník. Po dlouhé době zase malovala a poprvé v životě si vyrobila svoje masážní olejíčky. Tohle a další sdílení jsou důkazy, jak tak titěrná oblast, kterou je pánevní dno, má vliv na celého člověka.

Jak poznám, že mám zaťaté pánevní dno? A dokážu ho uvolnit "fyzicky"? Nebo je potřeba jít na to jinak? (např. přes emoce, vzpomínky apod.)

Zaťatost poznáte nejlépe při milování. Pokud pánevní dno není uvolněné, prožitek potěšení není takový. Cítíte, že by to mohlo být i lepší. Jde to i palpací: lehněte si na postel, uvolněte tělo dýcháním a pohlazením. Opatrně vsuňte prst do vaginy. Jak vnímáte tkáň? Je uvolněná a příjemně pružná? Je zvhlčená (dle fáze cyklu)? Je jí příjemný váš dotek? Nebo je napjatá a na některých místech ani prst necítíte, nemáte tam citlivost, nebo to místo bolí? Je vagina suchá? Napjaté pánevní dno také bude mít žena, která funguje příliš v mužském výkonnostním režimu a stresuje se. Řešení je jít na to přes obojí :-) Meditace, uvolnění mysli a vědět, jakým způsobem bezpečně v sobě nechat dokončit a integrovat náročné vzpomínky – zcela určitě. Pak ovšem rovina čistě fyzická. Je potřeba obnovit spojení mozek– pánevní dno. Doporučuji několikrát denně v představě do pánevního dna dýchat. Dech a vaše laskavá pozornost ho bude uvolňovat. Dále učím uvolňovat dotekem, jemným pohybem, ve spolupráci s uvolněním i posílením kyčlí, bederních svalů a břišní stěny.

Zaťaté pánevní dno také téměř vždy souvisí s napětím v šíji, zubech nebo čelisti. Je dobré uvolňovat i tyto oblasti, protože spolu reflexologicky souvisí.

Ve svých kurzech také hodně mluvíte o zpomalení a uvolnění. Jak moc je potřeba zpomalit, aby to bylo tak akorát? Může si to dovolit každá žena?

Víte, tady slyším, že se dostáváme na tenký led. Většina žen se ani nad touto otázkou nepozastaví. Jednak proto, jak vysvětluji ve své knize, že jsou odpojené od pocitů a signálů svého těla, a jednak proto, že nosí ve své mysli přesvědčení, že „na to nemám čas“, „musím makat“ – jedno jestli v práci, v podnikání, ve sportu, v domácnosti, nebo dokonce ve vztazích. Ani se tomu nedivím, protože takto jsme byly vychovávané. Měj výsledky, podávej výkon, snaž se. Pak teprve odměna. Na tohle ale skutečně nejsme stavěné – na brutalitu 8 hodin denně v práci a doma další směnu, večer dosmolit s dětmi úkoly a pak být ještě atraktivní milenkou. Zdravá cílevědomost je určitě fajn. Z dokončení něčeho, co chceme, plyne radost a ten dobrý pocit „mám hotovo“. Jakmile se však do způsobu, jakým trávíme den, vkrádá tlak na sebe z toho, jestli výsledek bude dostačující nebo jak rychle ho dodáme, náš nervový systém trpí.

To je důsledek všech těch písemek, na které jsme měly časový limit. „Aspoň se holka naučí pracovat pod stresem,“ mohl by znít logický argument. A to je právě ono: ona se to pak naučí. Potom v dospělosti chodíme na kurzy meditace a relaxace a divíme se, že to najednou nejde – vypnout, vydechnout si, zpomalit. Provázím ke zpomalení, ale v podstatě je to jenom vedlejší účinek. Hlavně pomáhám ženám vnímat tělo a jeho přirozené rytmy. Ty ostatně jen kopírují rytmy přírody: příliv a odliv, nádech a výdech, aktivita i odpočinek. Žádné zvíře ani rostlina nesetrvává pouze v aktivní fázi.

Uvolnění je podmínkou toho, abychom mohly čerpat sílu a energii. Pánevní dno to přesně zobrazuje. Pokud je příliš stažené, energii nemáme. Pokud je povolené, také ji nemáme. Máme ji tehdy, když je uvolněné a zároveň zdravě pružné.

