Co končí, co začíná a jak se obávanou bránou do druhé půlky života prochází? Menopauza není jen o návalech horka, ale i o určitém psychologickém a duchovním přerodu. Kým můžu ještě být, když už nemusím/nemohu rodit a vychovávat děti? Opisovat moc nejde, ale my jsme pár inspirativních žen našli.
Když člověk zběžně zagooglí, co se o klimakteriu píše, obejde ho hrůza, i když se v téhle životní fázi zrovna nenachází: nic pozitivního, budoucnost mizerná, deprese, návaly, ztráta atraktivity, žádné světlo na konci tunelu… Vážně? Bude jen hůř?
A víte, že takový pohled na druhou polovinu života ženy se ve společenském povědomí zakořenil relativně nedávno?
Menopauza jako rozpad zaživa?
"Kořeny moderních stigmat o menopauze leží podle historiků v šedesátých letech minulého století," píše Ivana Ašenbrenerová v článku Menopauza: kdy a proč jsme ji začali vnímat negativně? Může za to kult mládí?. "Gynekolog Robert A. Wilson na konci šedesátých let ve své knize Feminine Forever přesvědčuje ženy, aby se vyhnuly 'živému rozpadu', způsobenému ubýváním estrogenu, a povinně udržovaly mladistvou, tělesnou a přitažlivou osobnost pomocí hormonální léčby. Wilson svou knihu doslova opepřil nelichotivým popisem žen v menopauze, jako 'ochablých' a 'desexualizovaných' žen se zmenšujícími se prsy a vyschlými genitáliemi. Slíbil jim ale hormonální substituční léčbu, která je od tohoto 'hrozného' období zachrání. Kniha se v té době stala bestsellerem a byla s největší pravděpodobností spouštěčem toho, jak veřejnost začala na menopauzu pohlížet. Mnohem později vyšlo najevo, že Wilson dostal za knihu a zájezdy spojené s prezentací knihy velké peníze od farmaceutických společností, které vyráběly Premarin, první lék dodávající ženám chybějící hormony."
Něco končí, něco začíná
Jak mnoho jiných fenoménů, i vnímání (a prožívání) menopauzy je ovlivněno kulturním smýšlením. Přijmout svůj věk není v naší společnosti posedlé (retušovanou) krásou a svěžím mládím úplně snadné. V tradičních kulturách je ale nezřídka stárnutí žen vnímáno jinak, provází ho ocenění moudrosti a zkušeností a ženy s příchodem menopauzy nabývají větší úcty v daném společenství.
Pojďme se na přechod také podívat z té lepší stránky. "Skoro vše, co se o přechodu píše, v podstatě ženy směřuje ke špatnému prožívání, protože to popisuje právě jen fyzické ztrácení a chybí tam rozměr nějakého dozrávání a moudření, změny priorit… I tím, že se jako ženy nechápeme a nepřijímáme, tak se z toho, co je normální, dělá drama a skáčeme na soudy mužů, kteří si s našimi náladami nevědí rady," říká praktická lékařka Olga Začalová.
"Použijme příměr s pubertou," vysvětluje dále, "to je také přechodové období, všichni berou za normální nějakou hormonální bouři, která se navenek projevuje nějakou emoční nestabilitou 'postiženého', kterou nutno jenom přežít, protože u většiny členů homo sapiens dojde následně ke zklidnění, vyprofilování v určitou osobnost, která víceméně zapadne do systému společnosti, zklidní se, pracuje, plodí a staví..."
"Kam ale zapadají ženy po přechodu?" zamýšlí se doktorka Začalová. "Už ne do skupiny děti rodících, ale babek, kterým se svěšují prsa, stárne kůže, řídnou kosti - a kdo by z toho nebyl emocionálně rozbitý, že? Podle mě tenhle hormonální přechod právě vyvolává řadu otázek, na které nejde najít odpověď venku, každá žena je má jiné a každá si musí odpovědět sama. Ani moc nejde opisovat, protože těch skutečně inspirativních žen v menopauze není mnoho. V podstatě podle mě přechod probíhá tak snadno, jak snadno je žena s tímhle svým životním obdobím srovnaná, jestli vidí, že stárnutí není jenom o ztrácení - ztrácení plodnosti, fyzických sil, energie - nebo že jednak může využít svoje celoživotní zkušenosti, třeba jak zůstat fyzicky aktivní i s ohledem na některá svoje omezení, a také že může něco nového i získat tím, že už se nemusí starat o děti a má prostor pro sebe a svoje koníčky."
Příběh Evy: Podvolila jsem se a návaly ustaly
O důležitosti postoje ví mnohé jako pedagožka a jako lektorka osobního rozvoje (a matka dvou dětí a babička šesti vnoučat) paní Eva, její zkušenost s přechodem je hlavně o nalezení nové verze sebe sama a o hledání toho, čemu chceme během let, když už fyzicky nemůžeme mít děti, dávat život a co budeme "vypiplávat".
"Když mi menses vynechával a naplno jsem si uvědomila, že jde skutečně o menopauzu, cítila jsem smutek. Obrovský smutek, i jsem kolikrát brečela, protože jsem si naplno uvědomila, že už nikdy v tomto životě nebudu mít děti. A to i přesto, že jsem už žádné děti neplánovala. Já už bych okolo padesátky žádné děti ani nechtěla, vůbec jsem o tom neuvažovala. Přesto se to takhle projevilo. Pláč, lítost, vztek. Všechny pocity jsem se snažila překládat, čeho se to týká. Návaly na fyzické rovině byly skutečně veliké, hlavně přes den. Jednou jsem si to počítala a měla jsem třeba třináct návalů za hodinu. Nemohla jsem v té době nosit roláky, které miluju.
