Vlaďka je maminkou čtyř dětí a také chodícím důkazem, že svaly pánevního dna je potřeba stále udržovat. S poporodní inkontinencí si zažila své, ale odhodláním, cvičením a rehabilitováním se vyhnula operaci - z pohledu lékařů nevyhnutelné. Přečtěte si o tom, jak vzala Vlaďka úniky moči "do svých ruk".
Vlaďku poprvé potrápily úniky moči už po prvním porodu v jejích 27 letech. Stav se ale sám upravil, i když aktivně nic nepodnikala, necvičila. S nevelkým odstupem roku a půl porodila druhou dceru a po druhém porodu se inkontinenční potíže vrátily - v o dost horší míře. Lékaři jí doporučili rehabilitaci a pomocí cviků na pánevní dno se Vlaďka z problémů "vycvičila". Jak ale říká, když už to bylo dobré, vykašlala se na to a dál necvičila. Po třetím porodu - v 35 letech - nastala katastrofa. "Bez vložky jsem prostě neudělala ani krok," říká Vlaďka.
Případ její poporodní inkontinence lékaři hodnotili slovy "něco tak hrozného jsme ve vašem věku neviděli" a jediné řešení, které bylo Vlaďce předloženo, byla operace. To by ovšem znamenalo ukončit kojení teprve tříměsíčního syna, což bylo Vlaďce proti mysli. Pro Vlaďku bylo překvapením, že jí tentokrát lékaři nenabízejí rehabilitační cviky, osobně to jako několikanásobná rodička vnímá jako prapodivný trend - po prvních dětech byla ke cvičení vedena, později ale ne. "Kdybych nevěděla, že rehabky jsou, tak by o tom se mnou nikdo nemluvil. Já jsem věděla, že chci rehabilitovat, protože mi to už dřív pomohlo, ale na rovině lékařského přístupu už to bylo jen ,jejda, operace’. To mě celkem šokovalo. Díky předchozí zkušenosti jsem si ale šla vlastní cestou."
Chopila se tedy odpovědnosti za své tělo a své zdraví a kontaktovala svou známou, která se věnuje různým cvičením, Stabilizačnímu a mobilizačnímu systému, Pilates aj., a s její pomocí začala zase cvičit. Také si našla rehabilitace. Stav se pak rychle zlepšoval nad všechna očekávání a lékaři opět konstatovali, že tohle ještě nezažili - tentokrát však naopak v dobrém. Operace se nekonala.
Na otázku, jaké cviky Vlaďce pomohly, odpovídá, že takové, kde jako by se propojila vizualizace v mysli s tělem - zdánlivě minimální pohyby, vtahování, představa tubusu výtahu, který jezdí nahoru a dolů. S cvičitelkou se shodly, že cviky založené na přerušovaném močení jim nesedí. Jako zásadní také Vlaďka vidí vlastní aktivní přístup - po brněnsky řečeno "vzít to do svých ruk".
Přestože se vše v dobré obrátilo, Vlaďka přiznává, že období, kdy byla inkontinence nejhorší, pro ni bylo velmi psychicky náročné a bylo i velkou zkouškou pro partnerský vztah. S podlomenou sebejistotou měla jen málo chuti být aktivní v intimním životě... Když si s manželem po čase ujasnili, že by chtěli ještě čtvrté dítě, měla Vlaďka zprvu velké obavy, jestli se všechna ta "hrůza" nevrátí. Došla ale k tomu, že díky pravidelnému cvičení, v kterém pokračuje i dnes, je asi v lepší formě pro těhotenství paradoxně v 41 letech, než byla v pětatřiceti. Po čtvrtém porodu se stav sice přechodně zhoršil, ale cvičením se zase rychle srovnal.
Velkou oporou byla pro Vlaďku obvodní lékařka, kterou si našla, protože k ní má důvěru a souzní spolu v názoru, že každý je zodpovědný za své zdraví a že se vyplatí hledat souvislosti fyzických obtíží v dalších oblastech života. Vlaďčina inkontinence se sice výrazně zlepšila, přesto Vlaďka vnímala rezervy, že to pořád není ono a jsou momenty - když používá vložku kvůli menstruaci, případně ovulaci - a kdy se jí úniky moči vrací. Jako by ve chvíli, kdy je tam "pojistka", inkontinence měla zelenou. Společně s obvodní lékařkou při probírání "povoleného" pánevního dna došly k tomu, že úniky moči jako by byly ve Vlaďčině obrazu světa stále "povolené", možné. Což byl AHA moment, po kterém se potíže srovnaly. Nicméně právě to, že je inkontinence na úrovni všeobecného povědomí svým způsobem "v pořádku", respektive jakési nutné zlo, které k věku jako by automaticky patřilo, Vlaďku nenechává v klidu.
Když se v okruhu svých kamarádek svěřila se svou anabází, jak získávala zpět kontrolu nad svým močovým svěračem, osm z osmi přítomných žen přiznalo, že také mají potíže s inkontinencí. A že je "řeší" tím, že se jim přizpůsobují, omezují se - vyvarují se situací, kdy by bylo nutné popoběhnout apod. Vlaďce přijde smutné, že se ženy tomuto problému odevzdávají. "Je potřeba převzít zodpovědnost a svaly stále udržovat. Neodevzdat se - a vzít to do svých ruk," vzkazuje Vlaďka ženám, které inkontinence trápí.
Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!