Jak moc zpomalit, aby to bylo tak akorát? To právě poznáte vy sama, podle vašeho vnitřního kompasu, podle potřeb těla. Mohu vám pomoci s ním prohloubit spojení a naučit se jeho řeč vjemů, pocitů a emocí.

Nedávno jsem četla knížku Dělej méně. Znáte ji? Líbila se vám a je to něco, co učíte v kurzech?

Nahlédla jsem do ní u kamarádky. Co jsem četla se mi moc líbilo. Třeba tato otázka: Jak bych si dnešní den mohla udělat snazším? Rozhodně rezonuje s tím, co učím já. V kurzu na to hlavně jdeme přes tělo, aby si to rovnou naše buňky mohly prožít, uložit a ukotvit.

Jaké ženy vás vyhledávají? A hledají vás aktivně, nebo je to k vám spíš zavane. Třeba na doporučení? Mám na mysli, jestli přichází už ve stavu, že ví, co hledají, co chtějí (vy)řešit?

Všemi cestami. Některé přijdou a teprve až zjistí, co všechno jim v životě chybělo nebo hledaly, ale nevěděly o tom. Jiné přesně znají své téma. Rezonují s tím, že fajn si pro sebe dopřát vlídnou podporu, uvolnit se, naučit se důkladně s pánevním dnem a vůbec s oblastí pánve, beder a břicha cvičit, naslouchat moudrosti těla. Jedna z žen mi nedávno napsala, jak je moje téma super a že je dokonce dvakrát super, jak o tom mluvím - s úctou a grácií, ale bez nějakého patosu. Je to prý balzám na duši. Vystihla, jak to přesně vnímám. Je klíčové pěstovat si hravost, humor a lehkost, i když samozřejmě máme za sebou náročné příběhy. Obejmout však i tyto příběhy s laskavostí umí samo o sobě zázraky. Určitě ale není nutné „mít problém“. Nejlepší je pečovat o sebe jen tak, protože se mám ráda.

Sepsala jste příručku Moje zdravá jóni: Jak se přírodní cestou uzdravit z kvasinkových infekcí. Jak? Trvá to dlouho? A lze to natrvalo?

Některé ženy aplikují procedury a do pár týdnů až měsíců mají klid. Jindy se kvasinky na etapy vrací třeba rok, ale je to zase projev moudrosti těla, aby to nebylo moc najednou. Jestli to lze natrvalo, netuším, ale rozhodně lze mít velmi dlouhá období klid. Já si nepamatuji poslední roky, že bych je měla. Když to přijde, víte už, jak si účinně pomoci. Nejúčinnější procedurou je psychosomatika a prevence. V e-booku se však na téma díváme celostně z vícero úhlů, od procedur v akutní fázi, kdy se ani nemůžete utřít na wc a velmi to svědí, přes žitelné zásady stravování až po tu úroveň prevence a toho, jak to máme nastavené v hlavě a v těle.

Věnujete se kraniosakrální biodynamice - můžete nám ji představit? Pracuje na stejných principech jako akupunktura či reiki? V čem je rozdíl? Čím vás uchvátila a komu pomůže?

Kraniosakrální biodynamika je jemná doteková metoda, která pracuje s hlubokým klidem a bezpečným vztahovým polem klienta a terapeuta. Díky tomuto poli se spouští samoozdravné procesy organismu, od úrovní tkání až po mysl a emoce. Co vím, reiki pracuje s dodáváním vesmírné energie zvenčí. Akupunktura působí na meridiánové body. Zde terapeut nic klientovi nedodává ani na žádné zvláštní body nepůsobí. Pracujeme s vlastní bioenergií klientova těla, podporujeme jeho vlastní zdroje a vrozenou schopnost sebeobnovy.

Taky vás občas trápí zdravotní neduhy (či splín)? Jak na to jdete a jak dobíjíte energii? Tuším, že vzhledem k tomu, že pomáháte mnoha lidem, to obzvlášť potřebujete...

Samozřejmě si důkladně hlídám osobní volno a čas pro sebe sama. Zdravotní neduh nebo splín přijde tehdy, když se sama zahltím nebo zapomenu, že tenhle život není žádný závod. A že to pořád umím, takhle se občas zapomenout! (směje se) I já jsem stále na cestě. Energii dobíjím svou vlastní cvičební praxí. Miluju také putování přírodou, skvělé lidi kolem sebe, spaní venku, les, vodu a život na vesnici na okraji CHKO Křivoklátsko.