Zjistila jsem postupně, i s pomocí seminářů osobního rozvoje, že vcházím do kvalitativně jiné etapy. V tu chvíli, pravda, jsem si nedovedla představit, že to období může být lepší, ale když jsem se zaměřila na optiku, že to lepší být může, návaly přestaly, fyzicky mi bylo mnohem líp. Prala jsem se ale s tím, že přibírám. Když jsem se ale podvolila s tím, že moje tělo ví, co dělá, aby přechodem prošlo, tak jsem tím vším prošla jako po hladkém splávku. Je fakt, že ještě další dva tři roky jsem vnímala svou dřívější cykličnost, přesně jsem cítila, že tohle by byl den, kdy by přišly měsíčky, v časech dříve předmenstruačních jsem bývala podrážděná...
Zpětně ale nemohu říct, že by to bylo nějaké špatné období. Mnohem víc jsem se naučila starat a pečovat o své tělo. Na nefyzické úrovni jsem řešila, že dobře, fyzicky děti už mít nemůžu, ale nefyzicky ano - a co já si vlastně vybuduju? Těžko se mi přijímalo, že tohle je to stárnutí a důchod se blíží, ale když jsem se s tím nervala a poddala se, tak jsem to velice brzy přijala s tím, že nemá smysl jít proti vývoji, protože zákony přírody jsou takové a nepřeperu je, z toho nikdy nevyjdu jako vítěz. To bylo stěžejní. Začala jsem se mnohem víc věnovat své firmě, kterou jsem si založila už dřív při zaměstnání, začala jsem si víc uvědomovat, co je to moje 'nefyzické děcko' které můžu teď 'piplat'. Mnohem víc jsem taky začala spolupracovat s mým manželem, nejen pracovně, ale víc mluvit, řešit konflikty, nenechávat věci být, opřela jsem se o něj, měl pro mě pochopení, vše se mnou rozebíral, i mé lítostivé stavy 'budeš ty mě vůbec chtít jako partner, když už nebudu mít menses?' A on říkal, proč bych tě neměl mít rád? Víc jsme se opřeli jeden o druhého a podporovali se, sblížili, abychom tohle zvládli a šli spolu dál."
Umění vlastní proměny
Evin příběh ilustruje to, co ze své praxe popisuje doktorka Začalová: "Pro přechod je podle mě důležitá prevence. Nebýt fixovaná jen na rození a vychovávání dětí, na vydělávání peněz a starání se o domácnost a manžela, ale postupně přidávat svoje zájmy, koníčky, dokázat se v čase modifikovat podle kondice a chutě, dokázat měnit stereotypy a netrvat na tom, že vím, co je pro mě dobré a tak to bude napořád. A takováhle pružnost mysli je podle mě i určitou prevencí osteoporózy, protože pro její prevenci je důležitý hlavně pohyb. Nejen ten fyzický." I z vlastní zkušenosti praktická lékařka vnímá menopauzu jako otázku pro každou ženu, která na prahu tohoto přerodu stojí: Jak moc jsem v pohodě se svým stárnutím?
Pravidlo třetin a hladký průběh menopauzy
Je namístě zmínit, že řada žen žádné nepříjemné fyzické příznaky při průběhu menopauzy nezaznamená. Různé ženy vnímají klimakterium odlišně – přibližně zde platí „pravidlo třetin“: jedna třetina žen má závažné potíže, jedna třetina má středně závažné potíže a jedna třetina nemá téměř žádné potíže. Psychogynekoložka Helena Máslová má ze své praxe vysledováno, že zcela hladký průběh menopauzy má deset až patnáct procent žen. "Ideální průběh menopauzy je, že ji žena ani nepozná. Menstruuje, menstruuje a jednoho dne menstruace nepřijde. Ona si řekne, aha, asi nějaký výpadek, ale menstruace nepřijde a nepřijde a ona si po půl roce řekne, že to je asi ONO," uvedla v podcastu Harper's Bazar Big Questions.
To potvrzuje zkušenost paní Jitky, učitelky češtiny na střední škole. "Mně se to tak nějak přihodilo, že to bylo naráz. Všichni říkali, že to bude postupný proces. Že krvácení se bude různě navracet a budou další problémy. U mě to bylo spojené se smrtí mé maminky, která tehdy před osmi lety před létem náhle zemřela. Měla jsem tíživý pocit, jako bych teď na řadě byla já, jako odteď nejstarší žena rodu. V létě jsem začala silně menstruovat, a než jsem si stačila rozmyslet postup, zda půjdu k doktorce a co to vlastně znamená, tak už menstruace nikdy nepřišla. Žádné příznaky jsem neměla, pořád jsem čekala, že přijdou - a nepřišly. Naráz jsem přešla do menopauzy a nikdy jsem neměla žádné návaly."
Stoupnout si do své pravdy
Psychogynekoložka Helena Máslová tvrdí, že menopauza otevírá ženám úplně jiný svět, který stojí za to prozkoumat. "Přechod vnímejme jako úžasnou příležitost k poznání sebe sama, toho, kým opravdu jsme. Doporučuji uspořádat si přechodový rituál, tedy tuto proměnu uchopit, oslavit a stoupnout si do své pravdy. Ale pozor, nesfouknete to za večer, je to i roční proces," dodává Helena Máslová.
Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!
